25 Cdo 2725/2000
Datum rozhodnutí: 08.02.2001
Dotčené předpisy:




25 Cdo 2725/2000

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce F. C. proti žalovanému J. Z., o 42.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 14 C 227/95, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. června 2000 č. j. 23 Co 180/2000-114, takto:

I. Dovolání žalovaného se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 1.875,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na účet advokáta.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 7. 12. 1999 č. j. 14 C 227/95-102 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 42.000,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Rozhodl tak poté, co jeho předchozí rozsudek ze dne 7. 5. 1998 č. j. 14 C 227/95-68, jímž žalovanému uložil tutéž povinnost, byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. 12. 1998 č. j. 35 Co 529/98-80 ve výroku o platební povinnosti žalovaného a ve výroku o náhradě nákladů řízení zrušen a věc mu byla v tomto rozsahu vrácena k dalšímu řízení.

K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 6. 2000 č. j. 23 Co 180/2000-114 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil, změnil jej ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.



Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost a důvod opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř., a vytýká odvolacímu soudu, že mu svým postupem odňal možnost jednat před soudem. Dovolatel namítá, že odvolací soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, neboť k jednání nebyl žalovaný předvolán, nedozvěděl se o jeho konání a nemohl se jej tak zúčastnit. Navrhl proto, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

Žalobce navrhl, aby dovolání žalovaného bylo zamítnuto. S poukazem na ustanovení § 115 a § 214 o.s.ř. dovozuje, že postup odvolacího soudu byl správný, neboť žalovaného nebyl povinen k jednání předvolávat. Odvolacího jednání se účastnil právní zástupce (advokát) žalovaného, jehož věcí bylo, aby svého klienta o jednání informoval.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) vzhledem k ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vydanému přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona projednal a rozhodl podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001 - dále opět jen "o.s.ř."). Po zjištění, že dovolání, které bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., a po přezkoumání věci podle § 243a odst.1 věty první o.s.ř. dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž tento mimořádný opravný prostředek není přípustný.

Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu je dovolání přípustné, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. pod písm. a/ až g/.

Dovolání je dále přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§ 238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§ 238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.).

Podle § 239 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. Podle § 239 odst. 2 o.s.ř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením /vydáním/ usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.

Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu a že soud prvního stupně nerozhodl jinak než v předchozím rozsudku, který byl zrušen, není z hlediska ustanovení § 238 o.s.ř. v této věci dovolání přípustné. Přípustnost dovolání není založena ani podle § 239 odst. 1, 2 o.s.ř., neboť odvolací soud nevyslovil, že dovolání je přípustné pro zásadní význam tohoto rozhodnutí po stránce právní, a návrh na vyslovení přípustnosti dovolání nebyl v řízení učiněn.



Protože je však přípustné dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu z důvodů uvedených v § 237 odst. 1 o.s.ř. a dovolatel výslovně uplatňuje jeden z těchto důvodů, zabýval se dovolací soud otázkou přípustnosti dovolání z hlediska ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. Přitom přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu je postiženo některou z vad taxativně v tomto ustanovení uvedených, nýbrž přípustnost nastává jen tehdy, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu vadou uvedenou v tomto ustanovení skutečně trpí. Žalovaný uplatňuje přípustnost dovolání z ustanovení § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř., podle nějž je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.

Odnětím možnosti jednat před soudem (§ 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř.) se rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu občanský soudní řád dává (např. právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy apod.). O vadu ve smyslu uvedeného ustanovení jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv také při rozhodování. Nejde-li o případy, kdy účastník nebyl přibrán do řízení (§ 94 o.s.ř.) nebo kdy účastníku byl ustanoven opatrovník, ačkoliv k tomuto opatření nebyly splněny zákonem stanovené předpoklady, je dovolací důvod podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. dán zejména tehdy, jestliže soud rozhodl bez nařízení jednání, přestože mělo být ve věci jednáno, nebo jestliže soud věc projednal v rozporu s ustanovením § 101 odst. 2 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníka.



Účastník se může dát v řízení zastupovat zástupcem, jehož si zvolí (§ 24 odst. 1 o.s.ř.). Zástupce, vybavený plnou mocí, je oprávněn ke všem úkonům, které může v řízení učinit účastník (§ 28 odst. 2 o.s.ř.), ať je jím advokát (§ 25 o.s.ř.) nebo tzv. obecný zmocněnec (§ 27 o.s.ř.), a je-li účastník zastoupen, vykonává svá procesní práva a povinnosti právě prostřednictvím zástupce. Soud proto zástupci vždy doručuje písemnosti, zatímco účastníku jen tehdy, má-li v řízení něco osobně vykonat (§ 49 odst. 1 o.s.ř.); zástupce je také vždy nutné předvolat k jednání (§ 115 o.s.ř.), zatímco zastoupeného účastníka jen tehdy, má-li být při jednání vyslechnut. O odnětí možnosti jednat před soudem jde tedy v případě zastoupeného účastníka tehdy, jestliže účastník v důsledku postupu soudu nemůže realizovat svá procesní práva prostřednictvím svého zástupce (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ČR publikovaný v časopise Soudní judikatura č. 14/1997, pod č. 111).

O takový případ se v dané věci nejedná. Z obsahu spisu vyplývá, že k odvolacímu jednání nařízenému na den 14. 6. 2000 byl zástupce žalovaného (advokát s procesní plnou mocí podle § 25 o.s.ř.) řádně obeslán. Tohoto jednání se také zúčastnil a bylo mu při něm umožněno činit přednesy, navrhovat důkazy a vyjádřit se k dokazování i k právní stránce věci. Jestliže tedy žalovanému, který byl v řízení zastoupen, bylo umožněno realizovat procesní práva prostřednictvím jeho zástupce, nebyla mu postupem odvolacího soudu odňata možnost jednat před soudem ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř., i když sám o jednání odvolacího soudu vyrozuměn nebyl a nezúčastnil se jej.

Z uvedeného je zřejmé, že uplatněný dovolací důvod není dán a dovolání podle § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. není přípustné; dovolatel netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by napadený rozsudek, resp. řízení, které mu předcházelo, trpělo některou z dalších vad uvedených v § 237 odst. 1 o.s.ř., proto jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud z tohoto důvodu dovolání podle § 243b odst. 4 věty první a § 218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. , neboť s ohledem na výsledek dovolacího řízení má žalobce právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem za 1 úkon v částce 1.800,- Kč (vyjádření k dovolání) a v paušální částce náhrad hotových výdajů ve výši 75,- Kč (§ 7, § 11 odst. 1 písm. k/ a § l3 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. za použití ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 10. zákona č. 30/2000 Sb.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon.

V Brně 8. února 2001

JUDr. Pavel P a v l í k, v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Romana Říčková