25 Cdo 2349/2006
Datum rozhodnutí: 27.09.2006
Dotčené předpisy: § 239 odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb., § 79 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 43 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb.





25 Cdo 2349/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Jaroslava Bureše v právní věci žalobkyně A. Š., zastoupené advokátem, proti žalovanému M. K., o 2.399,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 32 C 88/2003, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. června 2005, č. j. 44 Co 127/2005-31, takto:


Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2005, č. j. 44 Co 127/2005-31, a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2005, č. j. 32 C 88/2003-22, se zrušují a věc se vrací Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Žalobkyně se vůči žalovanému domáhá vrácení kupní ceny v částce 399,- Kč za vadný cestovní dobíječ k mobilnímu telefonu zn. SONY J6, který podle svého tvrzení reklamovala v záruční lhůtě, avšak žalovaný reklamaci odmítl uznat. Žalobkyně dále požaduje zaplacení částky 2.000,- Kč na den od 20. 2. 2003 s 10% úrokem do zaplacení.


Městský soud v Brně usnesením ze dne 15. 12. 2003, č. j. 32 C 88/2003-7, žalobkyni vyzval, aby ve lhůtě třiceti dnů od doručení usnesení odstranila ve smyslu ustanovení § 79 odst. 1 a 2 o.s.ř. vady podání s odůvodněním, že domáhá-li se náhrady škody v částce 2.000,- Kč na den s příslušenstvím, je třeba, aby doplnila skutková tvrzení, o jakou škodu se má jednat, jakým způsobem jí vznikla, kdo a jakým jednáním jí škodu způsobil, aby zdůvodnila, proč jí má vznikat škoda právě 2.000,- Kč denně, a aby skutková tvrzení doložila důkazy; dále aby v návaznosti na skutková tvrzení formulovala určitě a srozumitelně vykonatelný žalobní petit, z nějž by bylo zřejmé, kolik přesně má žalovaný žalobkyni zaplatit a z jaké částky konkrétně má být hrazen případně úrok, o jaký úrok se jedná (zda smluvní nebo z prodlení) a od kdy do kdy má být hrazen. Zároveň ji soud poučil, že nebude-li přes výzvu podání řádně opraveno a doplněno, aby bylo možné v řízení dále pokračovat, soud usnesením žalobu ohledně náhrady škody podle ustanovení § 43 odst. 2 o.s.ř. odmítne.


V podání ze dne 30. 1. 2004 žalobkyně uvedla, že nefunkční mobilní telefon jí brání v obchodních transakcích na devizovém trhu, čímž jí denně vzniká minimální škoda stanovená hranicí párových obchodů na mezinárodní burze v částce 2.000,- Kč, tj. asi 80,- USD, kterou požaduje od 6. 5. 2003, přičemž dosavadní škodu, která ji vznikla ke dni podání tohoto doplněného znění, vyčíslila na částku 490.000,- Kč. K doložení těchto skutečností navrhla důkaz fotokopií smlouvy s C. M. S. LLC. Výši požadovaného úroku z prodlení určila podle § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., diskontní sazbou ČNB pro rok 2003 ve výši 3% úroku z prodlení od 6. 5. 2003, tj. 14.700,- Kč, rovněž ke dni podání tohoto návrhu. Žalobní petit v návaznosti na tato skutková tvrzení upřesnila (pokud se jedná o uplatnění nároku na náhradu škody) tak, že se na žalovaném domáhá zaplacení částky 2.000,- Kč na den od 6. 5. 2003 s 3% úrokem z prodlení do zaplacení.


Usnesením ze dne 11. 12. 2004, č. j. 32 C 88/2003-14, Městský soud v Brně opakovaně vyzval žalobkyni k odstranění vad podání ohledně uplatnění nároku na náhradu škody, konkrétně pak, aby doplnila skutková tvrzení ohledně výše škody, jakým způsobem vznikla, označila důkazy a specifikovala a doložila transakce na devizovém trhu a hranice párových obchodů na mezinárodní burze , a to ve lhůtě 14-ti dnů od doručení usnesení s poučením, že nebude-li podání ve lhůtě řádně doplněno a v řízení pro tento nedostatek nebude možno pokračovat, soud podání odmítne.


