25 Cdo 2594/2014
Datum rozhodnutí: 29.09.2014
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014



25 Cdo 2594/2014


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně A. V., zastoupené JUDr. Jaroslavem Adamem, advokátem se sídlem v Českém Krumlově, Rooseveltova 37, proti žalovanému O. B., zastoupenému Mgr. Janem Úlehlou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Krajinská 224/37, za účasti Allianz pojišťovny, a.s., se sídlem v Praze 8, Ke Štvanici 656/3, IČO 47115971, jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného, o zaplacení částky 185.500,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 9 C 171/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. ledna 2014, č. j. 22 Co 2694/2013-234, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. ledna 2014, č. j. 22 Co 2694/2013-234, není podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné, neboť uplatněné dovolací námitky nesměřují k řešení otázky hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí, nýbrž zpochybňují zejména skutková zjištění ohledně průběhu nehodového děje, z nichž vychází rozhodnutí odvolacího soudu. Dovolatelka sice v obecné poloze formuluje právní otázku (spoluzavinění a odpovědnost řidiče, který nedá přednost vozidlu jedoucímu po hlavní silnici nedovolenou rychlostí), avšak její řešení konstruuje na základě jiného než soudem zjištěného skutkového stavu. Odvolací soud založil svůj závěr o nedůvodnosti žaloby na zjištění, že prvotní příčinou vzniku škody bylo jednání žalobkyně, která při vjíždění na hlavní silnici nedala přednost vozidlu přijíždějícímu po této silnici, a že míra účasti žalovaného na střetu vozidel byla minimální; při právním posouzení věci se neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2379/2008, a ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. 25 Cdo 551/2013, oba dostupné na www.nsoud.cz ).

Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. září 2014


JUDr. Marta Škárová předsedkyně senátu