25 Cdo 2829/2016
Datum rozhodnutí: 22.12.2016
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř.



25 Cdo 2829/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Ivany Tomkové a JUDr. Marty Škárové v právní věci žalobce P. K. , zastoupeného Mgr. Jiřím Janouškem, advokátem se sídlem v Praze 4, Údolní 59, proti žalovanému M. Š. , zastoupenému Mgr. et Bc. Terezou Machovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Sokolovská 24, o 200 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 9 C 335/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2016, č. j. 58 Co 439/2015-141, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 5. 8. 2015, č. j. 9 C 335/2014-101, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 200 000 Kč spolu se specifikovanými zákonnými úroky z prodlení od 20. 6. 2014 do zaplacení (výrok I) a na náhradě nákladů řízení žalobci 72 760 Kč (výrok II) a státu 135 Kč (výrok III). Soud vzal za prokázáno, že žalobce byl vlastníkem nemovitostí v obci H. (pozemku parc. č. 85 s domem na něm stojícím a pozemku p. č. 100), které se snažil v letech 2010 až 2014 prodat. Žalovaný je vlastníkem sousední nemovitosti, která je určena k živočišné výrobě (chovu dobytka), kterou od roku 1999 neprovozuje. Žalovaný zájemcům o koupi nemovitostí žalobce na jejich dotazy sděloval, že hodlá opětovně s chovem dobytka začít. Někteří zájemci, kteří hodlali nemovitosti od žalobce zakoupit za 900 000 Kč, z toho důvodu od uzavření kupní smlouvy odstoupili. V důsledku jednání žalovaného se žalobci podařilo nemovitosti prodat jen za 700 000 Kč. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaný odpovídá žalobci za škodu ve výši 200 000 Kč podle § 424 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen obč. zák. ), poněvadž jednal v rozporu s dobrými mravy tím, že nepravdivě informoval zájemce o koupi, když jim sděloval svůj záměr obnovit chov dobytka, aniž uvedl důvod, pro který dosud s chovem nezačal, přestože mu v tom nebrání jeho zdravotní stav.

K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 2. 2016, č. j. 58 Co 439/2015-141, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu v celém rozsahu zamítl a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 147 698 Kč a na nákladech řízení státu 135 Kč. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, právně však neposoudil jednání žalovaného, který na dotaz zájemcům o koupi nemovitostí žalobce sděloval svůj záměr obnovit živočišnou výrobu, jako jednání v rozporu s dobrými mravy. Z důkazů provedených před soudem prvního stupně dovodil, že zásadním důvodem, proč někteří zájemci od koupě odstoupili, byla samotná reálná možnost a míra pravděpodobnosti chovu dobytka v nemovitosti bezprostředně sousedící, nikoliv časový údaj o zahájení chovu. Odvolací soud své zamítavé rozhodnutí založil na závěru, že žalovaný svým jednáním nenaplnil předpoklady odpovědnosti za škodu podle§ 424 obč. zák., naopak tím plnil svou prevenční povinnost vyplývající z § 415 obč. zák.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z § 237 o. s. ř. s tím, že dovoláním napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a některé otázky dosud nebyly z důvodu jejich jedinečnosti v rozhodování dovolacího soudu řešeny. Žalobce namítá, že odvolací soud při hodnocení důkazů provedených soudem prvního stupně dospěl k odlišným skutkovým zjištěním, aniž by dokazování zopakoval nebo doplnil. Za otázku, která dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena, považuje žalobce, zda sdělení nepravdivé nebo neúplné informace zájemcům o pozemek v případě, že žalovaný má sám zájem o koupi pozemku za několikanásobně nižší cenu, je úmyslným jednáním proti dobrým mravům zakládajícím odpovědnost za škodu podle § 424 obč. zák. Podle názoru dovolatele se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázek, zda upozornění na záměr vykonávat oprávnění (chovat dobytek) může být plněním prevenční povinnosti podle § 415 obč. zák. a zda je soud povinen posoudit, zda jednání, které nezhodnotil jako úmyslné jednání proti dobrým mravům, nepředstavuje porušení prevenční povinnosti podle § 415 obč. zák. zakládající obecnou odpovědnost za škodu podle § 420 obč. zák.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) posoudil dovolání žalobce a shledal, že bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., není však přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť uplatněné námitky nesměřují proti otázce hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2016, č. j. 58 Co 439/2015-141 .

Jak je zřejmé z odůvodnění napadeného rozsudku, odvolací soud své zamítavé rozhodnutí založil na závěru, že žalovaný tím, že informoval zájemce o koupi nemovitostí žalobce o svém záměru obnovit v sousedící nemovitosti chov hospodářských zvířat, nenaplnil předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu podle § 424 obč. zák. Žalovaný sám zájemce o koupi nevyhledával, informace o předpokládaném obnovení živočišné výroby jim sděloval k jejich dotazům. Potenciální kupce od uzavření smlouvy se žalobcem odradila reálná možnost a míra pravděpodobnosti chovu zvířat v nemovitosti, která je k tomuto účelu určena a bezprostředně sousedí s nemovitostí žalobce, nikoliv časový údaj, kdy k obnovení chovu dojde nebo z jakého důvodu k tomu dosud nedošlo. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, nedospěl k rozdílným skutkovým závěrům, nebylo tedy třeba, aby důkazy provedené před soudem prvního stupně opakoval, příp. dokazování doplňoval. Odvolací soud právně (na rozdíl od soudu prvního stupně) neposoudil jednání žalovaného jako úmyslné v rozporu s dobrými mravy s cílem záměrně poškodit žalobce. Otázka, zda žalovaný poskytováním informací o svých chovatelských záměrech plnil prevenční povinnost, je nevýznamná v situaci, kdy nelze dovodit, že by jeho jednání bylo vedeno úmyslem poškodit žalobce či získat pro sebe finanční výhodu v rozporu s dobrými mravy, tj. když nejsou naplněny předpoklady vzniku odpovědnosti podle § 424 obč. zák.

V obecné rovině lze souhlasit s dovolatelem, že odpovědnost podle § 424 obč. zák. může nastoupit v případě cíleného odrazování zájemců o koupi sousední nemovitosti ve snaze poškodit prodávajícího, sebe obohatit či dosáhnout jiného výsledku, který by byl v rozporu s dobrými mravy. Tyto okolnosti je ve sporu povinen tvrdit a prokázat poškozený. Tvrzení žalobce, že žalovaný sledoval získání jeho nemovitostí za několikanásobně nižší cenu, však v řízení nebylo prokázáno, ostatně ani soud prvního stupně, který žalobě vyhověl, na takovém zjištění svoje rozhodnutí nezaložil.

Dovolací soud je vázán zjištěným skutkovým stavem věci, jehož správnost nepodléhá dovolacímu přezkumu (§ 241a odst. 1, odst. 6 o. s. ř.). Jestliže dovolatel své odlišné právní posouzení podmínek odpovědnosti podle § 424 obč. zák. buduje na jiném skutkovém stavu, než který se stal základem pro rozhodnutí odvolacího soudu, uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod a přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. tím nemůže založit.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

. V Brně dne 22. prosince 2016

JUDr. Petr Vojtek předseda senátu