25 Cdo 3059/2007
Datum rozhodnutí: 21.10.2009
Dotčené předpisy:





25 Cdo 3059/2007


ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK


JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně České republiky České správy sociálního zabezpečení, proti žalovanému J. J., o 25.372,- Kč, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 36 C 2/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. ledna 2007, č. j. 1 Co 315/2006 89, takto:


I. Dovolání se zamítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 12. 2004, č. j. 1 Co 127/2004-67, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2004, č. j. 36 C 2/2004 50, ve výroku, jímž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku 25.372,- Kč; v zamítavém výroku ohledně částky 14.808,-Kč zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen. Ve sporu o vrácení dávek peněžité pomoci v mateřství, která měla být podle žalobkyně neoprávněně vyplacena zaměstnankyni žalovaného P. J., došel odvolací soud k závěru, že rozhodným obdobím pro zjištění vyměřovacího základu byl měsíc leden 2002; do tohoto základu proto nelze zpětně započítat pojistné odvedené ze mzdy, kterou na základě tzv. opravného dokladu z 8. 7. 2002 žalovaný doplatil své zaměstnankyni až v červenci 2002. Šlo o doplatek ve výši rozdílu mezi mzdou vyplacenou v lednu ve výši 5.660,- Kč a mzdou ve výši 15.000,- Kč měsíčně, na kterou měl podle žalovaného P. J. skutečně vzniknout nárok. Odvolací soud odkázal na text ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, podle něhož je rozhodným obdobím, z něhož se zjišťuje vyměřovací základ, kalendářní měsíc, pokud se dále nestanoví jinak. Odtud dovodil, že dodatečně doplacená mzda mohla být započtena jen do vyměřovacího základu za měsíc červenec, nikoliv zpětně. Zápočtem na měsíc leden byl tedy nesprávně zvýšen základ pro výpočet peněžité pomoci v mateřství vyplácené P. J. Odvolací soud proto s odkazem na povinnost žalovaného podle ustanovení § 19 odst. 3 ve spojení s ustanovením § 35 zákona č. 582/1991 Sb., v tehdy platném znění, shledal věcně správným rozsudek soudu prvního stupně, kterým bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni rozdíl mezi částkami neoprávněně vyplacenými a výší peněžité pomoci v mateřství, na kterou P. J. nárok vznikl.


K dovolání žalovaného Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 25. 7. 2006, č. j. 25 Cdo 996/2005-80, rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovolací soud zavázal odvolací soud právním názorem, že rozhodným obdobím, z něhož se zjišťuje vyměřovací základ podle ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění účinném k 1. lednu 2002 (dále též jen zákon ), je kalendářní měsíc, za který se pojistné platí (pokud zákon nestanoví jinak). Jestliže tedy žalovaný na základě tzv. opravného dokladu o vyměřovacím základě a pojistném za svou zaměstnankyni doplatil pojistné ve správné výši za měsíc leden (odpovídající mzdě 15.000,- Kč), pak měl být vyměřovací základ za měsíc leden zjištěn s přihlédnutím ke mzdě, která měla P. J. náležet za měsíc leden 2002, byť jí byla vyplacena až v měsíci červenci. Podle dovolacího soudu pak uvedené platí za předpokladu, že žalovaný prokáže, že jeho zaměstnankyni skutečně z hlediska pracovněprávního - vznikl nárok na mzdu za měsíc leden 2002 ve výši, z níž pak bylo vypočteno a doplaceno pojistné.


Vrchní soud v Praze poté rozsudkem ze dne 23. 1. 2007, č. j. 1 Co 315/2006-89, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o platební povinnosti žalovaného tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů a před soudem dovolacím. Doplnil dokazování o přehled vyměřovacích základů pojistného malé organizace za říjen 2001, přehled mezd P. J. za říjen až prosinec 2001 a mzdových listů J. Ch. za roky 2001 a 2002 a vázán právním názorem dovolacího soudu dovodil, že zaměstnankyni P. J. vznikl nárok na mzdu i za měsíc leden 2002 ve výši 15.000,- Kč, neboť bylo prokázáno, že měsíční mzdu v uvedené výši pobírala od října roku 2001 do ledna roku 2002 včetně, takže mzda za leden 2002 je vyměřovacím základem, z něhož bylo vypočteno a doplaceno pojistné.


Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, jež odůvodňuje nesprávným právním posouzením věci, konkrétně nesprávným výkladem ustanovení § 6 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění k 1. 1. 2002. Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že v dané věci byl vyměřovacím základem nárok na mzdu náležející paní J. za leden 2002, a tvrdí, že podle § 4 až 7 tohoto zákona je vyměřovacím základem zaměstnance vždy úhrn příjmů zúčtovaných malou organizací a výše pojistného se stanoví procentní sazbou z vyměřovacího základu zjištěného za rozhodné období, tzn. z úhrnu zúčtovaných příjmů za kalendářní měsíc, za který se platí pojistné; nárok na mzdu za kalendářní měsíc nelze ztotožňovat se skutečně zúčtovaným příjmem v souladu s § 5 a násl. zákona č. 589/1992 Sb. Odvolací soud nevzal v úvahu souvislost zákona č. 589/1992 Sb. se zákonem č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění k 1. 1. 2002, (zejména jeho § 18), které tvoří jeden obsahový a výkladový celek, specifikující aplikaci pojmu vyměřovacího základu, rozhodného období, splatnosti pojistného a podmínek, za kterých se ustanovení § 6 zákona použije. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.


Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) vzhledem k ustanovení bodu 12. Čl. II části první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen o.s.ř.), a po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení - a po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 o.s.ř. dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., není důvodné.


Dovolatelka zpochybňuje v napadeném rozsudku obsažený výklad ustanovení § 6 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění účinném k 1. lednu 2002, při zjišťování vyměřovacího základu a rozhodného období pro výpočet dávky peněžité pomoci v mateřství náležející zaměstnankyni žalovaného P. J. Rozhodnutí odvolacího soudu v tomto směru plně respektuje závazný právní názor dovolacího soudu, že rozhodným obdobím, z něhož se zjišťuje vyměřovací základ, je kalendářní měsíc, za který se pojistné platí, takže vyměřovací základ za měsíc leden 2002 měl být zjištěn s přihlédnutím ke mzdě, která měla P. J. za tento měsíc náležet (byť jí byla vyplacena až v měsíci červenci). Z ustanovení § 6 odst. 1 zákona navíc nelze ani dovodit, že by vylučovalo možnost zpětného rozúčtování příjmů, jež se zahrnují do vyměřovacího základu.


Odvolací soud také respektoval pokyn dovolacího soudu, aby v dalším řízení zhodnotil, zda P. J. skutečně z hlediska pracovněprávního vznikl nárok na mzdu za měsíc leden 2002 ve výši, z níž pak bylo vypočteno a doplaceno pojistné, a doplnil dokazování zejména o přehled mezd této zaměstnankyně za říjen až prosinec 2001 a dospěl ke správnému skutkovému zjištění, že za sporný měsíc leden 2002 jí náležela mzda ve výši 15.000,- Kč.


Z uvedeného vyplývá, že odvolacímu soudu nelze nic vytknout, neboť jeho závěr, že za situace, kdy zaměstnankyně P. J. pobírala od října roku 2001 do ledna roku 2002 včetně mzdu ve výši 15.000,- Kč měsíčně, vznikl jí nárok na vyplacení dávky peněžité pomoci v mateřství vypočtené z vyměřovacího základu i za leden 2002, je zcela v souladu se závazným právním názorem dovolacího soudu obsaženým v rozsudku ze dne 25. 7. 2006, č. j. 25 Cdo 996/2005-80 (srov. § 226 odst. 1 a § 243c o.s.ř), i s dikcí dotčených ustanovení zákona č. 589/1992 Sb.; navíc by bylo nelogické a nespravedlivé, aby se zaměstnankyni žalovaného tento příjem v podobě vyplacené mzdy neprojevil v jejím osobním vyměřovacím základu pro výpočet peněžité pomoci v mateřství jenom proto, že k výplatě rozdílu mzdy, na kterou měla nárok, došlo později.


Je proto zřejmé, že dovolání žalobkyně není z hlediska uplatněného dovolacího důvodu opodstatněné a Nejvyšší soud České republiky je zamítl (§ 243b odst. 2 část věty před středníkem o.s.ř.).


O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně nemá vzhledem k výsledku řízení na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.


Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 21. října 2009


JUDr. Petr Vojtek, v. r.


předseda senátu