25 Cdo 231/2006
Datum rozhodnutí: 25.10.2007
Dotčené předpisy:





25 Cdo 231/2006


ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK


JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce: M. S., zastoupený advokátem, proti žalovaným: 1) W. S., s.r.o., zastoupená advokátkou a 2) Č. k. p., zastoupená Č. p., a. s., o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 9 C 1550/2000, o dovolání obou žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. července 2005, č. j. 30 Co 219/2005-94, takto:


Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 22. července 2005, č. j. 30 Co 219/2005-94, s výjimkou výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud v Mělníku rozsudkem ze dne 11. 11. 2004, č. j. 9 C 1550/2000-62, ve spojení s opravným a doplňujícím usnesením ze dne 17. 3. 2005, č. j. 9 C 1550/2000-82, zamítl žalobu na zaplacení částky 4.965,21 EUR na náhradě bolestného a částky 12.100,05 EUR na náhradě za ztížení společenského uplatnění, řízení ohledně částek 5.682,24 EUR, 13.746,85 EUR a 682,24 EUR zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že dne 11. 9. 1998 nákladní vozidlo ve vlastnictví 1. žalované vjelo do protisměru a narazilo do protijedoucího nákladního automobilu řízeného žalobcem, který v důsledku nehody utrpěl těžká zranění (otevřenou zlomeninu hlavy kosti holenní levé nohy). Znalecký posudek ohodnotil bolestné na 485 bodů a ztížení společenského uplatnění při 100% navýšení na 730 bodů. Žalobce pracoval před nehodou jako řidič kurýrní služby po celé Evropě, po nehodě změnil zaměstnání na řidiče prodejní sítě na výrobu pečiva, vozidlo pro něj muselo být přestavěno speciálně na automatickou převodovku. V důsledku nehody také ukončil své dlouholeté zapojení v německém fotbalovém svazu. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že nejsou dány předpoklady pro mimořádné zvýšení odškodnění za bolest a ztížení společenského uplatnění podle § 7 odst. 3 vyhlášky č. 32/1965 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění (dále též jen vyhláška ). Soudní znalec se zabýval všemi skutečnostmi majícími vliv na navýšení bodového ohodnocení (žalobce by byl podle českých právních předpisů uznán částečně invalidním, omezený pohyb v levém koleni se s přibývajícím věkem v důsledku pooperačních i artrotických změn bude spíše zhoršovat) a tomu odpovídá i zvýšení bodového ohodnocení na dvojnásobek podle § 6 odst. 2 vyhlášky. V průběhu řízení vzal žalobce žalobu částečně zpět, soud prvního stupně proto v tomto rozsahu řízení zastavil.


K odvolání žalobce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 7. 2005, č. j. 30 Co 219/2005-94, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě za ztížení společenského uplatnění změnil tak, že oběma žalovaným uložil povinnost, aby společně a nerozdílně zaplatily žalobci 7.256,20 EUR, jinak jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Na rozdíl od soudu prvního stupně posuzoval žalobcův případ jako výjimečný, hodný mimořádného zřetele (§ 7 odst. 3 vyhlášky), kdy je na místě zvýšení odškodnění o dvacetinásobek, neboť možnosti žalobce jsou velmi výrazně omezeny či zcela ztraceny, ve srovnání s mimořádnou úrovní jeho kulturních, sportovních či jiných aktivit (ke škodě na zdraví došlo v nejproduktivnějším věku žalobce, kdy se plně věnoval rodině, realizoval se i společensky a sportovně, po nehodě byl nucen se přestěhovat, změnit zaměstnání, koupit si vůz s automatickou převodovkou a ukončit své působení v německém fotbalovém svazu, kde působil od roku 1959). Odvolací soud uzavřel, že u žalobce po nehodě došlo k nucené radikální změně ve všech sférách jeho života a zdravotní prognóza vyslovená znalcem počítá s dalším zhoršováním jeho zdravotního stavu.


Proti rozsudku odvolacího soudu podaly obě žalované dovolání.


První žalovaná vytýká odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení [§ 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.] v otázce rozsahu náhrady s tím, že dvacetinásobek základního bodového ohodnocení považuje za nepřiměřeně vysoký; ze znaleckého posudku totiž nevyplývá, že by zdravotní stav žalobce byl natolik vážný. Navrhuje proto, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Ve vyjádření k dovolání druhé žalované pak uvedla, že se plně ztotožňuje s jeho odůvodněním a s tím, že přiznané zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění je zcela nepřiměřené, neboť žalobce je i nadále schopen výdělečné činnosti.


Druhá žalovaná uplatňuje tentýž dovolací důvod a namítá, že rozsudek odvolacího soudu porušuje ustanovení § 4 odst. 1 a § 7 odst. 3 vyhlášky, jakož i zásadu předvídatelnosti soudního rozhodnutí a právní jistoty škůdce tím, že přiznané odškodnění není přiměřené povaze následků poškození zdraví. Poukazuje na to, že žalobce neutrpěl ztrátu či dysfunkci pohybového orgánu, naopak je s určitým omezením schopen i nadále vykonávat výdělečnou činnost, proto není důvod pro natolik razantní navýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění, jakým je dvacetinásobek základního bodového ohodnocení. Navrhla proto, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.





Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno oprávněnými osobami (účastníky řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., a po přezkoumání věci podle § 243a odst. 1, věty první o.s.ř. dospěl k závěru, že dovolání, která jsou přípustná podle § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., jsou důvodná.


Podle § 242 odst. 3, části věty před středníkem, o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání.


Tímto ustanovením zakotvený tzv. kvalitativní rozsah přezkumné činnosti dovolacího soudu je založen na vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem, a to nejenom tím, který ze zákonem stanovených důvodů byl uplatněn, nýbrž i tím, jak byl dovolatelem vylíčen, tj. v jakých okolnostech je spatřováno jeho naplnění. Obě dovolatelky, aniž vytýkají odvolacímu soudu samotnou aplikaci ustanovení § 7 odst. 3 vyhlášky na daný skutkový stav, směřují své výhrady proti rozsahu přiznané náhrady za ztížení společenského uplatnění a brojí proti nepřiměřené výši přiznané částky, odvozené od dvacetinásobku základního bodového ohodnocení.


Soudy obou stupňů v projednávané věci správně posuzovaly podmínky pro poskytování náhrady za ztížení společenského uplatnění a výše této náhrady podle vyhlášky č. 32/1965 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění. Pro určení výše odškodnění je rozhodující jednak lékařské ohodnocení základním počtem bodů, z něhož je nutno vycházet, a dále posouzení předpokladů, které měl poškozený pro další uplatnění v životě a společnosti a které jsou následkem úrazu omezeny nebo ztraceny. Zvýšení náhrady nad vyhláškou stanovený limit, k němuž odvolací soud přistoupil podle ustanovení § 7 odst. 3 vyhlášky (jeho aplikaci jako takovou dovolatelky nenapadají), je možné pouze ve zcela výjimečných případech hodných mimořádného zřetele, kdy možnosti poškozeného jsou velmi výrazně omezeny či zcela ztraceny ve srovnání s vysokou a mimořádnou úrovní jeho kulturních, sportovních či jiných aktivit v době před vznikem škody (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 1988, sp. zn. 1 Cz 60/88, uveřejněný pod č. 10 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1992). Z pohledu těchto kritérií je pak třeba posuzovat i rozsah konkrétní náhrady, jejíž výše musí odpovídat závažnosti omezení či ztráty možností, které pro uplatnění ve společnosti měl poškozený před vznikem škody.


Z hlediska skutkového stavu bylo v dané věci zjištěno, že žalobce utrpěl vážný úraz holenní kosti levé nohy v produktivním věku (ve 49 letech), jehož následky jej trvale omezují v pohybu. Žalobce i po úrazu nadále pracuje jako řidič, avšak je schopen jezdit pouze s vozidlem s automatickou převodovkou na krátké vzdálenosti, nikoli již po celé Evropě. Je vyřazen ze sportovního vyžití v německém fotbalovém svazu, kde v době před úrazem řídil jako rozhodčí utkání 3. ligy a zastával čestnou funkci místopředsedy komise pro dětský a mládežnický sport v okrese H.


Za tohoto skutkového stavu nelze odvolacímu soudu přisvědčit, že při odškodnění ztížení společenského uplatnění podle § 7 odst. 3 vyhlášky je namístě zvýšení o další dvacetinásobek základního bodového ohodnocení. V důsledku úrazu při dopravní nehodě dne 11. 9. 1998, kdy utrpěl vážná poranění s trvalými následky, je žalobce sice výrazně omezen ve všech základních oblastech svého života, nicméně předpoklady jeho dalšího společenského, rodinného, pracovního, snad s výjimkou sportovního, uplatnění nejsou zcela ztraceny; žalobce nepřišel o možnost uplatnit se ve své profesi a ani ztráta možnosti uplatnit se v oblasti kopané není srovnatelná například se ztrátou kariéry vrcholového sportovce. Proto i vzhledem k zásadě proporcionality není možno uvažovat o natolik razantním zvýšení základního bodového ohodnocení, k němuž přistoupil odvolací soud. Tak výrazné zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění je totiž vyhrazeno případům, kdy pro následky úrazu je poškozený téměř vyřazen ze života a kdy jeho předpoklady k uplatnění ve společnosti jsou téměř ztraceny (u žalobce jsou jen omezeny), je trvale odkázán na pomoc třetí osoby, není schopen se sám obsloužit apod.


Z uvedeného je zřejmé, že právní posouzení věci odvolacím soudem při zvažování rozsahu zvýšení náhrady podle § 7 odst. 3 vyhlášky není správné a uplatněný dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. byl tudíž naplněn. Dovolací soud proto rozsudek odvolacího soudu ve výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn ohledně částky 7.256,20 EUR, a v závislých výrocích o náhradě nákladů řízení zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, věta za středníkem, odst. 3, věta první o.s.ř.).





Vyslovený právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný; na odvolacím soudu bude, aby znovu zvážil rozsah žalobcových omezení v dalším životě a v jeho uplatnění ve společnosti a stanovil rozsah odškodnění ve výši přiměřené, a to i ve srovnání s jinými obdobnými případy, kdy charakter omezení poškozeného v jeho dosavadních pracovních, rodinných a společenských aktivitách s přihlédnutí k jeho věku a následným možnostem zřídkakdy převyšuje částku odpovídající šesti až sedminásobku základního bodového ohodnocení.


V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 o.s.ř.).


Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 25. října 2007


JUDr. Petr Vojtek, v. r.


předseda senátu