25 Cdo 2446/2005
Datum rozhodnutí: 08.12.2005
Dotčené předpisy: § 236 předpisu č. 99/1963Sb., § 104 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.




25 Cdo 2446/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce L. V., proti žalované N. M., o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 16 C 105/2005, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. srpna 2005, č. j. 8 Co 1737/2005, 8 Nc 604/2005-55, takto:

I. Dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žádosti o ustanovení zástupce, se odmítá.

II Řízení o dovolání proti výroku usnesení krajského soudu o námitce podjatosti se zastavuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 14. 6. 2005, č. j. 16 C 105/2005-37, přiznal žalobci osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu a zamítl žádost o ustanovení právního zástupce k ochraně jeho zájmů. Dospěl k závěru, že majetkové poměry žalobce odůvodňují přiznání osvobození od soudních poplatků, avšak podle § 30 odst. 1 a 2 o.s.ř. nedovodil potřebu ustanovit žalobce k ochraně jeho zájmů právního zástupce, neboť podaná žaloba a související dokumentace svědčí o schopnostech žalobce, aby v předmětném řízení jednal sám; je vysokoškolsky vzdělán, přehledně definoval skutková tvrzení zakládající uplatněný nárok, jednoznačně vymezil žalobní petit a své skutkové závěry doprovodil obsáhlou argumentací za použití judikatury a odborné literatury.

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 4. 8. 2005, č. j. 8 Co 1737/2005, 8 Nc 604/2005-55, k odvolání žalobce potvrdil výrok usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žádosti o ustanovení zástupce a k námitce podjatosti vznesené žalobcem rozhodl, že předseda senátu Okresního soudu v Českých Budějovicích JUDr. P. T. není vyloučen z dalšího projednávání a rozhodnutí této věci. Odvolací soud se zcela ztotožnil s právními závěry soudu prvního stupně a doplnil, že sama skutečnost přiznání osvobození od soudních poplatků nezakládá bez dalšího povinnost soudu ustanovit žalobci zástupce. Dále neshledal ve smyslu § 14 odst. 1 a 4 o.s.ř. důvody pro vyloučení jmenovaného soudce z projednávání a rozhodnutí dané věci.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce vlastnoručně sepsané dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., a bez bližšího zdůvodnění uplatňuje dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. V doplňku dovolání podaného za žalobce J. Ch., advokátem, dovolatel obsáhle argumentuje právem na bezplatné zastoupení, poukazuje především na práva garantovaná ustanoveními čl. 37 a 40 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a znovu zdůrazňuje zásadní právní význam řešení této otázky.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání, bylo proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu podáno osobou oprávněnou ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání zčásti směřuje proti rozhodnutí, proti němuž tento mimořádný opravný prostředek není přípustný, zčásti brání projednání dovolání nedostatek podmínky funkční příslušnosti. Dovolatel sice nepředložil plnou moc udělenou advokátu, který vypracoval doplněné dovolání, avšak vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné, nebylo třeba tento nedostatek odstranit (§ 241b odst. 2 o.s.ř. srov. usnesení NS ČR ze dne 16. 5. 2002, sp. zn. 25 Cdo 316/2002, publikované v Souboru rozhodnutí NS, sv. 17, pod C 1213).

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Podle ustanovení § 238 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto

a) o žalobě na obnovu řízení,

b) o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí (§ 235h odst. 1 věta druhá).

Podle ustanovení § 238a odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto

a) ve věci konkursu a vyrovnání,

b) o žalobě pro zmatečnost,

c) o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí,

d) ve věci zastavení výkonu rozhodnutí,

e) ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí,

f) o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí,

g) o povinnostech vydražitele uvedeného v § 336m odst. 2 (§ 336n) a v § 338za odst. 2.

Podle ustanovení § 239 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo

a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,

b) v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).

Podle ustanovení § 239 odst. 2 o.s.ř. je dovolání rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo

a) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle § 104 odst. 1,

b) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).

Podle ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§ 75a).

V posuzovaném případě žalobce dovoláním napadá především usnesení odvolacího soudu ve výroku, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žádosti o ustanovení zástupce pro řízení.

Přípustnost dovolání proti takovému usnesení podle ustanovení § 237 o.s.ř. není dána, a to již z toho důvodu, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. V souladu s ustálenou judikaturou se za věc samu považuje nárok uplatněný žalobcem v žalobě, o němž má soud v řízení věcně rozhodnout (obdobně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, publikované pod č. 61 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998). Rozhodnutím o žádosti o ustanovení zástupce, soudy obou stupňů posuzovaly, zda jsou splněny podmínky pro bezplatné právní zastoupení, jde proto o rozhodnutí procesního charakteru, týkající se pouze průběhu řízení, které věcně neřeší práva a povinnosti nárokovaná účastníky řízení (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 5. 2004, sp. zn. 25 Cdo 953/2004, publikované v Soubor civilních rozhodnutí NS, sv. 30, pod C 2872).

Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř., protože napadeným usnesením nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou taxativně vyjmenovány v ustanoveních § 238 a § 238a o.s.ř., a nejde rovněž o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v ustanovení § 239 o.s.ř.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu o zamítnutí žádosti o ustanovení zástupce pro řízení není ze zákona přípustné a přípustnost dovolání nemůže založit ani žádná z právních otázek, jimž dovolatel přikládá zásadní právní význam. Nejvyšší soud ČR proto dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

Projednání dovolání proti výroku usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, kterým bylo rozhodnuto, že předseda senátu JUDr. P. T. není vyloučen z dalšího projednávání a rozhodnutí věci, brání nedostatek funkční příslušnosti.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (§ 236 odst. 1 o.s.ř.); krajský soud zde však rozhodoval jako soud nadřízený o námitce podjatosti soudce příslušného okresního soudu. Pojem nadřízený soud , je-li použit občanským soudním řádem k určení věcné příslušnosti soudu (podle ustanovení § 16 odst. 1 o.s.ř. o tom, zda je soudce vyloučen, rozhodne nadřízený soud), vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoli ze vztahů instančních, a s pojmem odvolací soud jej tudíž zaměňovat nelze (srov. též stanovisko pléna Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 48 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1996). Rozhoduje-li tedy krajský (v Praze městský) soud o vyloučení soudců okresního (obvodního) soudu, není toto jeho rozhodnutí rozhodnutím odvolacího soudu; vydání takového rozhodnutí ostatně žádné rozhodnutí soudu prvního stupně, jež by bylo možno napadnout odvoláním, nepředchází. Funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí občanský soudní řád ani neupravuje.

Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 1997, sp. zn. 2 Cdon 30/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 14, ročník 1997, pod č. 112); Nejvyšší soud proto řízení o dovolání žalobce proti výroku usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích o nevyloučení předsedy senátu Okresního soudu v Českých Budějovicích JUDr. P. T. z dalšího projednávání a rozhodování věci zastavil (§ 104 odst. 1, § 243c o.s.ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první a § 146 odst. 1 písm c) a odst. 3 o.s.ř. za situace, kdy žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 8. prosince 2005

JUDr. Petr Vojtek, v.r.

předseda senátu