25 Cdo 2295/2003
Datum rozhodnutí: 14.10.2004
Dotčené předpisy: § 239 odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb., § 43 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb.




25 Cdo 2295/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Marty Škárové a JUDr. Olgy Puškinové v právní věci žalobkyně I. K., zastoupené advokátem, proti žalovanému J. P., o zaplacení 1.000.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 3 C 1/98, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. května 2002, č. j. 18 Co 586/2001-46, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 1.000.000,- Kč s příslušenstvím na náhradě škody, kterou jí měl způsobit žalovaný tím, že ji dne 30. 5. 1995 násilím vyvlekl z kanceláře zemědělského družstva B., způsobil jí tak zranění a snížil její důstojnost.

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou usnesením ze dne 26. 9. 2001, č. j. 3 C 1/98-37, odmítl návrh žalobkyně (podání ze dne 5. 1. 1998, doplněné podáním ze dne 17. 4. 1998) a rozhodl o náhradě nákladů řízení. S odkazem na ustanovení § 43 odst. 2 o.s.ř. nepovažoval žalobu za dostatečně určitou, neboť žalobkyně ani po opakované výzvě blíže nespecifikovala, z jakých položek se skládá celková částka, kterou z titulu náhrady škody požaduje.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 31. 5. 2002, č. j. 18 Co 586/2001-46, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ve shodě se soudem prvního stupně dovodil, že návrh postrádá náležitosti předepsané ustanovením § 42 odst. 2 a § 79 odst. 1 o.s.ř.; žalobkyně požadovanou částku dostatečně nespecifikovala, tedy neuvedla, jakou částku požaduje z titulu bolestného, ušlé mzdy, ztížení společenského uplatnění, hotových výdajů spojených s léčením či z jiných důvodů. Navrhovaný žalobní petit podle odvolacího soudu nesplňuje požadavky kladené na jeho úplnost, určitost a srozumitelnost, zejména pak z něj není patrno, čeho se žalobkyně domáhá.

Proti usnesení odvolacího podala žalobkyně dovolání, které odůvodňuje podle ustanovení 241a odst. 2 písm. a), b) o.s.ř. Namítá, že odvolací soud nijak nesaturoval pochybení soudu prvního stupně, který žalobkyni k ochraně jejích zájmů ustanovil zástupkyni z řad advokátů, která však byla nečinná a kterou soud prvního stupně téhož dne, kdy vydal usnesení o odmítnutí návrhu žalobkyně, zprostil povinnosti žalobkyni zastupovat, aniž by jí však byl přidělen jiný zástupce; takový postup podle dovolatelky míří přímo proti vlastnímu smyslu ustanovení § 30 odst. 2 o.s.ř. Dovolatelka dále uvedla, že požadovanou náhradu škody konkrétně vyčíslila, přičemž již v podání ze dne 15. 4. 1998 k výzvě soudu způsobem nepřipouštějícím odchylný výklad přehledně specifikovala jednotlivé položky náhrady škody (ztížení společenského uplatnění 120.000,- Kč, ušlá mzda - nárok za ztrátu na výdělku 300.000,- Kč, dále cestovní výlohy a peněžitá satisfakce z titulu ochrany osobnosti, s výhradou upřesnění výše v průběhu řízení). Měl-li soud prvního stupně za to, že některá z uvedených položek není způsobilá ke společnému řízení, mohl a měl postupovat podle ustanovení § 112 odst. 2 o.s.ř. a vyloučit takovou věc k samostatnému řízení. Podle dovolatelky tedy její žaloba byla způsobilá k věcnému projednání a proto nepřicházela v úvahu možnost jejího odmítnutí podle ustanovení § 43 odst. 2 věty první o.s.ř. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu spolu s usnesením soudu prvního stupně a aby vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení - a po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 o.s.ř. dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně, které je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř., není důvodné.

V posuzovaném případě odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby (návrhu) s odůvodněním, že žaloba postrádá náležitosti předepsané ustanovením § 42 odst. 2 a § 79 odst. 1 o.s.ř. a je neprojednatelná, neboť není dostatečně určitá a jednotlivé nároky požadované náhrady škody nejsou specifikovány.

Podle ustanovení § 79 odst. 1 věty první, druhé a čtvrté o.s.ř. řízení se zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Tento návrh, týká-li se dvoustranných právních vztahů mezi žalobcem a žalovaným (§ 90), se nazývá žalobou.

Veškeré náležitosti je třeba v žalobě uvést takovým způsobem, aby z jejího obsahu jednoznačně vyplývaly, popřípadě aby je bylo možné bez jakýchkoliv pochybností z textu žaloby dovodit. Žalobní petit musí být úplný, určitý a srozumitelný. Požaduje-li žalobce peněžité plnění uplatněné z důvodu náhrady škody, musí být jasně a přesně udána peněžitá částka, kterou požaduje, jíž je soud v řízení i při rozhodování vázán a od níž se jen výjimečně může odchýlit v případech uvedených v § 153 odst. 2 o.s.ř. (srov. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČR z 23. 6. 1970, sp. zn. 3 Cz 2/70, publikovaný ve Sborníku NS ČSSR IV., na str. 702-703, který je i nadále uplatnitelný). Nemůže-li žalobce svůj peněžitý nárok přesně vyčíslit, musí jej uvést alespoň v přibližné výši (srov. usnesení NS ČR ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002). Jestliže žalobce požaduje, aby bylo rozhodnuto o více peněžitých nárocích se samostatným skutkovým základem (jde o tzv. objektivní kumulaci nároků), musí v žalobě uvést ohledně jednotlivých uplatněných nároků skutečnosti, kterými u těchto nároků vylíčí skutek (skutkový děj), a rovněž uvést peněžitou částku, kterou z titulu každého jednotlivého nároku požaduje zaplatit. Pokud tak neučiní, nemůže soud jednat o věci samé, stejně jako v případě uplatnění jen jednoho nároku na náhradu škody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1310/2003, publikované v Souboru rozhodnutí NS ČR, sv. 27, pod C 2261).

Neobsahuje-li žaloba všechny požadované náležitosti, předseda senátu usnesením vyzve žalobce, aby žalobu opravil nebo doplnil, určí mu k tomu lhůtu a poučí ho, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (§ 43 odst. 1 o.s.ř.). Není-li přes výzvu předsedy senátu žaloba řádně opravena nebo doplněna a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením žalobu odmítne, jestliže byl žalobce o tomto následku poučen (§ 43 odst. 2 o.s.ř.).

Ze spisu vyplývá, že žaloba ze dne 29. 12. 1997, doručená okresnímu soudu dne 5. 1. 1998, kromě celkové částky 1.000.000,- Kč neobsahovala vyčíslení jednotlivých dílčích nároků, za něž žalobkyně označila bolestné, ztížení společenského uplatnění a ušlou mzdu. Usnesením ze dne 30. 3. 1998, sp. zn. 3C 1/98-4, Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou žalobkyni vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů doplnila žalobu o specifikaci jednotlivých nároků a uvedla, jaké konkrétní částky požaduje; současně byla poučena o následcích nevyhovění výzvě. V podání ze dne 15. 4. 1998, doručeným okresnímu soudu dne 17. 4. 1998, žalobkyně uvedla, že na náhradě za ztížení společenského uplatnění požaduje částku 120.000,- Kč a na ušlé mzdě částku 300.000,- Kč, výši nároku na bolestné nesdělila a doplnila, že požaduje i blíže nespecifikované a nevyčíslené hotové výdaje na léčení a rovněž částku 1.000.000,- Kč z titulu práva na ochranu osobnosti; stejnou částku pak uvedla jako celkovou výši nároku do znění žalobního petitu. Přípisem ze dne 29. 7. 1999 byla žalobkyně znovu vyzvána ke specifikaci dosud nevyčíslených nároků. Usnesením Okresního soud v Rychnově nad Kněžnou ze dne 4. 4. 2001, sp. zn. 3C 1/98-26, byla žalobkyni ustanovena zástupcem pro řízení advokátka JUDr. M. H. a rovněž jí soud adresoval výzvu k doplnění náležitostí žaloby. K žádosti advokátky, odůvodněné nedostatkem součinnosti ze strany žalobkyně, Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou usnesením ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 3C 1/98-38, JUDr. M. H. zprostil povinnosti zastupovat žalobkyni.

Z uvedeného je zřejmé, že přes výzvu soudu k doplnění náležitostí žaloba ze dne 29. 12. 1997 (ani po doplnění podáním ze dne 15. 4. 1998) nesplňuje náležitosti vyžadované ustanovením § 79 odst. 1 o.s.ř. zejména proto, že specifikace jednotlivých dílčích nároků na náhradu škody je zcela nedostatečná. Žalobkyně jednak vůbec nevymezila, jak vysoké jsou jednotlivé nároky na náhradu škody na zdraví, spočívající v náhradě bolestného a nákladů léčení. Navíc za situace, kdy současně požaduje peněžité zadostiučinění z titulu ochrany osobnosti ve výši 1.000.000,- Kč, je celkově požadovaná částka 1.000.000,- ve zjevném rozporu s rozsahem dosud specifikovaných dílčích nároků. Tyto nedostatky, které nebyly v průběhu řízení ani přes řádnou výzvu soudu adresovanou jak žalobkyni, tak později její zástupkyni, odstraněny, ačkoliv byla žalobkyně poučena o procesních následcích nečinnosti, brání pokračování v řízení a odvolací soud správně potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně žalobu odmítl.

K dovolacím námitkám je třeba uvést, že nedostatek vymezení výše jednotlivých nároků nebyl odstranitelný ani tím (jak se navrhuje v dovolání), že by byly vyloučeny části nároků k samostatnému projednání, neboť nebylo-li vzhledem k rozporu mezi celkově uplatněnou částkou a jednotlivými, byť zčásti specifikovanými, dílčími nároky možno dovodit jednoznačně jejich výši, nebyly podmínky pro projednání žádného z uplatněných dílčích nároků. Dovolatelce nelze přisvědčit ani v tom, že byla-li JUDr. M. H. zproštěna povinnosti zastupovat ji v řízení usnesením ze stejného dne, kdy byla žaloba odmítnuta, došlo k porušení ustanovení § 30 o.s.ř. zajišťujícího právo na bezplatné zastupování. Nejde totiž o případ, že by soud pominul žádost účastníka řízení o ustanovení zástupce nebo o ní nerozhodl dříve, než učiní další úkony v řízení (srov. usnesení NS ČR ze dne 25. února 2004, sp. zn. 25 Cdo 63/2004, publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sv. 28, pod C 2319), naopak je zřejmé, že žalobkyni byla zástupkyně ustanovena a žalobkyně tedy byla zastoupena až do okamžiku, kdy soud rozhodl o odmítnutí žaloby.

Z uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné, Nejvyšší soud České republiky proto dovolání zamítl (§ 243b odst. 2 část věty před středníkem o.s.ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalovaným v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. října 2004

JUDr. Petr Vojtek,v.r.

předseda senátu