25 Cdo 232/2012
Datum rozhodnutí: 28.02.2013
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012




25 Cdo 232/2012

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobkyně SERVIS NICA, s. r. o. , IČO 259 55 837, se sídlem Hradec Králové, Smetanovo nábřeží 942, zastoupené Mgr. Tomášem Vávrou, advokátem, se sídlem Hradec Králové, Ulrichovo nám. 737, proti žalované České kanceláři pojistitelů , IČO 700 99 618, se sídlem Praha 4, Na Pankráci 1724, zastoupené Mgr. Jiřím Gregůrkem, advokátem, se sídlem Beroun, Husovo nám. 82, o 73.911,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 55 C 65/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. října 2011, č.j. 20 Co 399/2011-196, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. října 2011, č.j. 20 Co 399/2011-196, a rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 31. května 2011, č.j. 55 C 65/2010-162, (s výjimkou výroku II) se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Náchodě k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení 73.911,- Kč s odůvodněním, že v období od 20. 8. 2008 do 23. 11. 2008 pronajala vozidlo M. Z., jehož automobil byl poškozen (zničen) při dopravní nehodě ze dne 14. 8. 2008. Jelikož dopravní nehoda byla způsobena provozem cizozemského vozidla, může poškozený podle zákona č. 168/1999 Sb. požadovat náhradu škody po žalované. Poškozený svou pohledávku za žalovanou postoupil žalobkyni.

Okresní soud v Náchodě rozsudkem ze dne 31. 5. 2011, č.j. 55 C 65/2010-162, uložil žalované zaplatit žalobkyni 64.899,- Kč s příslušenstvím, co do částky 9.012,- Kč s příslušenstvím žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že při dopravní nehodě ze dne 14. 8. 2008 zaviněné cizím státním příslušníkem byla M. Z. způsobena škoda ve výši odpovídající hodnotě jeho zničeného vozidla a rovněž ve výši nákladů vynaložených na půjčení vozidla náhradního po dobu vyřizování pojistné události. Náhradní vozidlo si poškozený půjčil od žalobkyně a používal jej od 20. 8. 2008 do 23. 11. 2008, kdy mu bylo vyplaceno pojistné plnění. Půjčovné za uvedenou dobu činilo 98.807,- Kč, žalovaná částka odpovídá půjčovnému sníženému o náklady (16.601,- Kč), které by poškozený vynaložil, kdyby v tomto období používal vozidlo vlastní, a o plnění (8.295,- Kč), které mu již bylo žalovanou, resp. jí pověřenou pojišťovnou, poskytnuto. Soud uzavřel, že poškozenému vznikl nárok na náhradu škody ve výši obvyklého půjčovného v době od 20. 8. 2008 do 23. 11. 2008 za automobil stejné kategorie jako byl automobil zničený; půjčovné v daném místě a čase obvyklé činí dle znaleckého posudku 89.795,50 Kč. Pasivní věcná legitimace žalované vyplývá z ustanovení § 24 odst. 2 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen zákon č. 168/1999 Sb. ). Žalobkyně je v dané věci aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávky poškozeného za žalovanou (v okamžiku postoupení pohledávky současně došlo k vzájemnému započtení pohledávky žalobkyně za poškozeným z titulu dlužného pojistného a pohledávky poškozeného za žalobkyní ze smlouvy o postoupení pohledávky).
K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 18. 10. 2011, č.j. 20 Co 399/2011-196, rozsudek soudu prvního stupně v části napadané odvoláním potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud se zcela ztotožnil se závěrem, že půjčovné za užívání náhradního vozidla v období od 20. 8. 2008 do 23. 11. 2008, tj. po dobu vyřizování pojistné události, představuje skutečnou škodu, která je v příčinné souvislosti s jednáním škůdce (viníka dopravní nehody). Dále konstatoval, že aktivní legitimace žalobkyně je dána, když pohledávka poškozeného za žalovanou byla na žalobkyni postoupena platně a úhrada půjčovného formou vzájemného započtení pohledávek neodporuje právním předpisům. Skutečnost, že škoda na vozidle poškozeného byla pro nerentabilnost případné opravy vyčíslena jako tzv. škoda totální, a poškozenému tak bylo vyplaceno pojistné plnění ve výši odpovídající hodnotě vozidla, je z hlediska oprávněnosti požadavku na náhradu nákladů vynaložených na půjčení náhradního vozidla po celou dobu vyřizování pojistné události bez právního významu. Kdyby poškozený v okamžiku, kdy se dozvěděl, že mu pojišťovna vyplatí tzv. totální škodu, pozbyl nárok na náhradu nákladů spojených s užíváním náhradního vozidla, aniž by však mohl užívat své původní (zničené) vozidlo a aniž by mohl disponovat s finančními prostředky odpovídajícími pojistnému plnění, které by mohl použít na koupi vozidla nového, ocitl by se po majetkové stránce v postavení nevýhodnějším než před škodní událostí.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) a výslovně uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí shledává v otázce příčinné souvislosti mezi jednáním škůdce a délkou pronájmu náhradního vozidla za situace, kdy poškozené vozidlo není z ekonomických důvodů opravováno. V této souvislosti vyslovuje názor, že délka likvidace pojistné události není v příčinné souvislosti se škodní událostí. Současně s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (např. rozsudek publikovaný pod R 7/1992, rozsudek sp. zn. 25 Cdo 3911/2007) poukazuje na požadavek nutnosti a účelnosti nákladů vynaložených poškozeným na pronájem náhradního vozidla. Domnívá se, že v případě, kdy se oprava vozidla jeví neekonomickou, a proto je poškozenému v rámci pojistného plnění vyplacen ekvivalent celkové hodnoty vozidla, je pronájem náhradního vozila účelný jen do doby, kdy je poškozený schopen obstarat jiné srovnatelné vozidlo. V dané věci bylo s ohledem na hodnotu vozidla a rozsah jeho poškození od počátku zřejmé, že cena opravy by dalece přesáhla jeho skutečnou hodnotu, a obdobný automobil si poškozený mohl zakoupit neprodleně. Vadu řízení, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolatelka spatřuje v porušení zásady koncentrace řízení dle § 118b o. s. ř., když žalobkyně tvrdila okolnosti rozhodné pro posouzení její aktivní legitimace až při jednání ze dne 10. 3. 2011, resp. ve svém vyjádření ze dne 17. 5. 2011. K pochybení došlo rovněž v odvolacím řízení, když odvolací soud nevycházel při posuzování způsobu zaplacení půjčovného a postoupení pohledávky poškozeného na žalobkyni ze skutkových závěrů soudu prvního stupně, aniž však postupem podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval nebo doplnil dokazování. Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu, a v dotčených výrocích i rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) posoudil dovolání v souladu s čl. II. bodem 7 zákona č. 404/2012 Sb. podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále opět jen o. s. ř. ) a shledal, že bylo podáno včas, účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. pro řešení právní otázky, zda a v jakém rozsahu má poškozený i v případě, že poškozené vozidlo není účelné opravovat, právo na náhradu nákladů vynaložených na nájem náhradního vozidla, neboť tuto otázku (jež byla v dosavadní soudní praxi řešena nejednotně) odvolací soud posoudil v rozporu se závěry vyslovenými v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. 25 Cdo 712/2011.

Ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. bylo sice nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušeno uplynutím dne 31. 12. 2012, do té doby však bylo součástí právního řádu, a je tedy pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 nadále použitelné (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11).

Rozsah plnění, k němuž je žalovaná povinna podle § 6 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb. ve znění pozdějších předpisů, je dán rozsahem způsobené škody. Jak již dříve dovodila judikatura, újma spočívající v tom, že poškozený vynaložil vyšší náklady na vypůjčení [dnes spíše nájem ] osobního automobilu ve srovnání s náklady, jež by jinak vynaložil na provoz svého automobilu, který nemohl použít v důsledku poškození, je skutečnou škodou, kterou je škůdce povinen nahradit v rozsahu nutně a účelně vynaložených nákladů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 11. 1990, sp. zn. 1 Cz 86/90, publikovaný pod č. 7/1992 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V odůvodnění citovaného rozsudku se uvádí, že jde o náklady na vypůjčení věci, která má nahradit věc v důsledku poškození dočasně nepoužitelnou.

