25 Cdo 2927/2000
Datum rozhodnutí: 14.12.2000
Dotčené předpisy:




25 Cdo 2927/2000

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce O. S. proti žalovanému M. M., o 3.712,50 Kč, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 11 C 27/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. září 2000 č. j. 19 Co 2136/2000-61, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 27. 6. 2000 č. j. 11 C 27/2000-44 uložil žalovanému, aby žalobci zaplatil částku 712,50 Kč, ohledně částky 3.000,- Kč žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 26. 9. 2000 č. j. 19 Co 2136/2000-61 poté co vyslovil, že samosoudkyně Okresního soudu v Českých Budějovicích JUDr. P. P. se nevylučuje z projednání této věci, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, jímž byla žaloba zamítnuta, potvrdil, ve výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně jej změnil, rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení a proti rozsudku nepřipustil dovolání.

Proti výrokům rozsudku odvolacího soudu, jimiž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, podal žalobce dovolání, v němž namítá, že soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány; pochybil především v tom, že žalobce (v dovolání je zřejmě omylem uvedeno žalovaného) označil za "nevěrohodného" a že bez souhlasu jeho manželky provedl důkaz rozvodovým spisem. Podle dovolatele dále soudy obou stupňů mylně pochopily pojem "úspěšnosti" při rozhodování o nákladech řízení. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou - účastníkem řízení - ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal rozsudek ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 237 odst. 1 o.s.ř. dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v tomto ustanovení pod písm. a/ až g/.

Dovolání je dále přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§ 238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§ 238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.). Podle § 238 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. není dovolání podle odstavce 1 tohoto ustanovení přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč.

Podle § 239 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. Podle § 239 odst. 2 o.s.ř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Podle § 239 odst. 3 o.s.ř. platí ustanovení § 237 odst. 2, § 238 odst. 2 a § 238a odst. 2 obdobně.

V posuzovaném případě žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé ohledně částky 3.000,- Kč. Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti potvrzujícímu rozsudku ve věci samé, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč, je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením § 238 odst. 2 písm. a/ a § 239 odst. 3 o.s.ř. Přípustnost dovolání proti výroku o náhradě nákladů řízení je vyloučena ustanovením § 238a odst. 1 písm. a/ o.s.ř.

Zbývalo posoudit přípustnost dovolání z hlediska § 237 odst. 1 o.s.ř., tedy zda v řízení nedošlo k vadám v tomto ustanovení uvedeným, neboť omezení uvedené v § 238 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. zde neplatí. Dovolatel však netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad uvedených v § 237 odst. 1 písm. a/ - g/ o.s.ř.

Z uvedeného je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce odmítl podle § 243b odst. 4 věty první a § 218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., aniž se mohl věcí dále zabývat z hlediska námitek uplatněných v dovolání.



O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 věty první a § 146 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalovanému v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 14. prosince 2000

JUDr. Olga P u š k i n o v á , v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Romana Říčková