25 Cdo 2911/2000
Datum rozhodnutí: 27.12.2000
Dotčené předpisy:




25 Cdo 2911/2000

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Z. I., společnost s ručením omezeným, proti žalované H. K., o 33.129,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 19 C 285/96, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. června 2000 č.j. 17 Co 355/99 - 45, takto :

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 24. 2. 1999 č.j. 19 C 285/96 - 22 uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 33.129,20 Kč s 19% úrokem z prodlení od 26. 8. 1995 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalované Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 19. 6. 2000 č.j. 17 Co 355/99 - 45 rozsudek soudu prvního stupně změnil jen ve lhůtě splatnosti tak, že žalovaná je povinna zaplatit přisouzenou částku s příslušenstvím do 6-ti měsíců od právní moci tohoto rozsudku, ve výroku o věci samé a ve výroku o náhradě nákladů řízení jej potvrdil a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. Uplatňuje dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. a namítá, že odvolací soud rozhodl na základě nesprávného právního posouzení věci, neboť kupní smlouva, kterou se žalobcem uzavřela, je absolutně neplatná. Navrhla, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a aby věc byla vrácena Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení.

Žalobce se ve svém písemném vyjádření k dovolání ztotožnil s rozsudkem odvolacího soudu a navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v tomto ustanovení pod písm. a/ až g/.

Dovolání je dále přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§ 238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.). Dovolání je rovněž přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§ 238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.).

Podle ustanovení § 239 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§ 239 odst. 2 o.s.ř.).

V dané věci žalovaná napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl ve výroku ve věci samé rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, neboť soudy obou stupňů při vymezení práv a povinností účastníků dospěly ke shodnému závěru o důvodnosti uplatněného nároku na zaplacení částky 33.129,20 Kč s 19% úrokem z prodlení od 26. 8. 1995 do zaplacení. Vzhledem k tomu, že odvolací soud nevyslovil ve výroku svého rozhodnutí přípustnost dovolání ve smyslu § 239 odst. 1 o.s.ř. a ze spisu nevyplývá, že by žalovaná navrhla vyslovení přípustnosti dovolání před vyhlášením potvrzujícího rozsudku ve smyslu § 239 odst. 2 o.s.ř., nelze přípustnost dovolání (ostatně to žalovaná ani nečiní) v této věci dovozovat z ustanovení § 239 odst. 1 a 2 o.s.ř., a nejedná se ani o případ uvedený v ustanovení § 238 odst. 1 písm.b/ o.s.ř., neboť ve věci nebyl soudem prvního stupně vydán rozsudek, který by byl zrušen.

K podání dovolání proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu o splatnosti přisouzeného plnění není žalovaná subjektivně oprávněna, neboť z povahy dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku plyne, že dovolání může podat jen ten účastník řízení, jemuž nebylo rozhodnutím odvolacího soudu vyhověno, popřípadě, jemuž byla tímto rozhodnutím způsobena újma na jeho právech. Měnícím výrokem rozsudku odvolacího soudu nebyla žalované způsobena újma na jejích právech, neboť toto rozhodnutí je pro žalovanou ohledně lhůty k plnění příznivější (povinnost žalované zaplatit žalobci přisouzenou částku s příslušenstvím byla odvolacím soudem stanovena do 6-ti měsíců od právní moci rozsudku, namísto do 3 dnů od právní moci rozsudku, jak rozhodl soud prvního stupně), a žalovaná tedy ani nemůže mít zájem na zrušení rozhodnutí odvolacího soudu v tomto rozsahu.

Protože dovolatelka netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen vadou uvedenou v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř., a protože dovolání z důvodu uvedeného v ustanovení § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. není přípustné, je nepochybné, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované - aniž se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 4 věty první a § 218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4, věty první, § 224 odst.1, § 151 odst. 1, věty první a § 142 odst.1 o.s.ř., neboť žalovaná s ohledem na výsledek tohoto řízení nemá právo na náhradu svých nákladů řízení a vyjádření žalobce k meritu věci nelze za stavu, kdy dovolání není přípustné, považovat za účelně vynaložené náklady k bránění práva (§ 142 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 27. prosince 2000

JUDr. Olga P u š k i n o v á , v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová