25 Cdo 2887/2005
Datum rozhodnutí: 19.12.2007
Dotčené předpisy:




25 Cdo 2887/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Jana Eliáše, Ph. D., v právní věci žalobců a) F. K., a b) D. K., obou zastoupených advokátem, proti žalované České republice Českému úřadu zeměměřickému a katastrálnímu, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 16 C 172/2003, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 3. května 2005, č. j. 40 Co 1341/2004-73, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Šumperku rozsudkem ze dne 12. 7. 2004, č. j. 16 C 172/2003-50, zamítl žalobu na zaplacení 1.470.388,- Kč se 17% úrokem z prodlení od 27. 10. 1995 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Neshledal důvodným nárok na náhradu škody, která měla žalobcům vzniknout v důsledku nezaplacení kupní ceny ze strany kupujícího, a to v důsledku rozhodovací činnosti Katastrálního úřadu v Š., který provedl vklad vlastnického práva V. K. na základě kupní smlouvy o prodeji nemovitostí, o níž žalobci tvrdí, že je neúčinná. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dne 24. 6. 1994 uzavřeli žalobci spolu s manžely J. a J. Š. jako prodávající a V. K. jako kupující kupní smlouvu o převodu nemovitostí za dohodnutou kupní cenu 5.000.000,- Kč s odkládací podmínkou, že právní následky této smlouvy nastanou a návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí bude učiněn teprve poté, budou-li prodávající v prodlení s úhradou dvou splátek dluhu nebo úroků vůči kupujícímu podle smlouvy o úvěru, uzavřené téhož dne mezi V. K. jako věřitelem a F. K. a J. Š. jako dlužníky. Rozhodnutím Katastrálního úřadu v Š. ze dne 22. 12. 1995, č. j. 10V 11 2457/95, byl proveden vklad vlastnického práva V. K. k převedeným nemovitostem s účinky ke dni 27. 10. 1995. Soud dospěl k závěru, že Katastrální úřad v Š. postupoval správně, provedl-li vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí (byť nezkoumal, zda sjednaná odkládací podmínka skutečně nastala), neboť, jak soud zjistil, již předtím, než V. K. podal návrh na vklad (tedy pak i v době vydání rozhodnutí o povolení vkladu), byla odkládací podmínka, sjednaná v kupní smlouvě ze dne 24. 6. 1994, splněna. Předpoklady odpovědnosti státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, tak nejsou naplněny.

K odvolání žalobců Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 3. 5. 2005, č. j. 40 Co 1341/2004-73, rozsudek soudu prvního potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Přisvědčil námitce žalobců, že soud prvního stupně měl na zjištěný skutkový stav aplikovat zákon č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem, nikoli zákon č. 82/1998 Sb., nicméně uzavřel, že ani tak nebyly naplněny předpoklady odpovědnosti státu za tvrzenou škodu. Rozhodnutí o povolení vkladu ze dne 22. 12. 1995, č. j. 10V 11 2457/95, nebylo zrušeno ani změněno, proto nepřichází v úvahu odpovědnost státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím podle § 1 17 zákona č. 58/1969 Sb. Kromě toho Katastrální úřad v Š. postupoval ve vkladovém řízení v souladu s ustanovením § 5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění do 30. 6. 1996, přičemž předmětem návrhu na vklad není smlouva jako taková, nýbrž věcná práva k nemovitostem podle této smlouvy. Nesprávný úřední postup lze spatřovat pouze v opomenutí Katastrálního úřadu v Š. zjistit, zda nastala účinnost předmětné kupní smlouvy, tedy zda došlo ke splnění odkládací podmínky v ní sjednané, avšak mezi tímto jednáním a tvrzenou škodou neexistuje vztah příčinné souvislosti, jelikož účinnost uzavřené kupní smlouvy nastala a dohodnutá odkládací podmínka byla splněna ještě před zahájením řízení o povolení vkladu.

Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost dovozují z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., a to z důvodu nesprávného právního posouzení věci podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Namítají, že soudy obou stupňů nesprávně hodnotily skutkový stav, jestliže konstatovaly, že předpoklady odpovědnosti státu za škodu nejsou naplněny. Katastrální úřad v Š., aniž si byl jist, zda nastaly účinky kupní smlouvy, povolil vklad práva, čímž umožnil kupujícímu vyhnout se zaplacení kupní ceny před podáním návrhu na vklad a bezprostředně po povolení vkladu převést nemovitosti na třetí osobu, čímž zapříčinil, že žalobci pozbyli vlastnické právo k převáděným nemovitostem, avšak nedostalo se jim peněžitého protiplnění do kupujícího. Katastrální úřady mají povinnost zkoumat, zda jsou smluvní projevy účastníků určité a srozumitelné, a posuzovat platnost smlouvy jako takové. Jelikož si však Katastrální úřad v Š. nevyžádal před povolením vkladu od navrhovatele příslušné chybějící důkazy, které by odstranily neurčitost smluvního ujednání o kupní ceně v předmětné kupní smlouvě, ani plnou moc prodávajících, neoprávněně provedl vklad a tím zapříčinil vznik škody. Navrhují proto, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná se ve vyjádření k dovolání zcela ztotožnila se závěrem odvolacího soudu, že nejsou dány hmotněprávní předpoklady odpovědnosti státu za škodu, a uvedla, že katastrální úřady v rámci řízení o povolení vkladu práva do katastru nemovitostí nezkoumají platnost smlouvy, nýbrž jen některé aspekty její platnosti, a to pouze z hledisek v zákoně taxativně stanovených. Žalobci neuhradili tři splátky úvěru ze smlouvy o úvěru, čímž došlo před podáním návrhu na vklad ke splnění odkládací podmínky, a proto žalovaná navrhuje, aby bylo dovolání žalobců zamítnuto.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnými osobami - účastníky řízení, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Podle § 237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)]. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Žalobci dovoláním napadají rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, aniž by mu předcházelo zrušující rozhodnutí odvolacího soudu; přípustnost dovolání lze proto posuzovat pouze podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Dovolání může být podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.

V posuzované věci uplatnili žalobci vůči státu nárok na náhradu škody, kterou specifikovali tak, že se jedná o majetkovou újmu vzniklou jim v důsledku nezaplacení kupní ceny ze strany kupujícího. Za příčinu vzniku škody je žalobou označováno chybné rozhodnutí Katastrálního úřadu v Š., jímž bylo na základě kupní smlouvy o převodu nemovitostí ze dne 24. 6. 1994 do katastru nemovitostí zapsáno vlastnické právo V. K. k převáděným nemovitostem za dohodnutou kupní cenu 5.000.000,- Kč. Nesprávnost spatřují žalobci v tom, že katastrální úřad nezkoumal splnění odkládací podmínky, že právní následky této smlouvy nastanou a návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí bude učiněn teprve poté, budou-li prodávající v prodlení s úhradou dvou splátek dluhu nebo úroků vůči kupujícímu podle smlouvy o úvěru uzavřené téhož dne mezi V. K. jako věřitelem a F. K. a J. Š. jako dlužníky. Toto rozhodnutí nebylo zrušeno ani změněno.

Vzhledem k tomu, že sporné řízení je ovládáno dispoziční zásadou (soud je vázán žalobou, tedy tím, jak žalobci vymezili předmět řízení), je nárok uplatněný žalobou vymezen vylíčením rozhodujících skutkových okolností a žalobním návrhem (petitem), přičemž právní kvalifikace nároku, i když je v žalobě uvedena, není pro soud závazná. Soud je proto při rozhodování vázán nikoliv tím, jak účastník řízení skutkový stav právně posuzuje, nýbrž tzv. skutkem, jak byl vymezen v žalobě (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1934/2001, publikovaný pod č. 78 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2004). V posuzované věci to znamená, že bez ohledu na to, zda žalobci opírají svůj nárok o ustanovení o odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, je předmětem řízení nárok na náhradu škody způsobené tím, že Katastrální úřad v Š. rozhodnutím ze dne 22. 12. 1995, č. j. 10V 11 2457/95, provedl vklad vlastnického práva V. K. k nemovitostem, jež byly předmětem kupní smlouvy ze dne 26. 4. 1994, aniž by si řádně zjistil všechny rozhodné skutečnosti a obstaral si k tomu potřebné podklady.

Odvolací soud důvodně poukázal na dvě formy odpovědnosti podle zákona č. 58/1969 Sb. s tím, že podmínkou odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím podle § 4 zákona je okolnost, že rozhodnutí bylo pro nezákonnost příslušným orgánem zrušeno či změněno, a ta splněna nebyla. Tento závěr je v souladu s hmotným právem i ustálenou judikaturou soudů vyšších stupňů a odpovídá principu presumpce správnosti rozhodnutí, podle nějž soud v řízení o odpovědnosti státu za škodu není oprávněn sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení (srov. např. usnesení NS ČR ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2162/2005). Úvaha odvolacího soudu o správnosti úředního postupu předcházejícího vydání rozhodnutí o vkladu je tak již nadbytečná, neboť podle ustálené judikatury dovolacího soudu shromažďuje-li orgán státu podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnosti přímo směřující k vydání rozhodnutí a případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu podle § 1 - 17 zákona, nikoliv z pohledu správnosti úředního postupu podle § 18 19 zákona (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 129/97, publikovaný v časopise Soudní judikatura 1/2000, pod č. 5).



Spatřují-li v posuzované věci žalobci nesprávný úřední postup v nevyžádání si plné moci prodávajících a v posuzování kupní smlouvy jako podkladů (důkazů) pro vydání rozhodnutí, v jejich hodnocení a v následném právním posouzení věci katastrálním úřadem, jde právě o případ těch činností, které směřují k vydání rozhodnutí a jejichž případná nesprávnost by se odrazila v obsahu rozhodnutí; žalobci tvrzená pochybení Katastrálního úřadu v Š. proto nemohou být zvažována z hlediska nesprávného úředního postupu, nýbrž by mohla mít význam pouze tehdy, bylo-li by předmětné rozhodnutí pro nezákonnost zrušeno či změněno, což se v dané věci nestalo. Z hlediska námitek uplatněných v dovolání (týkají se toliko nesprávnosti úředního postupu) proto nelze rozsudek odvolacího soudu považovat po právní stránce za zásadně významný, proto dovolací soud dovolání žalobců podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, a § 218 odst. c) o.s.ř. odmítl pro nepřípustnost.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobci nemají na jejich náhradu právo a žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. prosince 2007

JUDr. Petr Vojtek, v. r.

předseda senátu