Poté, co podáním ze dne 10. 2. 2005 žalobkyně upřesnila výpočet částky, kterou získá obchodník na mezibankovním devizovém trhu F., z nějž následně dovodila požadovanou denní částku 2.000,- Kč jako náhradu škody, k prokázání navrhla důkaz fotokopie oprávnění k obchodování na mezinárodním devizovém trhu, Městský soud usnesením ze dne 15. 3. 2005, č. j. 32 C 88/2003-22, žalobu ohledně náhrady škody v částce 2.000,- Kč denně s 3% úrokem z prodlení od 6. 5. 2003 do zaplacení podle § 43 odst. 2 o.s.ř. odmítl s odůvodněním, že se žalobkyni svými podáními ze dne 30. 1. 2004 a 10. 2. 2005 nepodařilo vytýkané vady žalobního návrhu odstranit. Nedostatky spatřoval soud ve vymezení, čeho se v části nároku na náhradu škody s příslušenstvím žalobkyně domáhá, tedy, že nenavrhla žalobní petit tak, aby byl přesný, určitý, srozumitelný a vykonatelný, aby z něj bylo zřejmé, kolik má žalovaný zaplatit žalobkyni na náhradě škody a jaké úroky z prodlení.


K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30. 6. 2005, č. j. 44 Co 127/2005-31, usnesení soudu prvního stupně potvrdil s odůvodněním, že ohledně denní částky 2.000,- Kč je žalobní petit z hlediska určitosti, srozumitelnosti a vykonatelnosti dostačující, zatímco vyčíslení úroku z prodlení tyto požadavky nesplňuje a že žaloba je v tomto rozsahu neprojednatelná pro neurčitou souvislost úroku s tou kterou z uplatněných pohledávek a neurčitost dobového rozsahu úroku samého . Žalobkyně navíc dostatečně nevylíčila rozhodující skutečnosti, na jejichž základě se domáhá nároku na náhradu škody v částce 2.000,- Kč, neboť nelze dovodit logickou souvislost neuznané reklamace a afunkčního telefonu.


Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř. Vadu řízení ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. spatřuje v neúplném poučení soudu podle ustanovení § 43 o.s.ř., kdy soud prvního stupně odůvodnil své odmítavé rozhodnutí tím, že žalobkyně nedostatečně vymezila čeho se domáhá, oproti tomu usnesením téhož soudu ze dne 11. 12. 2004 byla žalobkyně vyzvána, aby odstranila vady zcela odlišného charakteru, jež jsou specifikovány pod bodem II. tohoto usnesení. Dále namítá, že žalobní petit formulovala dostatečně určitě a srozumitelně tak, aby byl vykonatelný, přičemž o nesrovnalostech souvisejících s uplatněním příslušenství k jednodennímu nároku na náhradu škody či ke všem následně vzniklým denním nárokům nebyla poučena ani vyzvána k jejich opravě či doplnění. Má za to, že stávající žalobní návrh v jeho doplněném znění, přestože by mohl obsahovat určité nedostatky, nebrání tomu, aby v řízení mohlo být pokračováno, neboť i z rozhodnutí soudů obou stupňů plyne, že pochopily, čeho se domáhá. Poukazuje na nesrovnalosti v rozhodnutí odvolacího soudu, jenž dovodil, že neprojednatelnost žaloby lze akceptovat jen ve vztahu k příslušenství, avšak ve vztahu k uplatnění částky 2.000,- Kč rozhodnutí soudu prvního stupně nezměnil. Dále uvádí, že se nikdy nedomáhala omezené částky ve výši 490.000,- Kč, jak chybně konstatoval odvolací soud. Závěrem nesouhlasí, že nedostatečně vyjádřila právně relevantní důvod k požadovanému plnění , neboť již v podání ze dne 30. 1. 2004 výslovně uvedla, že afunkční mobilní telefon brání žalobci v obchodních transakcích na devizovém trhu a tomuto denně vzniká minimální škoda 2.000,- Kč . Navrhuje proto, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.


Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ustanovení § 241 odst. 1 o.s.ř., a že je podle § 239 odst. 3 o.s.ř. přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.


Žaloba je podání, kterým se zahajuje řízení před soudem. Žaloba musí obsahovat kromě obecných náležitostí podání uvedených v ustanovení § 42 odst. 4 o.s.ř. také vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se žalobce dovolává, a musí být z ní patrno, čeho se domáhá (tzv. žalobní petit). Neobsahuje-li žaloba všechny požadované náležitosti, předseda senátu usnesením vyzve žalobce, aby žalobu opravil nebo doplnil, určí mu k tomu lhůtu a poučí ho, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (§ 43 odst. 1 o.s.ř.). Není-li přes výzvu předsedy senátu žaloba řádně opravena nebo doplněna a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením žalobu odmítne, jestliže byl žalobce o tomto následku poučen (§ 43 odst. 2 o.s.ř.).


Podle této úpravy tedy žalobní petit musí být přesný, určitý a srozumitelný. Požadavek, aby ze žaloby bylo patrno, čeho se žalobce domáhá, nelze vykládat tak, že by žalobce byl povinen učinit soudu takový návrh na znění výroku jeho rozsudku, který jedině doslovným (nezměněným) převzetím do rozsudečného výroku by byl vykonatelný. Žalobce v dostatečné míře uvede, čeho se žalobou domáhá, i tehdy, jestliže v žalobě přesně a jednoznačně označí povinnost (tak, aby ji bylo možné z obsahu žaloby bez pochybností dovodit), která má být žalovanému uložena rozhodnutím soudu. Požaduje-li žalobce peněžité plnění uplatněné z důvodu náhrady škody, musí být jasně a přesně udána peněžitá částka, kterou žalobce požaduje, jíž je soud v řízení i při rozhodování vázán a od níž se jen výjimečně může odchýlit v případech uvedených v § 153 odst. 2 o.s.ř. (srov. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 6. 1970, sp. zn. 3 Cz 2/70, publikovaný ve Sborníku NS ČSSR IV, na str. 702-703, který je i nadále uplatnitelný).


V projednávané věci žalobkyně uplatňuje nárok na náhradu škody s požadavkem na zaplacení denních částek 2.000,- Kč od 6. 5. 2003 s 3% úrokem z prodlení. Jde o náhradu ušlého zisku narůstajícího podle přesvědčení žalobkyně od uvedeného data každým dnem o konstantní částku; není-li příslušenství takového nároku vymezeno blíže než procentní sazbou ve vztahu k jistině a není-li v tomto směru v žalobě tvrzeno něco jiného, je třeba mít zato, že i bez podrobného rozpisu úroku k jednotlivým denním částkám je úrok z prodlení ve výši 3% požadován ve vztahu k jednotlivým částkám 2.000,- Kč počínaje dnem jejich splatnosti. Způsob, jakým bude k okamžiku rozhodnutí soudu výsledná suma příslušenství vyčíslena, je věcí formulace rozsudečného výroku soudem, je svým způsobem otázkou technickou a absence podrobného výčtu jednotlivých položek příslušenství ve vztahu ke všem dílčím částkám jistiny nepředstavuje nepřesnost, neurčitost či nesrozumitelnost žalobního petitu ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 o.s.ř., které by bránily věcnému projednání žaloby.


Dovolací soud se neztotožňuje ani s posouzením nedostatku vylíčení rozhodujících skutečností, na němž odvolací soud založil své rozhodnutí ve vztahu k jistině uplatněného nároku. Rozhodujícími skutečnostmi ve smyslu § 79 odst. 1 věty druhé o.s.ř. se rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení (§ 43 odst. 2 o.s.ř.), jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce. Skutkové okolnosti, z nichž lze usuzovat na existenci žalobou uplatněného nároku, tedy musí být v žalobě vylíčeny tak, aby v žalobě popsaný skutek (skutkový děj), umožňoval jednoznačnou individualizaci žalobcova nároku, to jest nemožnost jeho záměny s jiným skutkem (srov. např. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., Mazanec, M. Občanský soudní řád. Komentář I. díl. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2003, s. 246, či usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, 2002, č. 11, pod č. 290).


V posuzované věci odvolací soud důvod k odmítnutí žaloby shledal v tom, že z žalobkyní podaného vylíčení rozhodujících skutečností nevyplývá věcná souvislost mezi jednáním žalovaného a vznikem škody. Za situace, kdy žalobkyně ve svých podáních opakovaně vysvětlila, že škodu spatřuje v zisku, kterého nemohla dosáhnout v důsledku nefunkčnosti mobilního telefonu, k němuž žalovaný odmítl uznat reklamaci, je zřejmé, že žaloba takové skutkové vylíčení rozhodujících skutečností, které je způsobilé uplatněný nárok individualizovat, obsahuje; otázka, zda mezi postupem žalovaného při vyřizování reklamace telefonu a tvrzenou škodou je vztah příčinné souvislosti, je již předmětem věcného posouzení podmínek odpovědnosti za škodu, nikoliv úvahou o náležitostech žaloby.


Závěr odvolacího soudu, že žaloba je z popsaných důvodů nepřesná, neurčitá, nesrozumitelná a nevykonatelná, není tedy správný. Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o.s.ř.), usnesení odvolacího soudu a spolu s ním ze stejných důvodů i usnesení soudu prvního stupně podle § 243b odst. 2, věty za středníkem a odst. 3 o.s.ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3, věta první, o.s.ř.).


Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 o.s.ř.).


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 27. září 2006


JUDr. Petr Vojtek, v. r.


předseda senátu