25 Cdo 2646/2004
Datum rozhodnutí: 22.02.2005
Dotčené předpisy: § 241b odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb.




25 Cdo 2646/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Ing. Jana Huška a JUDr. Marty Škárové v právní věci žalobců a) nezl. K. K., b) P. K., a c) J. K., všech zastoupených advokátem, proti žalovaným 1) J. P., zastoupenému advokátem, 2) J. S., zastoupenému advokátkou, a 3) B. P. M., spol. s r. o., zastoupené opatrovníkem, advokátem, o náhradu škody ve výši 443.564,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 7 C 72/2002, o dovolání žalovaného 1) proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. března 2004, č. j. 13 Co 17/2004-139, takto:

Dovolání s e o d m í t á .



O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Tachově mezitímním rozsudkem ze dne 11. 9. 2003, č. j. 7 C 72/2002-124, rozhodl, že žaloba vůči žalovanému 1) je co do základu po právu, zamítl žalobu vůči žalovaným 2) a 3) a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobci a žalovanými 2) a 3).

K odvolání žalovaného 1) Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 9. 3. 2004, č. j. 13 Co 17/2004-139, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, kterým bylo rozhodnuto o základu nároku, potvrdil, odmítl odvolání žalovaného 1) do výroků o zamítnutí žaloby vůči žalovaným 2) a 3) a o náhradě nákladů řízení a vyslovil, že o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi žalobci a žalovaným 1) bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí.

Proti tomuto rozsudku podal žalovaný 1) nejprve tzv. blanketní dovolání, v němž pouze označil účastníky řízení, věc a rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, s tím, že dovolání doplní dodatečně. V doplněném podání žalovaný 1) odůvodnil dovolání důvody uvedenými v ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. a navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu spolu s rozsudkem soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobci ve vyjádření k dovolání zpochybnili, zda dovolání může být ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné a navrhli proto, aby je dovolací soud odmítl.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) dospěl k závěru, že dovolání vykazuje nedostatky, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Podle ustanovení § 240 odst. 1 věty první o.s ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

Podle ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle ustanovení § 241b odst. 3 o.s.ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v § 241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§ 30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.

Neobsahuje-li dovolání všechny potřebné náležitosti, jde o vadné podání. Postupem podle § 43, § 209 a § 241b odst. 2, 3 o.s.ř. je třeba odstranit ty vady, které brání v pokračování řízení, tj. zejména nedostatek uvedení rozsahu, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, jestliže z obsahu dovolání nelze dovodit, které výroky rozhodnutí dovolatel napadá, a rovněž nedostatek označení dovolacích důvodů, které dovolatel uplatňuje. Uvedením údaje o tom, v jakém rozsahu dovolatel rozhodnutí dovolacího soudu napadá, je totiž vymezena kvantitativní stránka přezkumné činnosti dovolacího soudu a dovolatel tak v rámci svého dispozitivního oprávnění stanoví pro soud závazným způsobem meze, v jejichž rámci požaduje přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu, především tím, že označí jeden nebo některé z více výroků v rozhodnutí obsažených, případně že napadne dovoláním jen část výroku o dělitelném plnění. Chybí-li označení dovolacího důvodu, není v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné věcně přezkoumat (srov. § 242 odst. 3 věta první o.s.ř.).

Z uvedeného vyplývá, že neobsahuje-li dovolání údaj o tom, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jde o vadu podání, kterou může odvolatel odstranit z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu jen do uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání. Marným uplynutím propadné (prekluzívní) lhůty podle ustanovení § 241b odst. 3 o.s.ř. se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými; dovolací soud proto k opožděnému doplnění dovolání nemůže přihlížet z úřední povinnosti. Protože v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, je třeba dovolání, které je nezpůsobilé zahájit dovolací řízení, za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 2 věty první o.s.ř. odmítnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, publikované pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2004).

V posuzovaném případě je z obsahu spisu zřejmé, že žalovaný 1) proti rozsudku odvolacího soudu, jehož stejnopis byl jeho zástupci doručen dne 12. 5. 2004, podal ve dvouměsíční lhůtě (dne 9. 7. 2004) uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., tzv. blanketní dovolání, v němž sice dostatečně určitě vymezil jeho rozsah (napadá rozsudek v celém jeho rozsahu), neoznačil však dovolací důvody, ani je obsahově nevymezil. Poslední den dvouměsíční lhůty k doplnění (odstranění vad) dovolání (§ 241b odst. 3 část druhé věty za středníkem o.s.ř.) připadl na pondělí 12. 7. 2004 (§ 57 odst. 2 o.s.ř.); dovolatelem doplněné dovolání obsahující předepsané náležitosti však bylo soudu doručeno dne 22. 7. 2004, tedy již po marném uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty.

Protože rozhodnutí odvolacího soudu - jak uvedeno výše - lze zásadně přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání (§ 242 odst. 3 věta první o.s.ř.) a dovolání žalovaného 1) postrádá označení dovolacích důvodů, včetně jejich obsahového vymezení, nelze v dovolacím řízení pro tyto obsahové nedostatky dovolání pokračovat. Vzhledem k tomu, že zákonná lhůta, během níž bylo možno vady dovolání odstranit, marně uplynula dnem 12. 7. 2004, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného 1) - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - podle ustanovení § 243c odst. 1 a § 43 odst. 2 první věty o.s.ř. odmítl.

Dovolací soud nerozhodoval o nákladech dovolacího řízení, neboť dovolání žalovaného 1) směřovalo proti rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti mezitímnímu rozsudku soudu prvního stupně; o všech dosavadních i dalších nákladech řízení bude proto rozhodnuto v konečném rozhodnutí.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. února 2005

JUDr. Petr Vojtek,v.r.

předseda senátu