25 Cdo 2452/2005
Datum rozhodnutí: 24.11.2005
Dotčené předpisy: § 236 předpisu č. 99/1963Sb., § 93 odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb.




25 Cdo 2452/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce P. S., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému P. Š., za účasti Č. p., a. s., jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 11 C 1/2004, o dovolání vedlejšího účastníka proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočky v Táboře ze dne 21. dubna 2005, č. j. 15 Co 160/2005-86, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Táboře rozsudkem ze dne 15. 11. 2004, č. j. 11 C 1/2004-64, zastavil řízení o zaplacení částky 105.600,- Kč s příslušenstvím, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu bolestného v částce 4.154,50 Kč, náhradu za ztížení společenského uplatnění v částce 146.400,- Kč, náhradu ušlého zisku v částce 63.133,- Kč, náhradu hotových výloh a nákladů na léčení v částce 9.350,- Kč, to vše s příslušenstvím, zamítl žalobu o zaplacení částky 138.682,50,- Kč s příslušenstvím na bolestném a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu.

K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 21. 4. 2005, č. j. 15 Co 160/2005-86, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku změnil tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na bolestném částku 138.682,50 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi účastníky a vůči státu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala Č. p., a. s., jako vedlejší účastník na straně žalovaného dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., a které odůvodňuje podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b). Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání podala osoba, která k tomu není oprávněna.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Podle ustanovení § 240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

Podle ustanovení § 93 odst. 3 o.s.ř. v řízení má vedlejší účastník stejná práva a povinnosti jako účastník. Jedná však toliko sám za sebe. Jestliže jeho úkony odporují úkonům účastníka, kterého v řízení podporuje, posoudí je soud po uvážení všech okolností.

Vedlejší účastník má podle této úpravy zásadně stejná práva a povinnosti jako účastník řízení a jeho postavení se odvíjí od účastníka, na jehož podporu vystupuje; není však oprávněn provádět úkony znamenající dispozici s řízením, s předmětem řízení nebo s úkony, které učinil sám účastník. Zákon přitom výslovně neřeší, zda je vedlejší účastník oprávněn podat dovolání. Vzhledem k tomu, že v zákoně je výslovně upravena legitimace vedlejšího účastníka pouze k podání odvolání, žaloby na obnovu řízení a žaloby pro zmatečnost při současném vymezení podmínek, za nichž může tyto opravné prostředky uplatnit (srov. ustanovení § 203 odst. 1 a § 231 odst. 1 o.s.ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001), zatímco o oprávnění vedlejšího účastníka podat dovolání zákon nic neuvádí, je třeba dovodit, že zákon vedlejšímu účastníku oprávnění podat dovolání nedává. Tento výklad (pomocí argumentu e silentio legis) je zastáván i v právnické literatuře (viz. Bureš, J., Drápal, L., Mazanec, M., Občanský soudní řád, komentář, 5. vydání, Praha C. H. Beck, 2001, s. 995, bod 2.) a odpovídá ustálené judikatuře dovolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 5. 2003, sp. zn. 25 Cdo 162/2003, publikované pod č. 3 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2004).

V posuzovaném případě podal dovolání vedlejší účastník na straně žalovaného, tedy někdo, kdo k tomu není oprávněn. Nejvyšší soud ČR proto takové dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. b) o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. l a § 146 odst. 3 o. s. ř., když žalovaný ani vedlejší účastník nemají na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalobci náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. listopadu 2005

JUDr. Petr Vojtek,v.r.

předseda senátu