25 Cdo 2255/2006
Datum rozhodnutí: 31.10.2006
Dotčené předpisy: § 243b odst. 4 předpisu č. 99/1963Sb., § 229 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb.





25 Cdo 2255/2006


ROZSUDEK


JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce P. D., správce konkursní podstaty úpadce D., s.r.o., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným 1) O. S., a 2) V. B., zastoupeným advokátem, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 8 C 308/2004, k dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, ze dne 2. 2. 2006, 19 Co 484/2005-84, takto:


I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. února 2006, č. j. 19 Co 484/2005-84, a rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 13. května 2005, č. j. 8 C 308/2004-59, se zrušují a řízení se zastavuje.


II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení 258.824,60,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta.


O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 13. 5. 2005, č. j. 8 C 308/2004-59, zamítl žalobu na zaplacení 2.708.214,- Kč a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla dne 2. 1. 1997 uzavřena smlouva o nájmu, dle níž žalovaní jako spoluvlastníci nemovitosti v T., pronajali úpadci nebytové prostory označené jako hala C, hala, B a hala A včetně volných ploch. Dne 28. 12. 2001 došlo k úplnému zřícení téměř celé skladovací haly A, přičemž dle tvrzení žalobce mu vznikla škoda v důsledku této události ve výši 2.708.214,- Kč. Žalobce se náhrady totožné škody domáhal již v řízení vedeném u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 7 C 160/2002, které bylo usnesením Okresního soudu v Trutnově ze dne 3. 6. 2003 přerušeno na návrh tehdejších účastníků (D., s.r.o., a žalovaní) a vzhledem k tomu, že žádný z účastníků nepodal návrh na pokračování v řízení, bylo řízení usnesením téhož soudu ze dne 2. 7. 2004 zastaveno. Usnesení o zastavení řízení bylo doručeno dne 2. 8. 2004 zástupkyni žalobce Mgr. L. K., zvolené správcem konkursní podstaty, a nabylo právní moci dne 18. 8. 2004. Právo na náhradu škody tedy bylo v tomto řízení uplatněno včas, ale v zahájeném řízení nebylo řádně pokračováno a nemohl tedy nastat stav uvedený v § 112 obč. zák., tedy že by po dobu řízení vedeného pod sp. zn. 7C 160/2002 neběžela promlčecí doba. Nárok byl opětovně u soudu uplatněn až dne 22. 11. 2004, tedy nepochybně po uplynutí subjektivní dvouleté promlčecí lhůty od doby, kdy se žalobce dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Vzhledem k námitce promlčení vznesené žalovanými, byla žaloba zamítnuta.


K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 2. 2. 2006, č. j. 19 Co 484/2005-84, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech řízení. Vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se rovněž s jeho právním závěrem. Žalobci vznikla škoda dne 28. 12. 2001 a žaloba o náhradu škody byla podána až dne 22. 11. 2004, tedy nepochybně po uplynutí dvouleté promlčecí lhůty stanovené v ust. § 106 odst. 1 obč. zák. Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že podání žaloby o náhradu téže škody dne 7. 6. 2002 u Okresního soudu v Trutnově vedené pod. sp. zn. 7 C 160/2002 nemá účinky stavení promlčecí doby dle § 112 obč. zák., neboť řízení bylo dle § 111 odst. 3 o. s. ř. usnesením Okresního soudu v Trutnově ze dne 2. 7. 2004 zastaveno, protože nebyl žádným z účastníků podán návrh na pokračování v řízení. Odvolací soud sice přisvědčil žalobci, že dne 15. 3. 2004 bylo uvedené řízení ze zákona přerušeno prohlášením konkursu na majetek původního žalobce D., s.r.o., ve smyslu § 14 odst. 1 písm. c) zákona o konkursu a vyrovnání, dle kterého lze v řízení pokračovat jen na návrh správce, a soud prvního stupně měl učinit dotaz na správce, zda pokračuje v řízení, nikoli řízení zastavit, avšak usnesení o zastavení řízení bylo doručeno Mgr. K. dne 2. 8. 2004. Proti němu nebylo podáno odvolání a nabylo tak právní moci.


Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a které podává z důvodu podle ust. § 241a odst. 2 písm. a) a písm. b) o. s. ř. Namítá, že podle § 14 odst. 1 písm. c) zákona o konkursu a vyrovnání se prohlášením konkursu veškerá řízení o nárocích, které se týkají majetku pařícího do konkursní podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku, jejichž účastníkem je úpadce, ze zákona přerušují, a to až do dne, kdy je správcem konkursní podstaty doručen návrh na pokračování v řízení. Mezitím se nekonají jednání, neběží lhůty a soud nesmí v řízení vydat žádné rozhodnutí, včetně usnesení o zastavení řízení. Uvádí, že usnesení okresního soudu ve věci sp. zn. 7 C 160/2002 o zastavení řízení bylo vydáno vadně, nemohlo nikdy nabýt právní moci a doručením vadně vydaného usnesení právní zástupkyni úpadce nemohl být chybný postup soudu zhojen. To především proto, že právní zástupkyně nedisponovala generální plnou mocí pro celé řízení a dle § 14 odst. 1 písm. h) zákona o konkursu a vyrovnání platí, že prohlášením konkursu zanikají úpadcovy příkazy, a plné moci a správci konkursní podstaty soud uvedené usnesení vůbec nedoručil. Usnesení o zastavení řízení bylo pak žalobci řádně doručeno až dne 17. 3. 2006, kdy si jej osobně převzal ze soudního spisu Okresního soudu v Trutnově, sp. zn. 7 C 160/2002. Dovolatel má za to, že rozhodnutí o zastavení řízení bylo vydáno v době, kdy bylo řízení přerušeno prohlášením konkursu, a proto k promlčení jeho nároku na náhradu škody nemohlo dojít. Navrhuje tedy, aby napadený rozsudek, popř. i rozsudek soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.


Žalovaní ve svém vyjádření uvedli, že pokud žalobce, který má jednat s péčí řádného hospodáře, věděl o výsledku řízení vedeného pod sp. zn. 7 C 160/2002 a nenapadl jej řádným opravným prostředkem, je třeba dovodit, že v tomto řízení nehodlal pokračovat. Kromě toho je třeba brát pravomocné usnesení soudu v řízení vedeném pod sp. zn. 7 C 160/2002 jako fakt s tím, že žalobce podal novou žalobu a dal tak najevo, že toto usnesení respektuje a řádně nepokračuje v zahájeném řízení. Z těchto důvodů navrhují, aby dovolání bylo odmítnuto jako nepřípustné či zamítnuto jako nedůvodné.


Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ust. § 241 odst. 1 o. s. ř., věc projednal a dospěl k závěru, že dovolání je přípustné i důvodné.


Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).


Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení § 237 o. s. ř.


Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm.b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].


Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).


Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu se v tomto případě řídí ustanovením § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají srov. ust. § 241a odst. 3 o. s. ř.) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Právním posouzením ve smyslu ust. § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje ze skutkového zjištění, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti.


Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.


Ze spisu Okresního soudu v Trutnově ve věci sp. zn. 7 C 160/2002 pak vyplývá, že usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 2. 7. 2004, č. j. 7 C 160/2002-78, kterým bylo řízení zastaveno, bylo k odvolání žalobce usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. srpna 2006, č. j. 19 Co 510,549/2006-112, pravomocně ke dni 30. srpna 2006 zrušeno a věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení.


Za otázku zásadního právního významu dosud jím neřešenou považuje dovolací soud v dané věci, jaké účinky vyvolává prohlášení konkursu na běh řízení přerušeného podle § 110 o. s. ř. a jaká procesní práva a povinnosti stranám za této situace náleží.


Podle § 14 odst. 1 písm. c) zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, účinného ke dni prohlášení konkurzu na D., s.r.o., tj. ke dni 15. 3. 2004, se řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do konkursní podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku, jejichž účastníkem je úpadce, přerušují, ledaže jde o trestní řízení (v němž však nelze rozhodnout o náhradě škody), o řízení o výživném nezletilých dětí, o řízení o výkon rozhodnutí; s výjimkou řízení o pohledávkách, které je třeba přihlásit v konkursu (§ 20), lze v řízení pokračovat na návrh správce, případně ostatních účastníků řízení, a správce se stává účastníkem řízení místo úpadce.


Jedním z účinků prohlášení konkursu je, že řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do konkursní podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku, jejichž účastníkem je úpadce, se (až na zákonem stanovené výjimky) přerušují. Obecně pak platí, že v takto přerušeném řízení lze dále pokračovat, pokud to navrhne správce konkursní podstaty, popřípadě tak učiní ostatní účastníci řízení. V takovém případě se správce konkursní podstaty stává účastníkem řízení místo úpadce. Správce konkursní podstaty se účastníkem řízení, které se prohlášením konkursu na majetek dlužníka přerušuje, v němž však lze na návrh k tomu oprávněné osoby pokračovat ve smyslu výše citovaného ustanovení, stává (namísto úpadce) dnem, kdy soudu došel návrh na pokračování v řízení tedy nikoliv např. dnem přerušení řízení. (Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 92/2002, publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 11/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.4. 2003, sp. zn. 30 Cdo 2283/2002, publikováno v časopise Soudní judikatura, 5/2004.)


Po dobu přerušení řízení neběží lhůty, a tedy ani jednoroční lhůta pro podání návrhu na pokračování v řízení dle § 111 odst. 3 o. s. ř. Ve věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 7 C 160/2002 bylo řízení přerušeno usnesením ze dne 3. 6. 2003, které nabylo právní moci dne 25. 6. 2003. Od tohoto dne začala běžet roční lhůta pro podání návrhu na pokračování v řízení ve smyslu § 111 odst. 3 o. s. ř. Konkurs na majetek žalobce (tj. D., s.r.o.) byl prohlášen s účinky ke dni 15. 3. 2004. K tomuto dni také došlo k přerušení jednoroční lhůty k podání návrhu na pokračování v řízení, a to až do doby, kdy žalobce jako správce konkursní podstaty dne 4. 7. 2005 doručil Okresnímu soudu v Trutnově návrh na pokračování v řízení. Teprve tímto dnem se žalobce jako správce konkursní podstaty stal namísto původního žalobce (nyní úpadce) účastníkem řízení se všemi procesními právy a povinnostmi. Současně s podáním návrhu na pokračování v řízení (až dosud přerušeného ze zákona), se otevřela ve smyslu uvedeného ustanovení možnost v tomto řízení pokračovat.


Usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 2. 7. 2004, č. j. 7 C 160/2002-78, kterým bylo řízení zastaveno, bylo vydáno v době, kdy dosud neuplynula lhůta dle § 111 odst. 3 o. s. ř., a navíc v době, kdy bylo řízení ex lege přerušeno. Je zcela nerozhodné, zda soud měl či neměl vědomost o prohlášení konkursu, a rovněž není relevantní, zda si žalobce nebo jeho právní nástupce, popř. kdokoli jiný, vyžádal opis uvedeného rozhodnutí ze spisu či si na něj nechal vyznačit doložku právní moci. Návrh na pokračování řízení správcem konkursní podstaty ve smyslu § 14 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je podáním účastníka řízení soudu v občanském soudním řízení a jako takové musí splňovat formální a obsahové náležitosti dle § 42 o. s. ř. Prvním podáním, které splňovalo formální a obsahové znaky návrhu na pokračování řízení ve smyslu § 14 odst. 1 písm. c) zákona o konkursu a vyrovnání, bylo v řízení vedeném u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 7 C 160/2002 podání žalobce doručené soudu dne 4. 7. 2005. Tím se také žalobce jako správce konkursní podstaty původního žalobce stal účastníkem řízení, okresní soud v Trutnově správně žalobci jako správci konkursní podstaty doručil usnesení o zastavení řízení a na základě odvolání žalobce odvolací soud usnesení o zastavení řízení v dané věci zrušil.


Vzhledem k tomu, že řízení vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 7 C 160/2002 nebylo pravomocně zastaveno či jinak ukončeno, a vzhledem k tomu, že se jedná o věc totožnou s věcí projednávanou v tomto řízení, neboť se týká stejného předmětu řízení a stejných účastníků, jak ostatně dovodily soudy obou stupňů, musel se dovolací soud ve smyslu § 242 odst. 3 větá druhá o. s. ř. zabývat i případnými vadami řízení, byť nebyly v dovolání uplatněny. Protože řízení v této věci bylo zahájeno dne 22. 11. 2004, zatímco řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 7 C 160/2002 bylo zahájeno již dne 7. 6. 2002, je jednoznačné, že projednání věci v tomto řízení bránil od počátku nedostatek podmínky řízení, a to překážka věci zahájené (litispendence) podle § 83 odst. 1 o. s. ř.


Dovolací soud za této situace rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a řízení podle § 243b odst. 4 o. s. ř. zastavil, neboť v téže věci bylo již dříve řízení zahájeno (§ 229 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).


O náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. Žalovaným vzniklo právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce podal návrh na zahájení v řízení v době, kdy v téže věci již dříve probíhalo řízení, a tím zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Na této situaci nic nemění, že o skutečnosti, že řízení stále probíhá, žalobce nevěděl. Zavinění je nutné posuzovat z procesního hlediska (podle procesního výsledku).


Za řízení v prvním stupni mají žalovaní právo na náhradu nákladů za zastupování advokátem 86.560,- Kč, tj. odměna 72.130,- Kč zvýšená o 20 % za zastupování dvou osob, tj. o 14.430,- Kč (§ 3 odst. 1, § 17 odst. 2 vyhl. č. 484/2000 Sb. ve znění před 1. 9. 2006), 3 x 75,- Kč paušál a 19 % DPH, celkem 103.274,15,- Kč.


Za odvolací řízení mají žalovaní právo na náhradu právního zastupování ve výši 86.560,- Kč, tj. odměna 72.130,- Kč zvýšená o 20 % za zastupování dvou osob (§ 3 odst. 1, § 17 odst. 2 vyhl. č. 484/2000 Sb. ve znění před 1. 9. 2006), tj. o 14.430, 2 x 75,- Kč paušál, náhradu za ztrátu času ve výši 200,- Kč, jízdného právního zástupce žalovaných z T. do H. K. a zpět ve výši 450,- Kč a 19 % DPH, celkem 103.958,- Kč.


Žalovaným rovněž vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, a to podáním vyjádření k dovolání. Za tento úkon právní služby náleží odměna za zastupování advokátem, zvýšená o 20 % za zastupování dvou osob, krácená o polovinu (§ 3 odst. 1, § 17 odst. 2, § 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb. ve znění před 1. 9. 2006). Sazba odměny za úkon představuje částku 72,130,- Kč, po zvýšení 86.560,- Kč, po krácení 43.280,- Kč, plus 75,- Kč paušál a 19 % DPH, celkově 51.592,45 Kč.


Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 31. října 2006


JUDr. Marta Škárová, v. r.


předsedkyně senátu