25 Cdo 2899/2015
Datum rozhodnutí: 06.10.2015
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 243c odst. 1 o. s. ř., § 243f odst. 3 o. s. ř.



25 Cdo 2899/2015-


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem v právní věci žalobce S. L. , zastoupeného JUDr. Ladislavem Sádlíkem, advokátem se sídlem Praha 5, Holečkova 31, proti žalované Správě služeb hlavního města Prahy, příspěvkové organizaci , IČO 70889660, se sídlem Praha 8 Libeň, Kundratka 1951/19, zastoupené JUDr. Jiřím Brožem, CSc., advokátem se sídlem Praha 10, Dykova 17, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 23 C 149/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2015, č.j. 12 Co 432/2014-133, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.792,40 Kč k rukám JUDr. Jiřího Brože, CSc., advokáta se sídlem Praha 10, Dykova 17, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 2. 2015, č.j. 12 Co 432/2014-133, k odvolání žalobce i žalované změnil ve výroku I rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 12. 12. 2013, č.j. 23 C 149/2012-83, tak, že žalobu ohledně částky 59.160,- Kč, s příslušenstvím zamítl, dále jej potvrdil ve výroku II, jímž byla zamítnuta žaloba co do částky 66.294,- Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 o. s. ř. a důvodnost spatřuje v nesprávném právním posouzení věci podle § 241a odst. 1 o. s. ř. Soudy podle dovolatele nesprávně posoudily otázku okolností uplatnění a výkonu zadržovacího práva ze strany žalované, která podle dovolatele neoprávněně provedla odtah jeho osobního vozidla a odmítala ho vydat z důvodu nezaplacení poplatku za odtah a za parkovné. Škoda, která měla žalobci vzniknout, tak podle dovolatele představuje snížení hodnoty vozidla a výši povinného ručení, které musel platit po dobu, kdy nemohl vozidlo užívat. Dovolatel současně žádá o odklad výkonu rozhodnutí z důvodu své nepříznivé ekonomické situace. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a soudu prvního stupně ve výroku II, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření k dovolání označuje rozhodnutí odvolacího soudu za zcela správné a zákonné, současně považuje dovolání žalobce za nepřípustné. Tvrdí, že žalobce spoluzavinil svým jednáním vznik škody, když nechal vozidlo čtyři roky na odstavném parkovišti, aniž by učinil jakékoli kroky k jeho vydání. Rozporuje též znalecký posudek zabývající se výší vzniklé škody na předmětném automobilu. Navrhuje, aby dovolání žalobce bylo jako nepřípustné odmítnuto, případně zamítnuto.

Podle ustanovení § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání. V dovolání, jehož přípustnost se řídí podle ustanovení § 237 o. s. ř., jako je tomu v dané věci, je dovolatel povinen vymezit, které z uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž pouhý odkaz na text zákona či jeho citace k projednání dovolání nepostačuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sp. zn. 29 NSČR 41/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, popř. rozhodnutí uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Z obsahového hlediska dovolání žalobce nesplňuje požadavky na vymezení předpokladů jeho přípustnosti. Dovolatel pouze lakonicky uvádí, že dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., aniž by konkretizoval, o kterou z alternativ v tomto ustanovení uvedených v daném případě jde a v čem konkrétně předpoklady přípustnosti spočívají. Jelikož dovolání postrádá obligatorní náležitosti a uvedený nedostatek nebyl v zákonné lhůtě odstraněn (§ 241b odst. 3 o. s. ř.), přičemž použití výzvy soudu k odstranění vad dovolání je zákonnou úpravou výslovně vyloučeno (§ 243b o. s. ř.), trpí dovolání vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 6. října 2015

JUDr. Robert Waltr předseda senátu