25 Cdo 2787/2012
Datum rozhodnutí: 28.08.2013
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., § 417 odst. 2 obč. zák.



25 Cdo 2787/2012
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně M. F., zastoupené Mgr. Veronikou Sekerovou, advokátkou se sídlem Černošice, Kaštanová 1751, proti žalovaným 1) Ing. K. D., a 2) Ing. D. D., zastoupeným JUDr. Lubomírem Svátkem, advokátem se sídlem Praha 10, Švehlova 1900/3, o náhradu škody a odstranění stavby, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 18 C 100/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2011, č. j. 25 Co 395/2011, 25 Co 396/2011-411, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.178,- Kč k rukám JUDr. Lubomíra Svátka, advokáta se sídlem Praha 10, Švehlova 1900/3, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Okresní soud Praha západ rozsudkem ze dne 17. 12. 2010, č. j. 18 C 100/2009-302, ve znění opravných usnesení ze dne 24. 1. 2011, č. j. 18 C 100/2009-313, a ze dne 2. 2. 2011, č. j. 18 C 100/2009-319, a ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 20. 7. 2011, č. j. 18 C 100/2009-337, zamítl žalobu na zaplacení 48.293,- Kč a na odstranění neoprávněné stavby čerpací jímky odpadních vod na pozemku parc. č. 197/5 v k.ú. J. a uvedení pozemku do původního stavu a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud vyšel ze zjištění, že účastníci jsou vlastníky sousedních nemovitostí v obci J., kde se na pozemku žalobkyně nachází studna, dlouhodobě kontaminovaná fekálním znečištěním. U domu žalovaných, 8,4m od studny žalobkyně se nachází kanalizační přípojka a ve vzdálenosti 10m od studny žalobkyně je jímka odpadních vod, která byla opakovaně podrobována zkouškám těsnosti. Závada zjištěná v roce 2004 byla bezprostředně poté odstraněna a žalovaní v roce 2005 a 2006 provedli stavební úpravy (obetonování jímky a utěsnění prostupů), aby faktický stav odpovídal projektové dokumentaci. Následné tlakové zkoušky kanalizačního potrubí a jímky odpadních vod prokázaly jejich těsnost. Soud vyšel ze znaleckého posudku Výzkumného ústavu vodohospodářského, podle nějž je znečištění podzemních vod fekálními bakteriemi v dané lokalitě plošného charakteru, týká se studny žalobkyně i obou studen žalovaných a dalších sousedů, jejich obsah neodpovídá bezprostřední kontaminaci komunálními odpadními vodami, ale znečištění půdy hnojením nebo kontaminaci ze vzdálenějšího zdroje. Soud nepřisvědčil žalobkyní předloženému vyjádření znalce RNDr. K., zpochybňujícímu uvedený znalecký posudek a uzavřel, že žalobkyně ani přes poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. neprokázala příčinnou souvislost mezi znečištěním její studny a nesprávným stavebním provedením či nedostatečnou údržbou kanalizační přípojky domu žalovaných. Požadavek na odstranění stavby kanalizační přípojky posoudil podle § 417 odst. 2 obč. zák. s tím, že se v daném případě nejedná o vážné ohrožení a požadavek na úplné odstranění přípojky je zcela nepřiměřený.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 12. 2011, č. j. 25 Co 395/2011, 25 Cdo 396/2011-411, rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravných usnesení, potvrdil, změnil jej pouze ve výrocích o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ztotožnil se se skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně i s jeho právním posouzením věci. Znalecký posudek shledal přesvědčivým s tím, že soud prvního stupně se vypořádal s rozpory mezi tímto posudkem a odborným posouzením RNDr. K., a nejsou tak důvody k vyžádání revizního znaleckého posudku, a k námitce promlčení vznesené žalovanými dovodil, že nároky předcházející datu 11. 9. 2007 jsou promlčeny vzhledem k tomu, že nejméně od roku 2004 byla žalobkyně přesvědčena, že škodu jí způsobují žalovaní, a žalobu podala dne 11. 9. 2009. Shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že není dána odpovědnost žalovaných za škodu podle § 420 obč. zák. a správně byl posouzen i nárok na odstranění stavby kanalizační přípojky podle § 417 odst. 2 obč. zák., když bylo zjištěno, že přípojka a jímka žalovaných jsou těsné, k únikům nedochází a plošné znečištění studní v dané lokalitě pochází pravděpodobně z jiného zdroje.

Proti části výroku rozsudku odvolacího soudu ohledně nároku na odstranění neoprávněné stavby čerpací jímky odpadních vod na pozemku parc. č. 197/5 v k.ú. J. a uvedení pozemku do původního stavu, podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a podává je z důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Zásadní právní význam rozhodnutí spatřuje v otázce, zda existence pravomocného kolaudačního rozhodnutí zhojí vady stavby a její rozpor se zákonem. Namítá, že bylo prokázáno, že jímka byla vybudována v rozporu s právními předpisy a její existence je ohrožením pro vodu v jímacím objektu, a bylo přehlédnuto, že i z posudku Výzkumného ústavu vodohospodářského vyplývá, že i po roce 2008 není jímka obetonována. Soudy se chybně opřely o kolaudační rozhodnutí, i když bylo prokázáno, že stavba byla provedena v rozporu s právními předpisy, a tento rozpor nebyl odstraněn ani dodatečně. Uvedla, že pokud byla stavba vybudována v rozporu s právními předpisy, je její právo na zachování čistoty zdroje vody stejné jako právo žalovaných na zachování jejich stavby. Nesouhlasí se znaleckým posudkem v závěru, že zdroj znečištění není zjistitelný, dovozuje, že zdroj znečištění je v blízkosti studny žalovaných, který následně kontaminuje její vodu, a směrem ke studnám ostatních sousedů pak kontaminace prudce klesá. S touto skutečností se však ani znalec ani soud nevypořádali. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu v napadené části, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně a vrátil věc v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaní ve svém vyjádření k dovolání uvedli, že je podstatné, že stavba žalovaných žádné vady nevykazuje a nedochází k průniku znečišťujících látek z ní, což bylo zjištěno, a soudy z tohoto zjištění vyšly při svém rozhodnutí. Jímka byla zbudována v souladu s právními předpisy a je řádně obetonována. Další výtky žalobkyně v tomto směru označili za vytržené z kontextu. Zdroj čisté vody byl z důvodu kontaminace studní zajištěn všem obyvatelům obce zbudováním vodovodu a právo žalobkyně na čistou vodu je tak zachováno. Její závěry ohledně míry kontaminace jednotlivých studní označili žalovaní za ryze spekulativní a navrhli odmítnutí, popř. zamítnutí jejího dovolání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Vzhledem k tomu, že rozsudek odvolacího soudu byl vydán dne 7. 12. 2011, postupoval Nejvyšší soud podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.).

Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Přípustnost dovolání žalobkyně proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanovením § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají srov. ust. § 241a odst. 3 o. s. ř.) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu.

Žádná z námitek v dovolání však nepředstavuje otázku, jejíž řešení by mělo zásadní právní význam ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř.

Napadené rozhodnutí vychází ze skutkového závěru, že příčinou kontaminace studny žalobkyně není jímka ani kanalizační přípojka žalovaných a umístění kanalizace žalovaných neodporuje příslušným předpisům a nejedná se tak o neoprávněnou ani nepovolenou stavbu.

Pokud dovolatelka namítá, že stavba byla provedena v rozporu s právními předpisy a že ohrožuje její kvalitní vodu, směřují její námitky proti zjištěnému skutkovému stavu a totéž se týká námitek proti hodnocení znaleckých důkazů. Obsahem dovolání je nesouhlas se skutkovými zjištěními, z nichž rozsudek odvolacího soudu vychází, podstatou námitek je nesouhlas s tím, jak byl na základě provedených důkazů zjištěn skutkový stav věci. Pokud je totiž dovolání odůvodněno tím, že soud měl jinak hodnotit provedené důkazy a vzít určitou skutečnost za prokázanou, jedná se o námitky týkající se zjištění skutkového stavu věci. Dovolatelka tak uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Jak je uvedeno přímo v ust. § 237 odst. 3 o. s. ř., k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle § 241a odst. 3 se nepřihlíží; tento důvod lze uplatnit pouze, je-li dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) nebo písm. b) o. s. ř.

Nebylo-li prokázáno, že zdrojem vážného ohrožení majetku žalobkyně je jímka na pozemku žalovaných, jejíž odstranění žalobkyně požaduje jakožto vhodné opatření k odvrácení hrozící škody, nejsou splněny předpoklady ustanovení § 417 odst. 2 obč. zák. Nejedná se tedy o nesprávný právní názor odvolacího soudu a tím méně o otázku zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř.

Ze shora uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně odmítl podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 a § 151 odst. 2 věty první před středníkem o. s. ř. Žalovaní mají právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem za jeden úkon (vyjádření) ve výši 1.500,- Kč podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 4, § 9 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášky č. 399/2010 Sb. (srov. č. II. vyhlášky č. 486/2012 Sb.), z náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle § 13 odst. 3 této vyhlášky, a z náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ze součtu obou částek podle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem tedy 2.178,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. srpna 2013

JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu