25 Cdo 2578/2007
Datum rozhodnutí: 26.07.2007
Dotčené předpisy:





25 Cdo 2578/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce P. P., proti žalované P. Š., o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 15 C 84/2004, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. ledna 2007, č. j. 21 Co 494, 495, 496, 497/2006-164, takto:


I. Řízení o dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o námitce podjatosti soudce JUDr. M. H., se zastavuje, jinak se dovolání odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. 1. 2007, č. j. 21 Co 494, 495, 496, 497/2006-164, vyslovil, že soudce JUDr. M. H. není vyloučen z projednání a rozhodnutí v této věci, odmítl odvolání žalobce proti usnesení ze dne 30. 3. 2006, č. j. 15 C 84/2004-107, jímž Obvodní soud pro Prahu 5 odmítl žalobu podle § 43 odst. 2 o.s.ř., potvrdil usnesení ze dne 30. 3. 2006, č. j. 15 C 84/2004-108, jímž Obvodní soud pro Prahu 5 odňal žalobci osvobození od soudních poplatků přiznané usnesením téhož soudu ze dne 12. 5. 2005, č. j. 15 C 84/2004-53, odmítl odvolání žalobce proti usnesení ze dne 13. 6. 2006, č. j. 15 C 84/2004-120, jímž Obvodní soud pro Prahu 5 vyzval žalobce k doplnění náležitostí odvolání, a potvrdil usnesení ze dne 13. 6. 2006, č.j. 15 C 84/2001-121, jímž Obvodní soud pro Prahu 5 uložil žalobci pořádkovou pokutu ve výši 40.000,- Kč.


Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce vlastnoručně psané dovolání, v němž žádá o ustanovení zástupce pro dovolací řízení.


Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání, které bylo proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí (kromě výroku o námitce podjatosti soudce JUDr. M. H.), proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolatel sice v projednávané věci není zastoupen advokátem, ani netvrdí, že by měl právnické vzdělání, avšak vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné, není nedostatek podmínky povinného zastoupení důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§ 241b odst. 2 o.s.ř.).


Žalobce napadá dovoláním usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odejmutí osvobození od soudních poplatků a usnesení soudu prvního stupně o uložení pořádkové pokuty, dále odmítnuto odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby a proti usnesení soudu prvního stupně, jímž byl žalobce poučen o nutnosti doplnit odvolání potřebnými náležitostmi. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o.s.ř., které je základním ustanovením o přípustnosti dovolání, není dána, a to již z toho důvodu, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Pojem věc sama je totiž právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně jako věc, která je tím předmětem, pro nějž se řízení vede. V řízení, v němž má být rozhodnut spor o právo mezi účastníky, kteří stojí proti sobě v postavení žalobce a žalovaného, je tedy za věc samu (v teorii se uvádí také věc hlavní) pokládán nárok uplatněný žalobou, o němž má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto - § 79 odst. 1 o.s.ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. l2. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, publikované pod č. 61 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998). Rozhodnutí o odejmutí osvobození od soudních poplatků a o uložení pořádkové pokuty (stejně jako potvrzující usnesení odvolacího soudu) a o odmítnutí odvolání, jsou proto rozhodnutími týkajícími se pouze průběhu řízení (jsou rozhodnutími procesního charakteru), která věcně neřeší práva a povinnosti účastníků uplatněná žalobou a nejsou tedy rozhodnutími o věci samé.


Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř., protože napadeným usnesením nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou taxativně vyjmenovány v ustanoveních § 238 a § 238a o.s.ř., a nejde rovněž o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v ustanovení § 239 o.s.ř. Přípustnost dovolání nelze důvodně dovozovat ani z ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř., neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle ustanovení § 43 o.s.ř. odmítnuta žaloba, popřípadě jiný návrh na zahájení řízení, a nikoliv odmítl-li odvolací soud odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně podle ustanovení § 43 odst. 2 a § 211 o.s.ř. pro neodstranění vad odvolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 5. 2003, sp. zn. 25 Cdo 915/2003, publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sv. 25, C 1939).


Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR proto jeho dovolání v uvedeném rozsahu podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.


Napadá-li žalobce dovoláním usnesení i ve výroku, jímž Městský soud v Praze jako nadřízený soud rozhodoval k námitce podjatosti o vyloučení soudce obvodního soudu, nelze přehlédnout, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí soudu odvolacího (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).


Pojem nadřízený soud , je-li použit občanským soudním řádem k určení věcné příslušnosti soudu (podle ustanovení § 16 odst. 1 o.s.ř. o tom, zda je soudce vyloučen, rozhodne nadřízený soud), vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoli ze vztahů instančních, a s pojmem odvolací soud jej tudíž zaměňovat nelze (srov. též stanovisko pléna Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 48 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1996). Rozhoduje-li tedy krajský (v Praze městský) soud o vyloučení soudců okresního (obvodního) soudu, není toto jeho rozhodnutí rozhodnutím odvolacího soudu; vydání takového rozhodnutí ostatně žádné rozhodnutí soudu prvního stupně, jež by bylo možno napadnout odvoláním, nepředchází. Funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí občanský soudní řád ani neupravuje.


Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 1997, sp. zn. 2 Cdon 30/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 14, ročník 1997, pod pořadovým číslem 112); Nejvyšší soud proto řízení o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze v tomto rozsahu zastavil (§ 104 odst. 1, § 243c o.s.ř.).


O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2, věty první, odst. 3 o.s.ř., neboť žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu jeho nákladů právo a žalované náklady v dovolacím řízení nevznikly.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 26. července 2007


JUDr. Petr Vojtek, v. r.


předseda senátu