25 Cdo 2788/2012
Datum rozhodnutí: 30.10.2013
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012, § 420 obč. zák.



25 Cdo 2788/2012


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce A. L., zastoupeného Mgr. Pavlem Pěnkavou, advokátem se sídlem Ostrava - Hrabová, Místecká 329/258, proti žalovanému Z. P., s místem podnikání Ostrava Poruba, Pod Nemocnicí 2057/2, IČO 61953458, zastoupenému JUDr. Irenou Hučkovou, advokátkou se sídlem Ostrava - Mariánské Hory, 28. října 434/211, za účasti Kooperativy pojišťovny, a.s., Vienna Insurance Group, se sídlem Praha 8, Pobřežní 665/21, IČO 47116617, jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného, o 2.423.600,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 28 C 31/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 3. 2012, č. j. 57 Co 231/2011-488, takto:

Dovolání se odmítá .

Odůvodnění:


Okresní soud v Ostravě mezitímním rozsudkem ze dne 27. 1. 2011, č. j. 38 C 31/2007-435, rozhodl, že základ žalobního nároku žalobce je opodstatněný s tím, že o výši nároku a náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku. Vyšel ze zjištění, že podle smlouvy o dílo ze dne 14. 12. 2004 se žalovaný zavázal zhotovit žalobci ústřední vytápění, vnitřní zdravotechniku včetně dodávky zařizovacích předmětů a uvést je do provozu v objektu žalobce. Dílo však nebylo zhotoveno řádně a v důsledku chybně vedeného rozvodného potrubí ústředního vytápění v místě podkrovní místnosti v rodinném domku žalobce došlo k zamrznutí topné vody v potrubí a 1. 2. 2006 k úniku horké vody z potrubí a k poškození vnější fasády domu a vnitřního vybavení. Na základě znaleckého dokazování soud zjistil, že žalovaný neprovedl instalaci a izolaci rozvodného potrubí v souladu s příslušnými technickými normami a za využití obvyklých postupů a technologií, a protože příčinou vzniku škody byl nesprávný a vadný postup žalovaného, soud dovodil, že žalovaný odpovídá za škodu způsobenou žalobci podle § 420 obč. zák. Žalovaný si v době realizace díla měl s ohledem na své zkušenosti a profesionální přístup počínat tak, aby nedošlo ke škodě. Soud uzavřel, že nelze na žalobce přenášet odpovědnost za jeho jednání ani při neexistenci stavebního dozoru a projektové dokumentace. Podmínky pro aplikaci § 441 obč. zák. soud neshledal, neboť nebylo prokázáno, že by se na vzniku škody podílel také žalobce, a nepřisvědčil námitce žalovaného, že škoda byla způsobena v důsledku nesprávného technologického postupu při zateplování krovu.

K odvolání žalovaného a vedlejšího účastníka Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 29. 3. 2012, č. j. 57 Co 231/2011-488, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se s jeho závěrem o odpovědnosti žalovaného podle § 420 obč. zák. Dovodil, že ohledně prací v podkroví byla mezi účastníky uzavřena platná smlouva o dílo, avšak i v případě její neplatnosti měl žalovaný povinnost vykonat práce při zhotovení ústředního vytápění řádně, v souladu s právními normami. Zásadní příčinou vzniku škody bylo porušení povinností žalovaného, neboť v opačném případě by k jejímu vzniku nedošlo, byť by celková izolace budovy nebyla provedena správně. Bylo na žalovaném, aby řádně zjistil poměry v objektu a na jejich základě zvolil odpovídající řešení vedení rozvodného potrubí. Absence stavebního povolení a stavebního dozoru není jednou z příčin škody, která by mohla zakládat spoluzavinění žalobce.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a podává je z důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítá, že odvolací soud nesprávně právně posoudil skutečnost, že absence stavebního povolení a stavebního dozoru ze strany žalobce nebyla jednou z příčin vzniklé škody. Žalobce, který hodlal nově vystavět 3. nadzemní podlaží, nepožádal stavební úřad o zahájení stavebního řízení a nenechal zpracovat projektovou dokumentaci, stavbu prováděl svépomocí a neměl osobu pověřenou výkonem odborného vedení realizace stavby. Prvotní příčina nesprávně vedeného potrubí spočívala v neexistenci projektové dokumentace nově prováděné stavby, z níž by bylo patrno, kudy povedou nově budované zdi domu. Namítá, že soudy nezkoumaly důvody pro omezení odpovědnosti žalovaného v důsledku spoluzavinění poškozeného, jak jim to ukládá zákon (R 22/1979), vznáší námitky ke znaleckému posudku Ing. Stračánka a dovozuje, že spoluzavinění žalobce je dáno porušením prevenční povinnosti (§ 415 obč. zák.), neboť tím, že nebylo vydáno stavební povolení, nedošlo ke kolaudaci rekonstrukce a dostavby domu, při níž by byly zjištěny nedostatky obvodové zdi objektu. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobce ve vyjádření k dovolání uvedl, že je považuje za nepřípustné, neboť v něm žalovaný neoznačil otázku, jejíž řešení by mělo mít po právní stránce zásadní význam, nýbrž v dovolání pouze opakuje své námitky a předestírá závěry, které nemají oporu ve skutkových zjištěních. Navrhl odmítnutí, případně zamítnutí dovolání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k tomu, že rozsudek odvolacího soudu byl vydán dne 29. 3. 2012, postupoval Nejvyšší soud podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.).

Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Přípustnost dovolání žalovaného proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanovením § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají srov. ust. § 241a odst. 3 o. s. ř.) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Toto ustanovení bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušeno k 31. 12. 2012, do té doby však bylo součástí právního řádu, a je tedy pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 nadále použitelné (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11).

Dovolací soud je zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), a při zkoumání předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. posuzuje ty právní otázky, které dovolatel označil a na nichž spočívá rozhodnutí odvolacího soudu.

Dovolatel neuvádí, v čem spočívá zásadní právní význam napadeného rozhodnutí ve smyslu § 273 odst. 3 o. s. ř., a ani dovolací soud, jenž je vázán dovolacími důvody (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), neshledal, že by napadené rozhodnutí mělo po právní stránce zásadní význam. Obsahem dovolání je v podstatě rekapitulace skutkového stavu a námitka spoluzavinění v podstatě ze stejných důvodů, s nimiž se již vypořádal odvolací soud, avšak z popisu toho, s čím dovolatel nesouhlasí, nelze dovodit žádnou konkrétní právní otázku, jež by rozhodnutí odvolacího soudu činila zásadně právně významným ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř.

K námitce dovolatele, že potrubí, které instaloval, bylo nesprávně vedeno z důvodu neexistence projektové dokumentace, je třeba uvést, že i v případě, že práci prováděl bez dokumentace a odborného vedení stavby (což ani nevyžadoval), bylo jeho povinností práci po odborné stránce provést řádně a bez vad.

Zpochybňuje-li dovolatel znalecký posudek Ing. Stračánka, nezpochybňuje tím právní závěry, nýbrž skutková zjištění soudů, na jejichž základě byla věc posouzena po právní stránce. Nesprávné skutkové zjištění představuje dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., který však přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládá.

Jak ze shora uvedeného vyplývá, není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé mělo po právní stránce zásadní význam ve smyslu ust. § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř.

Dovolání žalovaného tedy směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud proto jeho dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O nákladech řízení dovolací soud nerozhodoval, neboť řízení ve věci není dosud skončeno a o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího, bude rozhodnuto v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. října 2013
JUDr. Marta Škárová předsedkyně senátu