25 Cdo 2482/2011
Datum rozhodnutí: 16.01.2013
Dotčené předpisy: § 241b odst. 3 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012, § 43 odst. 2 o. s. ř.




25 Cdo 2482/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce F. B. , zastoupeného JUDr. Jiřím Starým, advokátem se sídlem v Praze 10, Korunní 106, proti žalované AHOLD Czech Republic, a. s. , se sídlem v Brně, Slavíčkova 1a, IČO 44012373, zastoupené JUDr. Jiřím Navrátilem, advokátem se sídlem v Brně, Zatloukalova 35, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 21 C 8/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. prosince 2010, č. j. 15 Co 338/2010-137, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 12. 2010, č. j. 15 Co 338/2010-137, potvrdil rozsudek ze dne 29. 4. 2010, č. j. 21 C 8/2010-95, jímž Obvodní soud pro Prahu 4 zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 215.797,- Kč, představující náhradu škody vzniklé žalobci v důsledku zranění po pádu na schodu v prodejně Albert patřící žalované, a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud rozhodl rovněž o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce tzv. blanketní dovolání, které neobsahovalo žádné odůvodnění, a požádal o poskytnutí přiměřené lhůty k doplnění dovolání do konce měsíce dubna 2011.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že rozhodnutí o dovolání brání neodstranitelný nedostatek náležitostí dovolání. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 14. 12. 2010, Nejvyšší soud o dovolání rozhodl podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 srov. čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. dále též jen o. s. ř. ).

Podle § 240 odst. 1 věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle § 240 odst. 2 věty první zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout.

Podle § 241b odst. 3 věty první o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.

Neobsahuje-li dovolání všechny potřebné náležitosti, jde o vadné podání. Postupem podle § 43, § 209 a § 241b odst. 3 o. s. ř. je třeba odstranit ty vady, které brání v pokračování řízení, tj. zejména nedostatek označení dovolacích důvodů, které dovolatel uplatňuje. Chybí-li označení dovolacího důvodu, není v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní, a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné věcně přezkoumat (srov. § 242 odst. 3 věta první o. s. ř.).

Dovolání, které vůbec neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může dovolatel doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty, tj. do dvou měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí odvolacího soudu. Marným uplynutím propadné lhůty podle § 241b odst. 3 o. s. ř. se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými; dovolací soud proto z úřední povinnosti k opožděnému doplnění dovolání nemůže přihlížet. Protože v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, je třeba dovolání, které je nezpůsobilé zahájit dovolací řízení, odmítnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněné pod č. 21/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

V posuzovaném případě žalobce proti rozsudku odvolacího soudu, jehož stejnopis mu byl doručen dne 1. 2. 2011, podal prostřednictvím advokáta ve dvouměsíční lhůtě včasné dovolání a požádal o poskytnutí přiměřené lhůty k doplnění dovolání alespoň do konce měsíce dubna 2011, nevymezil však jeho rozsah ani neoznačil dovolací důvody, které by obsahově specifikoval. Poslední den lhůty k doplnění dovolání (§ 241b odst. 3 o. s. ř.) připadl na pátek 1. 4. 2011 (§ 57 odst. 2 o. s. ř.); dovolatel sice podáním ze dne 27. 4. 2011 (doručeným soudu dne 28. 4. 2011) doplnil odůvodnění svého dovolání tak, že uvedl rozsah dovolání, vymezil dovolací důvody a skutkově je specifikoval, avšak učinil tak až po marném uplynutí zákonem stanovené dvouměsíční lhůty (§ 241b odst. 3 a § 240 odst. 1 o. s. ř.), během níž bylo možno vady dovolání odstranit; jde o lhůtu zákonnou, kterou nelze prodloužit.

Protože rozhodnutí odvolacího soudu lze zásadně přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.) a dovolání žalobce postrádá náležitosti řádného dovolání ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř., tj. označení dovolacího důvodu včetně jeho obsahového vymezení, nelze v dovolacím řízení pro tento nedostatek dovolání pokračovat. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle § 243c odst. 1 za přiměřeného použití § 43 odst. 2 věty první o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 věty první a § 146 odst. 3 o. s. ř. s tím, že žalobce vzhledem k výsledku dovolacího řízení na náhradu nákladů nemá nárok a žalované náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. ledna 2013

JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu