25 Cdo 2263/2010
Datum rozhodnutí: 15.02.2012
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.




25 Cdo 2263/2010


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce B. V., zastoupeného JUDr. Miroslavem Černým, advokátem se sídlem v Praze 2, Balbínova 3/224, proti žalovanému Doc. MUDr. P. P., CSc. , o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 5 C 422/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. června 2009, č. j. 35 Co 205/2009-135, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 6. 2009, č. j. 35 Co 205/2009-135, potvrdil rozsudek ze dne 4. 9. 2008, č. j. 5 C 422/2005-112, jímž Obvodní soud pro Prahu 3 zamítl žalobu na zaplacení částky 30.200,- Kč, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že žalovaný jako znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, na žádost soudu v trestním řízení vedeném proti žalobci sdělil dopisem ze dne 11. 2. 1997, že po zkušenostech mnoha znalců s osobou žalobce je jeho umístění v psychiatrickém zařízení za účelem řádného vyšetření a zpracování zadaného znaleckého posudku jednoznačně doporučováno, neboť jednorázové vyšetření žalobce ambulantní formou by opět zřejmě vyvolalo řadu žalobcových stížností na nedostatečné, neodborné a podjaté vyšetření. Poté, co soud nařídil k vyšetření duševního stavu žalobce jeho pozorování ve zdravotnickém ústavu, vzal žalobce svůj návrh na pokračování v projednání trestní věci zpět a v řízení pokračováno nebylo. Odvolací soud se ztotožnil s právním posouzením věci soudem prvního stupně, že nárok žalobce na náhradu škody představující náklady, které vynaložil, aby nebyl umístěn do psychiatrického zařízení, újmu na psychickém zdraví žalobce a částku za očekávané odškodnění v rehabilitačním řízení, není důvodný, neboť žalovaný neporušil žádnou právní povinnost. O umístění žalobce v psychiatrickém zařízení rozhodl soud v řízení, v němž se žalobce nebyl ochoten podrobit psychiatrickému vyšetření, ač byl takový důkaz potřebný pro trestní řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, který spatřuje v tom, že se soudy nevypořádaly se všemi tvrzeními žalobce a nezabývaly se navrženými důkazy, a odůvodňuje je podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. Za vady řízení považuje to, že rozhodnutí soudů vychází z neúplně a nesprávně zjištěného skutkového stavu věci, v důsledku čehož je právní posouzení nesprávné. Vytýká soudům obou stupňů, že v rozporu s § 120 občanského soudního řádu vůbec nezjišťovaly okolnosti rozhodné pro posouzení věci a že neprovedly žalobcem navržené důkazy. Dovolatel má za to, že to byl žalovaný, kdo vyvolal protiprávní rozhodnutí soudu o ústavním vyšetření žalobce, jednalo se o jeho profesní pochybení. Navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek v obou jeho stupních a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 3 k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k tomu, že rozsudek byl odvolacím soudem vydán dne 23. 6. 2009, postupoval Nejvyšší soud podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 srov. bod 12, čl. II zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).

Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby, aniž mu předcházelo rozhodnutí zrušovací [nejde o přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. a), b) o.s.ř.]; dovolání tak může být podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Dovolatel žádnou takovou právní otázku v dovolání neformuluje a ani z vylíčení dovolacího důvodu se nepodává.

Dovolatel namítá nesprávnost a neúplnost skutkových zjištění a nesprávné hodnocení provedených důkazů, nejedná se tedy o posouzení věci po právní stránce, nýbrž o otázku zjištění skutkového stavu a z něj vyvozených skutkových závěrů, tedy o námitky, které nezakládají přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Pochybení při hodnocení důkazů a nesprávné skutkové zjištění představují dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), jenž lze uplatnit pouze, je-li dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., nikoliv v této věci. Stejně tak k namítaným vadám řízení podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. (že soudy postupovaly v rozporu s ustanovením § 120 o.s.ř., když nezjišťovaly okolnosti rozhodné pro posouzení věci, že neprovedly žalobcem navržené důkazy), lze v dovolacím řízení přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (srov. § 242 odst. 3 o.s.ř.), nejde-li o zásadní otázku při výkladu procesního práva; o takový případ se zde nejedná. Je tedy zřejmé, že z pohledu uplatněných dovolacích námitek, jejichž vymezením je dovolací soud vázán, směřuje dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud ČR je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. za situace, kdy žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu svých nákladů nárok a žalovanému žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. února 2012


JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu