25 Cdo 277/2008
Datum rozhodnutí: 28.01.2010
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., § 237 odst. 3 o. s. ř.




25 Cdo 277/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobců a) R. M. , a b) V. M. , proti žalované M., s. r. o. , zastoupené advokátem, o 83.796,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 4 C 112/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. května 2007, č. j. 28 Co 254/2007-122, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 5. 2007, č. j. 28 Co 254/2007-122, k odvolání žalované potvrdil rozsudek ze dne 25. 5. 2006, č. j. 4 C 112/2002-06, ve výroku, jímž Okresní soud Praha - východ zamítl žalobu na zaplacení 83.796,- Kč, a změnil jej pouze ve výrocích o náhradě nákladů řízení; odvolací soud rozhodl rovněž o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně (především ze znaleckého posudku Ing. Z. B., DrSc.) a shodně s ním dovodil, že žalovaná odpovídá žalobcům za škodu způsobenou na zdech a podlaze jejich domu, která vznikla v příčinné souvislosti s vadným plněním ze smlouvy o dílo.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., a aniž formuluje otázku zásadního právního významu, namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci. Tuto vadu spatřuje v nedostatcích dokazování, kdy soudy jednak nepřihlédly k řadě okolností, jednak neumožnily žalované, aby znalci položila dotazy, jejichž seznam v deseti bodech předkládá dovolacímu soudu. Dovolatelka vytýká soudům obou stupňů, že neprovedením řádného dokazování a nesprávným hodnocením provedených důkazů dospěly k nesprávným závěrům a následně k nesprávnému právnímu posouzení věci. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil spolu s rozhodnutím soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno oprávněnými osobami (účastníky řízení) ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí dovolací soud postupoval podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 srov. čl. II, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), přičemž podle § 243c odst. 2 o.s.ř., ve znění účinném od 23. 1. 2009 (čl. II, bod 12, část věty za středníkem zákona č. 7/2009 Sb.) odůvodnění obsahuje pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.

Žalovaná dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby; protože předchozím rozsudkem, který byl zrušen rozhodnutí odvolacího soudu, rozhodl soud prvního stupně shodně jako nyní, nejde o přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., a dovolání tak může být podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.

Z obsahu dovolání je zřejmé, že dovolatelka spatřuje nesprávné právní posouzení věci pouze v okolnosti, že žalobě bylo vyhověno, přičemž veškeré její námitky směřují proti skutkovému stavu věci, na jehož základě bylo rozhodnutí vydáno, a proti způsobu jeho zjištění; ve skutečnosti tedy uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), jímž přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. založit nelze, neboť jej lze uplatnit pouze tehdy, je-li dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. Obdobné platí pro namítané vady řízení (odvolací soud neumožnil klást znalci dotazy a neodstranil vadu spočívající v tom, že soud prvního stupně neodročil k žádosti žalované jednání), které nezakládají přípustnost dovolání podle tohoto ustanovení; k vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, lze v dovolacím řízení přihlížet, jen pokud je dovolání přípustné, nejde-li o procesní otázky zásadního významu. Je tedy zřejmé, že z pohledu uplatněných dovolacích námitek směřuje dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud ČR je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. za situace, kdy žalobcům žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. ledna 2010

JUDr. Petr Vojtek , v. r.
předseda senátu