25 Cdo 2487/2015
Datum rozhodnutí: 10.09.2015
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř., § 241a odst. 2 o. s. ř.



25 Cdo 2487,2488/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem v právní věci žalobců a) Bc. J. K. a b) prap. I. F. , zastoupených JUDr. Marií Kostrůnkovou, advokátkou se sídlem Tábor, Bělehradská 2759/6, proti žalovanému Ing. P. K. , zastoupenému Mgr. Helenou Martínkovou, advokátkou se sídlem Tábor, Palackého 357, o zaplacení 612.892,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 15 C 130/2011, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočky v Táboře ze dne 11. 12. 2014, č.j. 15 Co 345/2014-430, a doplňujícímu usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočky v Táboře ze dne 6. 1. 2014, č.j. 15 Co 345/2014-439, takto:

I. Dovolání se odmítá . II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 13.406,80 Kč k rukám Mgr. Heleny Martínkové, advokátky se sídlem Tábor, Palackého 357, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočky v Táboře ze dne 11. 12. 2014, č.j. 15 Co 345/2014-430, a doplňujícímu usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočky v Táboře ze dne 6. 1. 2014, č.j. 15 Co 345/2014-439, neobsahuje obligatorní náležitosti, a sice řádné vymezení přípustnosti a důvodu dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.).

Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Vymezení předpokladů přípustnosti a důvodu dovolání je nezbytnou podmínkou projednatelnosti dovolání. Přípustnost dovolání musí být vymezena tak, aby bylo jasně patrné, které z hledisek (předpokladů) vyjmenovaných v § 237 o. s. ř. má dovolatel za splněné; pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. nebo jeho části nepostačuje (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále usnesení ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo usnesení ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, uveřejněná na webových stránkách Nejvyššího soudu). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (§ 241a odst. 3 o. s. ř.). Souladnost této judikatury dovolacího soudu s ústavním pořádkem potvrdil Ústavní soud např. v usneseních ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2901/14, ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. II. ÚS 4031/13, ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, nebo ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, uveřejněných na webových stránkách Ústavního soudu.

Dovolatelé v podaném dovolání toliko vyjadřují nesouhlas s rozhodnutím odvolacího soudu, aniž by ale vymezili konkrétní otázku hmotného či procesního práva splňující kritéria § 237 o. s. ř. či specifikovali právní posouzení, které považují za nesprávné. Podané dovolání tedy zjevně nevyhovuje zákonným požadavkům, když nezbytné obligatorní náležitosti nelze dovodit ani z jeho obsahu.

Jelikož dovolání postrádá obligatorní náležitosti a uvedený nedostatek nebyl v zákonné lhůtě odstraněn (§ 241b odst. 3 o. s. ř.), trpí dovolání vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat. Z ustanovení § 243b o. s. ř. přitom vyplývá, že soud dovolatele k odstranění vad dovolání nevyzývá.

Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. S ohledem na odmítnutí dovolání má žalovaný vůči žalobcům právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z nákladů zastoupení advokátkou. Výše odměny advokátky za jeden úkon právní služby byla vypočtena podle § 7 bodu 6 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, a činí 10.780,- Kč. Advokátka žalovaného učinila ve věci právě jeden úkon právní služby vyjádření k dovolání ze dne 1. 6. 2015. K tomu náleží paušální částka náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Odměna i náhrada výdajů se podle § 137 odst. 3 písm. a) a 151 odst. 2 o. s. ř. navyšuje o 21% náhradu DPH (2.326,80 Kč). Celkem tedy činí přiznaná náhrada nákladů 13.406,80 Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 10. září 2015 JUDr. Robert Waltr předseda senátu