Soudní praxe (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2010, sp. zn. 25 Cdo 3911/2007) ustáleně dovozuje, že poškozený má právo na náhradu nákladů účelně vynaložených na vypůjčení či pronájem vozu (zejména po dobu opravy vlastního motorového vozidla, je-li skutečně opravováno); tato náhrada zásadně nesmí přesahovat obvyklou cenu pronájmu obdobných aut v daném místě a čase. Skutečnou škodu, spočívající v nákladech na vypůjčení náhradního vozu, jež převyšují náklady na provoz vlastního vozu, je odpovědný subjekt povinen nahradit jen v rozsahu, v jakém náklady byly vynaloženy nutně a účelně na vypůjčení (nájem) náhradní věci, odpovídající věci poškozené. I u srovnatelného náhradního vozidla platí, že rozsah náhrady, k níž je škůdce povinen, je omezen hlediskem účelnosti. Výši náhrady škody, za níž škůdce odpovídá, je třeba stanovit s ohledem na obvyklé ceny pronájmu obdobných osobních aut v daném místě a čase; výše náhrady není totiž dána částkou skutečně vyplacenou v jakékoliv výši, ale výší částky účelně vynaložené.

Otázka, zda náklady na nájem náhradního vozidla byly nutné a účelné, závisí na posouzení konkrétních okolností případu. Délka nutné doby se automaticky nerovná době do poskytnutí pojistného plnění, nýbrž se vzhledem ke konkrétním skutkovým okolnostem (stav vozu, rozsah opravy, existence tzv. totální škody) posuzuje, po jak dlouhou dobu bylo obstarání náhradního vozidla nutné a účelné, se zřetelem na postup obvyklý při řešení následků obdobných nehod. Jedním, nikoli však jediným hlediskem pro posouzení účelnosti výše vynaložených nákladů je porovnání nákladů na nájem náhradního vozidla a škody způsobené na vozidle, respektive pojistného plnění. Uvedeným hlediskem se však soudy obou stupňů nezabývaly, ač žalovaná na nepoměr zmíněných veličin opakovaně poukazovala.

Nelze mít za neúčelné náklady nájmu náhradního vozidla v situaci bezprostředně po nehodě, není-li dosud zřejmé, jaké by byly náklady na opravu poškozeného vozidla, a zda tedy vozidlo bude či nebude účelné opravit. Jakmile je však objektivně zřejmé, že oprava poškozeného vozidla je nehospodárná, a proto prováděna nebude, lze zásadně náklady nájmu náhradního vozidla považovat za účelné jen do doby, kdy je jisté, že oprava prováděna nebude. Nájemné za vozidlo po dobu delší již nelze považovat za účelný a nutný náklad vynaložený v příčinné souvislosti se vznikem škody. Pojmově již nejde o vozidlo náhradní, pronajaté dočasně po dobu, kdy z důvodu poškození nelze užívat vozidlo vlastní.

Pokud tedy odvolací soud dospěl (shodně se soudem prvního stupně) k závěru, že poškozený má právo na náhradu za užívání náhradního automobilu po dobu, po kterou nemohl v důsledku dopravní nehody užívat svůj automobil, a to od okamžiku nehody až do výplaty pojistného plnění odpovídajícího časové ceně totálně zničeného automobilu, ačkoli bylo již dříve zřejmé, že automobil je natolik poškozen, že z důvodu hospodárnosti opravován nebude, je jeho právní posouzení věci nesprávné.

Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. rozsudek odvolacího soudu zrušil. Protože důvody, pro které se zrušuje rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil podle § 243b odst. 3 věty druhé o. s. ř. i toto rozhodnutí (s výjimkou zamítavého výroku II) a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Vytýkanými vadami řízení se dovolací soud již nezabýval, když pro zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů jsou rozhodující a postačující shora uvedené věcné důvody.

V dalším řízení bude soud prvního stupně vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243d odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.), přičemž rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. února 2013

JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu