25 Cdo 2337/2002
Datum rozhodnutí: 19.12.2002
Dotčené předpisy: § 240 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.




25 Cdo 2337/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce A. Ch., proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti se sídlem v Praze, o 1.200.000,- Kč, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 15 C 174/99, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. června 2002, č. j. 22 Co 179/2002 - 139, takto :

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 27. 3. 2000, č. j. 15 C 174/99 - 73, zamítl žalobu o zaplacení 1.200.000,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 6. 2002, č. j. 22 Co 179/2002 - 139, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dne 14. 10. 2002 osobně u soudu prvního stupně dovolání.

Žalovaná ve svém písemném vyjádření k dovolání uvedla, že se ztotožňuje s rozsudkem odvolacího soudu, a navrhla, aby dovolání žalobkyně bylo jako nedůvodné zamítnuto.

Podle ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000).

Protože rozsudek odvolacího soudu byl vydán dne 4. 6. 2002 po řízení provedeném podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tedy podle předpisu dosavadního, Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001 - dále jen o.s.ř. ), a to včetně vymezení běhu lhůty k podání dovolání. Po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.

Podle ustanovení § 240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení § 240 odst. 2 o.s.ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u dovolacího nebo odvolacího soudu.

Podle ustanovení § 57 odst. 2 o.s.ř. lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Podle ustanovení § 57 odst. 3 o.s.ř. lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.

Z obsahu spisu - zejména dokladu o doručení rozsudku odvolacího soudu - plyne, že žalobkyni byl rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2002, č. j. 22 Co 179/2002 - 139, doručen do vlastních rukou dne 16. 8. 2002 a žalované dne 12. 8. 2002. Rozsudek odvolacího soudu nabyl tedy v této věci právní moci dne 16. 8. 2002 (pátek), takže lhůta k podání dovolání uplynula dnem 16. 9. 2002 (pondělí). Dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně osobně u soudu prvního stupně 14. 10. 2002.

Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně podala dovolání po uplynutí zákonné jednoměsíční lhůty. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) proto dovolání podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm.a/ o.s.ř. pro opožděnost odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 4, věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a 146 odst. 2, věty první (per analogiam) o.s.ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. prosince 2002

JUDr. Olga Puškinová, v. r.

předsedkyně senátu