25 Cdo 2644/2010
Datum rozhodnutí: 15.06.2011
Dotčené předpisy: § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.




25 Cdo 2644/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobkyně Z. M. , zastoupené JUDr. Norou Štrajtovou, advokátkou se sídlem Ostrava Poruba, 17. listopadu 1790, proti žalovanému J. M. , o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 82 C 93/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 12. 2009, č.j. 71 Co 261/2009-122, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se domáhala na žalovaném placení částky 3.000,- Kč měsíčně s účinností od října 2006 do budoucna, představující škodu, která jí měla vzniknout tím, že jí žalovaný bránil v užívání bytu v dosud nevypořádaném společném jmění manželů.

Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 6. 5. 2009, č.j. 82 C 93/2008-89, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala na žalovaném placení částky 3.000,- Kč měsíčně s účinností od 1. 11. 2006 do budoucna, co do částky 3.000,- Kč za období od 1. 10. 2006 do 30. 10. 2006 řízení zastavil a rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 10. 12. 2009, č.j. 71 Co 261/2009-122, zrušil rozsudek soudu prvního stupně v části týkající se placení částky 1.500,- Kč měsíčně za dobu od 1. 11. 2006 do 30. 11. 2007, částky 3.000,- Kč za dobu od 1. 12. 2007 do 31. 12. 2007, částky 2.000,- Kč měsíčně za dobu od 1. 1. 2008 do 31. 3. 2009 a částky 3.000,- Kč měsíčně za dobu od 1. 4. 2009 do budoucna a v tomto rozsahu řízení zastavil; potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí žaloby co do částky 34.500,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Žalobkyně podala proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, v němž navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně ve všech výrocích zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolání žalobkyně odůvodnila tím, že se soudy obou stupňů nezabývaly jejími tvrzeními a spokojily se pouze se závěrem, že žalovaný neporušil žádnou podstatnou povinnost a pokud mu žalobkyně nepřispívala na bydlení, nevznikla jí chováním žalovaného žádná škoda.

Žalovaný se v písemném vyjádření ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a soudu odvolacího a navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání žalobkyně zamítl.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; podle § 243c odst. 2 o. s. ř. odůvodnění obsahuje pouze stručný výklad důvodů.

Žalobkyně se sice dovoláním domáhá zrušení rozsudku odvolacího soudu ve všech výrocích , ve skutečnosti však neuvádí žádné námitky, jimiž by zpochybňovala správnost výroku, jímž odvolací soud na základě jejího zpětvzetí žaloby zčásti zrušil rozsudek soudu prvního stupně a v tomto rozsahu řízení zastavil. Jelikož tedy dovolání v tomto rozsahu postrádá vymezení dovolacích důvodů a nebylo o ně doplněno ve lhůtě určené v § 241b odst. 3 o. s. ř., nezbývá než dovolání v tomto rozsahu odmítnout podle § 43 odst. 2 věty první a § 243c odst. 1 o. s. ř. (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, publikované pod č. 3/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Ve zbývajícím rozsahu dovolacímu přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu brání ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle nějž není dovolání přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Jelikož uvedeným výrokem rozsudku odvolacího soudu byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v části, jíž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění ve výši 34.500,- Kč, tedy o peněžitém plnění nepřesahujícím zákonnou hranici 50.000,- Kč, je přípustnost dovolání vyloučena. Proto Nejvyšší soud dovolání i v této části odmítl podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. b), c) o. s. ř, aniž se mohl zabývat věcným obsahem uplatněných námitek. O nepřípustnosti dovolání do tohoto výroku byla ostatně žalobkyně v rozhodnutí odvolacího soudu řádně poučena.

O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. června 2011


JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu