25 Cdo 2461/2009
Datum rozhodnutí: 03.02.2011
Dotčené předpisy: § 13 odst. 1 předpisu č. 82/1998Sb., § 31a předpisu č. 82/1998Sb., § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.




25 Cdo 2461/2009


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce J. P. , zastoupeného JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem se sídlem v Praze 5, Symfonická 1496/9, proti žalované České republice Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 180.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 C 141/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. ledna 2009, č. j. 17 Co 525/2008-37, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 1. 2009, č. j. 17 Co 525/2008-37, potvrdil rozsudek ze dne 2. 7. 2008, č. j. 20 C 141/2007-25, jímž Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl žalobu na zaplacení 180.000,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud rozhodl rovněž o nákladech odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a shodně s ním dovodil, že není opodstatněn nárok žalobce na peněžité zadostiučinění za nemateriální újmu vyvolanou délkou řízení ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 34 C 73/2005. V tomto řízení sice došlo k průtahům, a tedy k nesprávnému úřednímu postupu podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) dále též jen zákon , avšak vzhledem k procesnímu postupu žalobce v tomto sporu a především pro význam předmětu řízení, který není pro žalobce obzvlášť důležitý, považoval odvolací soud shodně se soudem prvního stupně konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě podle § 31a odst. 2 zákona za dostačující prostředek nápravy.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. pro zásadní právní význam otázek vztahujících se k počítání délky soudního řízení, v němž došlo k průtahům. Podle dovolatele netrvalo předmětné řízení necelé čtyři roky, nýbrž šest a půl roku, přičemž musí být přihlédnuto i k nekvalitnímu rozhodování soudů v procesních otázkách, které řízení prodloužilo bez ohledu na podání učiněná žalobcem v řízení. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu spolu s rozhodnutím soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k tomu, že rozsudek byl odvolacím soudem vydán dne 22. 1. 2009, postupoval Nejvyšší soud podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 srov. bod 12, čl. II zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).

Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby, aniž mu předcházelo rozhodnutí zrušovací [nejde o přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. a), b) o.s.ř.]; dovolání tak může být podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o.s.ř.). Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, tedy jedině prostřednictvím dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., vše za předpokladu, že právě na tomto právním posouzení rozhodnutí odvolacího soudu skutečně spočívá.

V dané věci odvolací soud aplikoval zákon č. 82/1998 Sb., ve znění účinném po novele č. 160/2006 Sb., a posuzoval podmínky pro přiznání peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce soudního řízení. Dovolatel vymezuje otázku zásadního právního významu ve vztahu k počítání délky soudního řízení, s nímž má být odškodnění spojeno, avšak důvod, proč odvolací soud nepovažoval nárok za opodstatněný, na řešení této otázky nespočívá; odvolací soud totiž dospěl k závěru o nepřiměřené délce řízení, nicméně vyhodnotil význam předmětu řízení za natolik nepodstatný, že dostačujícím prostředkem nápravy je již konstatování porušení práva. Nevznáší-li dovolatel konkrétní námitky proti posouzení této pro rozhodnutí soudu klíčové otázky, je zřejmé, že ani jím předkládané odlišné řešení otázky délky řízení nemůže přinést do jeho poměrů příznivý závěr [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, publikované pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle nějž spočívá-li rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže ohledně některé z těchto otázek není splněna podmínka zásadního právního významu napadeného rozhodnutí ve věci samé].

Pak tedy není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo z hlediska dovoláním vymezených otázek ve věci samé po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o.s.ř., dovolání proto není podle těchto ustanovení přípustné, a Nejvyšší soud je tudíž odmítl podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. za situace, kdy žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 3. února 2011

JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu