25 Cdo 2403/2011
Datum rozhodnutí: 17.09.2012
Dotčené předpisy: § 239 odst. 1 písm. a) o. s. ř., § 153 odst. 2 o. s. ř.




25 Cdo 2403/2011
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně L. E. , zastoupené Mgr. Janem Krátkým, advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi, Na Kozině 1438, proti žalovanému J. K. , o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 15 C 95/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. prosince 2010, č. j. 26 Co 386, 535/2010-302, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Nymburce rozsudkem ze dne 22. 3. 2010, č. j. 15 C 95/2007-241, ve spojení s usnesením ze dne 22. 6. 2010, č. j. 15 C 95/2007-275, poté, co byl zrušen jeho předchozí zamítavý rozsudek a věc mu vrácena k dalšímu řízení, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 66.797,- Kč s příslušenstvím, zamítl žalobu ohledně 15.387,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Vyšel ze zjištění, že žalovaný se dohodou o provedení práce ze dne 21. 7. 2006 zavázal, že v objektu ve vlastnictví žalobkyně v Dymokurech provede nátěr palubkových podhledů, oken z venkovní strany, fasády, dveří a oken garáže. Dne 28. 9. 2006 byly zjištěny závady, které se žalovaný zavázal odstranit do 30. 10. 2006, k nápravě však během této lhůty nedošlo. V průběhu řízení žalobkyně původní žalovanou částku 50.000,- Kč s příslušenstvím rozšířila o 14.887,- Kč za barvy, které žalovanému zakoupila k natření oken, a soud změnu žaloby připustil. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný neprováděl dílo řádně a nepočínal si tak, aby nedocházelo ke škodám na majetku žalobkyně, v důsledku jeho jednání vznikla žalobkyni škoda ve výši 66.797,- Kč. Co do částky 500,- Kč představující rozdíl mezi žalobkyní požadovanou náhradou škody na stole ve výši 2.000,- Kč a výší náhrady škody, jak ji vyčíslil znalec, shledal žalobu nedůvodnou. Náhrada škody za zakoupené barvy pro žalovaného ve výši 14.887,- Kč byla žalobkyní uplatněna u soudu dne 21. 10. 2009, přičemž žalobkyně se o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, dozvěděla již dne 28. 9. 2006 při předání prací. K námitce žalovaného soud dospěl k závěru, že tento nárok žalobkyně je promlčený, neboť dvouletá subjektivní lhůta k uplatnění nároku u soudu uplynula dne 28. 9. 2008. Soud prvního stupně nepřipustil změnu žaloby (rozšíření o částku 100.000,- Kč) navrhovanou žalobkyní na jednání dne 15. 3. 2010 z důvodu nehospodárnosti a dalších průtahů v řízení.

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 12. 2010, č. j. 26 Co 386, 535/2010-302, zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ohledně částky 16.797,- Kč s příslušenstvím a řízení v tomto rozsahu zastavil, potvrdil zbývající část vyhovujícího výroku a zamítavý výrok ohledně 15.387,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně ve vztahu mezi účastníky a vůči státu a o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která považuje za správná, a odkázal v tomto směru na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Ztotožnil se s jeho právním závěrem, že žalovaný si při uskutečňování smlouvy o úpravě a opravě věci uzavřené s žalobkyní počínal v rozporu s povinností předcházet škodám ve smyslu § 415 obč. zák., když svou činností bez potřebné opatrnosti v rámci naplňování této smlouvy znehodnotil majetek žalobkyně, čímž jí způsobil škodu ve výši jednak zjištěné znaleckými posudky, jednak určené soudem postupem podle § 136 o.s.ř. Odvolací soud dovodil, že byly naplněny všechny zákonné předpoklady odpovědnosti za škodu podle § 420 obč. zák. Z důvodu úspěšně uplatněné námitky promlčení soud prvního stupně správně zamítl žalobu na zaplacení zakoupených barev na nátěry. S ohledem na podstatnou vadu řízení a současně neodstranitelný nedostatek podmínky řízení odvolací soud zrušil částečně rozsudek soudu prvního stupně a řízení v tomto rozsahu zastavil, neboť žalobkyně uplatnila v řízení zaplacení částky 50.000,- Kč s příslušenstvím, přesto soud prvního stupně přiznal žalobkyni částku 66.797,- Kč s příslušenstvím a porušil tím zásadu vázanosti návrhem.

