25 Cdo 2745/2009
Datum rozhodnutí: 29.11.2010
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.




25 Cdo 2745/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce: Lesy České republiky, s. p. , se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106, IČ 42196451, proti žalované: ENERGETIKA TŘINEC, a.s., se sídlem v Třinci Staré Město, Průmyslová 1024, IČ 47675896, o 621.996,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 8 C 77/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. února 2009, č. j. 8 Co 634/2008-315, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 10. 2. 2009, č. j. 8 Co 634/2008-315, k odvolání žalobce potvrdil rozsudek ze dne 5. 6. 2008, č. j. 8 C 77/2003-289, v napadeném výroku o věci samé, jímž Okresní soud ve Frýdku - Místku zamítl žalobu na zaplacení 621.996,- Kč s příslušenstvím (v částce 20.100,- Kč bylo žalobě vyhověno), a v nákladovém výroku, jímž soud prvního stupně uložil žalobci zaplatit státu náklady za znalečné ve výši 22.373,- Kč; odvolací soud rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, že žalovaná při své podnikatelské činnosti produkuje látky toxicky působící na lesní porosty a lesní půdu (SO2 a NOx) a v důsledku působení těchto emisí vznikla v roce 2000 škoda na lesních porostech na území ČR, za kterou žalovaná odpovídá podle § 420a obč. zák. Při rozhodování o výši škody postupem podle § 136 o.s.ř. soudy shodně vyšly ze znaleckého posudku Ing. Václava Nového, jenž obdobně jako jiné, v řízení provedené listinné důkazy, odmítl matematický model výpočtu výše škody užitý v znaleckém posudku předloženém v řízení žalobcem, a to s ohledem na faktické nedostatky zkreslující vypočtené výsledky, při výpočtu výše škody se opřel o vyhlášku č. 55/1999 Sb., o způsobu výpočtu výše újmy nebo škody způsobené na lesích a rozptylovou studii, a žalobu co do částky 621.996,- Kč s příslušenstvím, tedy nad rámec odvoláním nenapadeným výrokem přiznané náhrady škody ve výši 20.100,- Kč s příslušenstvím, neshledal důvodnou.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž namítá, že soudy obou stupňů neúplně zjistily skutkový stav věci, neboť neprovedly důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností. Rovněž tvrdí, že posudek Ing. Václava Nového přebírá bez vlastního zjištění závěry jiných znalců o kvalitě vstupních dat a použitých postupů výpočtů a je ve své podstatě zmatečný. Listinný důkaz v podobě znaleckého posudku RNDr. Hadaše a jeho depoziční studie, jakož i výpočty výše náhrad imisních škod provedené pomocí vyhlášky č. 55/1999 Sb. žalobní požadavek splňují; tento znalecký posudek jako jediný ze všech předložených listinných důkazů vyčíslil konkrétní výši imisní škody způsobené žalovaným v penězích a ve správné výši, ostatní znalecké posudky provedené jako důkazy se vyjadřovaly ke škodě v obecné rovině, kritizovaly postup znalce Pavla Hadaše, v teoretické poloze polemizovaly o imisní škodě, aniž by se pokusily nějakou škodu konkretizovat nebo ji dokonce vyčíslit v penězích, a to i přesto, že existenci imisních škod na lesích připustily (na podporu cituje rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1016/2004). Dovolatel je přesvědčen, že soudy obou stupňů při stanovení výše imisní škody vycházely z nesprávných skutečností a závěrů listinných důkazů a při posuzování použitelnosti vyhlášky č. 55/1999 Sb. a při hodnocení žalobcem použité metodiky při určení výše škody způsobené žalovanou ignorovaly konstantní judikaturu dovolacího soudu, jenž se problematikou a zásadními otázkami několikrát v minulosti zabýval. Proto dovolacímu soudu navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí postupoval podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 srov. čl. II, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).

Přípustnost dovolání proti rozsudku, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, aniž mu předcházelo zrušující rozhodnutí, upravuje ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., vyžadující, aby napadené rozhodnutí bylo po právní stránce zásadního významu. Dovolatel v dovolání otázku zásadního právního významu nevymezuje, namítá v něm především nesprávnost skutkových zjištění a nesprávné hodnocení provedených důkazů a podrobuje kritice metodu výpočtu výše imisní škody a závěry na základě ní učiněné znalcem ve znaleckém posudku, zejména pak zpochybňuje způsob hodnocení znaleckého posudku. Předkládá tak svou vlastní představu o jeho hodnocení a odtud potom činí odlišné skutkové závěry, čímž nezpochybňuje právní posouzení věci, nýbrž skutková zjištění soudů obou stupňů, na jejichž základě byla věc posouzena po právní stránce. Je tedy zřejmé, že dovolatel ve skutečnosti uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), jímž přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. založit nelze, neboť jej lze uplatnit pouze tehdy, je-li dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.; stejně tak k namítané vadě řízení podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. (že soudy obou stupňů neúplně zjistily skutkový stav věci, neboť neprovedly důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností), lze v dovolacím řízení přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (srov. § 242 odst. 3 o.s.ř.).

Ze všech těchto důvodů je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř., dovolání proti němu podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. tedy není přípustné, a dovolací soud je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. za situace, kdy žalobce neměl v dovolacím řízení úspěch, avšak žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. listopadu 2010

JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu