25 Cdo 2842/2005
Datum rozhodnutí: 24.01.2006
Dotčené předpisy: § 237 předpisu č. 99/1963Sb., § 239 předpisu č. 99/1963Sb.




25 Cdo 2842/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce K. F., proti žalované České republice, zastoupené Okresním soudem v Olomouci, ul. Svobody, o odškodnění za průtahy v řízení, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 23 Nc 110/2005, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě pobočky v Olomouci ze dne 29. července 2005, č. j. 12 Co 647/2005-14, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Olomouci usnesením ze dne 8. 6. 2005, č. j. 23 Nc 110/2005-8, zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů.



K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě pobočka v Olomouci usnesením ze dne 29. 7. 2005, č. j. 12 Co 647/2005-14, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.



Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání. Namítá, že je osobou nemajetnou a že důchod, který on a jeho manželka pobírá, je pod hranici bídy, je vážně nemocen, nemovitosti, které vlastní, jsou zchátralé a jejich hodnota je zanedbatelná, stejně jako jeho příjmy z pachtovného a nájemného. Dále uvádí, že je ze zákona rehabilitovaný, na odškodnění čeká už deset a třináct let, na ochranu svého práva na odškodnění, které má podle čl. 3, čl. 6 a čl. 36 Listiny, by měl být kvalifikovaně hájen přiděleným advokátem a měly by mu být prominuty poplatky. Názor, že může platit advokáta a bránit své právo na odškodnění, považuje za nemravné. Navrhl, aby bylo napadené usnesení zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).

Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Podle ustanovení § 238 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto

a) o žalobě na obnovu řízení,

b) o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí ( § 235h odst. 1 věta druhá).

Podle ustanovení § 238a odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto

a) ve věci konkursu a vyrovnání,

b) o žalobě pro zmatečnost,

c) o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí,

d) ve věci zastavení výkonu rozhodnutí,

e) ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí,

f) o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí,

g) o povinnostech vydražitele uvedeného v § 336m odst. 2 (§ 336n) a v § 338za odst. 2.

Podle ustanovení § 239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo

a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,

b) v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).

Podle ustanovení § 239 odst. 2 o. s. ř. je dovolání rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo

a) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle § 104 odst. 1,

b) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).

Podle ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§ 75a).

V posuzovaném případě není přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. dána, neboť usnesením odvolacího soudu, které dovolatel napadá, bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým byla zamítnuta žádost o ustanovení zástupce, a napadené rozhodnutí tedy není rozhodnutím ve věci samé. Pojem věc sama je totiž právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně jako věc, která je tím předmětem, pro nějž se řízení vede. V řízení, v němž má být rozhodnut spor o právo mezi účastníky, kteří stojí proti sobě v postavení žalobce a žalovaného, je za věc samu (v teorii se uvádí také věc hlavní) pokládán nárok uplatněný žalobou (§ 79 odst. 1 o. s. ř.), o němž má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto (srov. R 61/1998). Věcí samou však není návrh účastníka na ustanovení zástupce.

Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 238 a § 238a o. s. ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech taxativně vyjmenovaných v uvedených ustanoveních, a vzhledem k tomu, že nejde o žádný z případů upravených v ustanovení § 239 odst. 1, 2 a 3 o. s. ř., nelze ani z tohoto ustanovení dovodit přípustnost dovolání žalobce.

Dovolání žalobce tedy směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. S ohledem na ust. § 241b odst. 2, věta za středníkem, o. s. ř. nebylo třeba se zabývat tím, že dovolatel není pro dovolací řízení zastoupen advokátem ve smyslu ust. § 241 odst. 1 o. s. ř.

Dovolací soud proto dovolání odmítl podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. ledna 2006

JUDr. Marta Škárová, v.r.

předsedkyně senátu