Proti části rozsudku odvolacího soudu, kterou byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen v zamítavém výroku (15.387,- Kč s příslušenstvím) a zrušen ohledně 16.797,- Kč s příslušenstvím a řízení v tomto rozsahu zastaveno, podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a odůvodňuje je podle § 241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. Namítá, že odvolací soud nepostupoval správně, když částečně zrušil rozsudek soudu prvního stupně a řízení v tomto rozsahu zastavil, neboť žalobkyně sice podala žalobu pro částku 50.000,- Kč, ovšem od počátku uváděla, že se jedná o předběžnou výši škody a konečná částka bude vyplývat ze znaleckého posudku. Žalobkyně při jednání dne 15. 3. 2010 v návaznosti na výslech znalce k podanému znaleckému posudku navrhla rozšíření žaloby o částku 100.000,- Kč za poničenou střechu, což soud prvního stupně nepřipustil. Dovolatelka uvádí, že podle dosavadní judikatury v řízení o náhradu škody, jejíž přesnou výši lze zjistit až na základě znaleckého posudku, je žalobce povinen v žalobě uvést jen přibližnou (předpokládanou) výši škody a upřesní ji zpravidla až po vypracování konečného znaleckého posudku, přičemž se v takovém případě nejedná o změnu žaloby ve smyslu § 95 o.s.ř., nýbrž jen o její upřesnění, které soud bere na vědomí. To vše za předpokladu, že přesná výše škody na základě znaleckého posudku koresponduje s vymezeným vznikem a rozsahem škody uvedeným v žalobě. Ohledně zamítnuté části žaloby z důvodu promlčení nároku dovolatelka vytýká soudům obou stupňů nesprávné posouzení, když žalobkyně uplatnila náhradu škody včas, pouze v průběhu řízení vyčíslila a upřesnila jednotlivé nároky, které pak i v tomto případě souvisely s tím, jak se k věci vyjádří znalec, neboť nebylo zřejmé, zda bude nutné nátěry provádět znovu nebo se jen opraví, popřípadě budou v některých částech dostatečné. Soudy obou stupňů se dále nevypořádaly s námitkou žalobkyně týkající se postupu jednotlivých znalců a soud prvního stupně podle nejednoznačných závěrů znalce vyčíslil škodu za střešní krytinu. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu v napadené části a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou (účastníkem řízení), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Podle § 237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Podle § 237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

V dané věci žalobkyně napadá dovoláním výrok rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně ohledně částky 15.387,- Kč s příslušenstvím. Protože dovolání v této části směřuje proti výroku rozsudku o věci samé, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením § 237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně v této části odmítl podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř., aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.

Žalobkyně dovoláním dále napadá výrok rozsudku, jímž odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně ohledně 16.797,- Kč s příslušenstvím a řízení v tomto rozsahu zastavil. Napadený výrok má povahu usnesení (§ 167 odst. 1 o.s.ř.), i když je součástí rozhodnutí ve věci samé, pro nějž je stanovena forma rozsudku; dovolání tak může být přípustné podle § 239 odst. 1 písm. a) o.s.ř., jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního právního významu.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Nesprávné právní posouzení věci [dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., který dovolatelka uplatňuje] může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.

Podle § 153 odst. 2 o.s.ř. soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhali, jen tehdy, jestliže řízení bylo možno zahájit i bez návrhu nebo jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.

Z uvedeného vyplývá, že v řízení o dvoustranných právních vztazích mezi žalobcem a žalovaným (v tzv. sporném řízení, o něž šlo i ve věci Okresního soudu v Nymburce vedené pod sp. zn. 15 C 95/2007), které je ovládáno dispoziční zásadou, je soud vázán žalobou, tedy tím, jak žalobce vymezil předmět řízení. Předmět řízení žalobce vymezuje v žalobě vylíčením skutečností (skutkových tvrzení), jimiž uvádí skutkový děj, na jehož základě žalobním petitem uplatňuje svůj nárok včetně jeho výše. Jestliže soud při svém rozhodování překročí meze dané ustanovením § 153 o.s.ř. (bez zákonného zmocnění přizná žalobci více, než žádal, něco jiného, než žádal, nebo plnění z jiného skutku), a nejde-li o žádný z případů, v nichž soud může řízení zahájit i bez návrhu, nebo nevyplývá-li z právního předpisu určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky, jedná se o neodstranitelný nedostatek podmínky řízení a soud musí takové řízení v kterémkoli stádiu zastavit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1793/99, uveřejněné pod č. 74/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Za situace, kdy žalobkyně uplatnila žalobou nárok ve výši 50.000,- Kč s příslušenstvím a soud prvního stupně nepřipustil změnu žaloby (rozšíření) na částku 100.000,- Kč s příslušenstvím, je zřejmé, že předmětem žaloby zůstala částka 50.000,- Kč s příslušenstvím. Postup, kterého se dovolává žalobkyně, že soud prvního stupně měl vzít rozšíření žaloby pouze na vědomí, není možný, neboť rozšíření předmětu řízení lze v tomto případě dosáhnout pouze změnou žaloby. Vyhověl-li soud prvního stupně žalobě v částce překračující žalovaných 50.000,- Kč s příslušenstvím, ačkoliv předtím změnu žaloby (rozšíření) zamítl, postupoval v rozporu se zásadou vázanosti soudu návrhem žalobkyně. Odvolací soud pak v souladu s ustanovením § 221 odst. 1 písm. c) o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně, pokud jím bylo vyhověno žalobě ohledně zaplacení 16.797,- Kč s příslušenstvím, zrušil a řízení pro nedostatek podmínky zastavil; po právní stránce jsou proto závěry i postup odvolacího soudu v souladu s procesním předpisem a jeho rozhodnutí je, jak vyplývá ze shora uvedeného, v napadeném rozsahu správné.

Námitka dovolatelky, že se soudy obou stupňů nevypořádaly s její výhradou týkající se postupu jednotlivých znalců, představuje uplatnění námitky vady řízení podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., k níž podle výslovného ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. přihlížet nelze, a která přípustnost dovolání podle § 239 odst. 1 písm. a) o.s.ř. založit nemůže; ostatně nejde o okolnost, která by se promítala do správnosti rozhodnutí o částečném zastavení řízení.

Protože tedy není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo z hlediska dovoláním vymezených otázek po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 239 odst. 1 písm. a) a § 237 odst. 3 o.s.ř., není dovolání podle těchto ustanovení přípustné, a Nejvyšší soud je tudíž odmítl podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o.s.ř.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na jejich náhradu právo a žalovanému v této fázi řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. září 2012 JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu