25 Cdo 2529/2015
Datum rozhodnutí: 21.10.2015
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 243c odst. 1 o. s. ř.



25 Cdo 2529/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce Ing. M. Š. , zastoupeného Mgr. Michalem Šimků, advokátem se sídlem v Praze 1, Šítkova 233/1, proti žalovanému Mgr. J. H., advokátovi se sídlem v Praze 5, Vrázova 2243/7, zastoupenému Mgr. Pavlem Čvančarou, advokátem se sídlem v Praze 5, Vrázova 2243/7, o zaplacení částky 1.851.812,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 21 C 334/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. února 2015, č. j. 22 Co 303/2014-332, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. února 2015, č. j. 22 Co 303/2014-332, podané z důvodu nesprávného právního posouzení otázky rozporu vznesené námitky promlčení s dobrými mravy, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť nejde o právní otázku dovolacím soudem dosud nevyřešenou. Dovolatel namítá, že jednání žalovaného advokáta, který ho zastupoval ve sporu proti jeho dlužníkovi a nezabránil promlčení jeho nároku ani ho neinformoval o možném promlčení, bylo hrubou nedbalostí a námitka promlčení, kterou žalovaný vznesl proti jeho nároku na náhradu škody za promlčenou pohledávku, je v rozporu s dobrými mravy, neboť škoda vznikla právě a pouze postupem žalovaného.

Podle ustálené judikatury dovolacího soudu dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen ve výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2000, sp. zn. 21 Cdo 992/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 11/2000 pod č. 126). O jednání vykazujícím znaky úmyslu poškodit druhého účastníka nelze uvažovat z okolností a důvodů, z nichž je vznik uplatněného nároku na náhradu škody dovozován, nýbrž z těch z konkrétních okolností, za nichž byla námitka promlčení uplatněna, přičemž tyto okolnosti by musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (např. rozsudek Nejvyššího soudu dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, usnesení Nejvyššího soudu dne 31. 8. 2004, sp. zn. 25 Cdo 2648/2003).

Rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkových zjištění, že v dané věci nebyly prokázány žádné výjimečné okolnosti, které by svědčily o zneužití práva vznést námitku promlčení žalovaným, ani objektivní příčiny, které by bránily žalobci uplatnit nárok na náhradu škody proti žalovanému včas. Právní názor odvolacího soudu učiněný na podkladě zjištěného skutkového stavu nevybočuje z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2009, sp. zn. 25 Cdo 948/2007, ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. 25 Cdo 129/2010, publikované pod C 6878 a C 11107 v Souboru civilních rozhodnutí NS, C. H. Beck, ze dne 22. srpna 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, usnesení ze dne 31. srpna 2004, sp. zn. 25 Cdo 2648/2003), nejde o právní otázku dosud v judikatuře dovolacího soudu neřešenou a není důvodu, aby právní otázka uplatnění námitky promlčení v rozporu s dobrými mravy byla posouzena jinak.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. října 2015


JUDr. Marta Škárová předsedkyně senátu