25 Cdo 2970/2015
Datum rozhodnutí: 23.09.2015
Dotčené předpisy: § 241a o. s. ř., § 237 o. s. ř., § 243c odst. 1 o. s. ř.



25 Cdo 2970/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martou Škárovou v právní věci žalobce J. V. , zastoupeného JUDr. Janem Menšem, advokátem se sídlem v Děčíně, Masarykovo náměstí 2/2, proti žalovanému M. K. , zastoupenému JUDr. Zdeňkem Broumem, advokátem se sídlem v Děčíně, Lázeňská 479/15, o 121 333 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 21 C 44/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. května 2014, č. j. 10 Co 393/2013-174, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7 598,80 Kč k rukám JUDr. Jana Menše, advokáta se sídlem v Děčíně, Masarykovo náměstí 2/2, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Děčíně rozsudkem ze dne 5. října 2012, č. j. 21 C 44/2005-146 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 121 333 Kč s příslušenstvím, ohledně úroku z prodlení z částky 121 333 Kč od 24. 5. 2005 do 25. 5. 2005 žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 28. května 2014, č. j. 10 Co 393/2013-174 rozsudek okresního soudu změnil jen ve výroku o nákladech řízení, jinak jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání a navrhl, aby byl rozsudek zrušen a věc byla odvolacímu soudu vrácena k dalšímu řízení. Namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení v otázce ušlého zisku, aniž by však spornou právní otázku jakkoliv blíže vymezil a nesprávné právní posouzení specifikoval. K přípustnosti dovolání dle ust. § 237 o. s. ř. uvedl, že nalézací a odvolací soud nepostupovaly v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, nezabývaly se dokazováním z jeho strany, v této souvislosti uvedl několik spis. značek rozhodnutí dovolacího soudu a s poukazem na provedené dokazování dovozoval, co bylo či nebylo prokázáno.
Žalobce ve vyjádření k dovolání uvedl, že dovolání žalovaného nesplňuje předpoklady přípustnosti uvedené v § 241a odst. 2 o. s. ř., není uvedeno, jakou právní otázku má na mysli a které z hledisek uvedených v § 237 o. s. ř. pokládá za splněné, a pouze zpochybňuje skutková zjištění a hodnocení provedených důkazů. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl a žalobci přiznal náhradu nákladů dovolacího řízení.
Podle ust. § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání a důvod dovolání, je jeho obligatorní náležitostí. Z obsahového hlediska dovolání žalobce nesplňuje požadavky na vymezení předpokladů jeho přípustnosti, když pouze obecně uvedl, že se jedná o problematiku ušlého zisku, a rezignoval na vymezení otázky hmotného či procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud měl odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Zcela též pominul uvést důvody dovolání, tedy vymezení právního názoru odvolacího soudu, který považuje za nesprávný, a v čem nesprávnost právního posouzení spočívá. Konkrétní námitky dovolatele směřují pouze ke skutkovým zjištěním a k hodnocení důkazů, avšak nemohou být důvodem dovolání (§ 241a o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť v dovolacím řízení nelze pro uvedený nedostatek pokračovat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 23. září 2015 JUDr. Marta Škárová předsedkyně senátu