25 Cdo 224/2006
Datum rozhodnutí: 26.06.2006
Dotčené předpisy: § 415 předpisu č. 40/1964Sb., § 420 předpisu č. 40/1964Sb., § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.





25 Cdo 224/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce M. S., proti žalovanému V. K., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 96.435,- Kč, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 17 C 3579/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. dubna 2005, č. j. 9 Co 773/2004-90, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud v Mostě rozsudkem ze dne 20. 5. 2004, č. j. 17 C 3579/2000-69, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 96.435,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Dospěl k závěru, že žalovaný jakožto majitel zvířete, které zavinilo dopravní nehodu, porušil ust. § 415 obč. zák. a podle § 420 odpovídá za škodu tím způsobenou.


K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem mezitímním rozsudkem ze dne 28. 4. 2005, č. j 9 Co 773/2004-90, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že uplatněný nárok je co do právního základu zcela opodstatněn a že výrok o výši nároku a o nákladech řízení se ponechává konečnému rozsudku. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že bylo prokázáno, že žalobce utrpěl škodu při srážce motocyklu, který řídil, s volně pobíhající krávou na vozovce, jejímž majitelem je žalovaný. Žalovaný porušil prevenční povinnost stanovenou v § 415 obč. zák. tím, že umožnil svému chovanému zvířeti volný pohyb bez dozoru, a v důsledku toho došlo ke střetu, když kráva vběhla do jízdní dráhy motocyklu, a žalobci tím vznikla škoda.


Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.], a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s .ř.]. Dovolatel namítá, že se neprokázalo, že dovolatel je skutečně vlastníkem event. chovatelem zvířete, které zapříčinilo nehodu. Navrhl, aby dovolací soud zrušil mezitímní rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu.


Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ust. § 241 o. s. ř., napadený rozsudek přezkoumal podle § 242 odst. 3 a dospěl k závěru, že dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné.


Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení § 237 o. s. ř.


Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].


V posuzovaném případě žalovaný dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jedná se tedy o to, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.


Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní právní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).


Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, nýbrž přípustnost dovolání nastává, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam skutečně má.


O nesprávné právní posouzení věci či určité právní otázky se jedná v případě, že odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo správně určenou právní normu nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.


Námitky uplatněné v dovolání se však netýkají právního posouzení věci. S rozhodnutím odvolacího soudu dovolatel nesouhlasí nikoliv proto, že by se odvolací soud měl dopustit omylu při právním posouzení věci, nýbrž proto, že aplikoval právo na nesprávné skutkové zjištění. Je tedy jednoznačné, že nejde o námitky nesprávného řešení otázky právní, tím méně otázky zásadního významu. Závisí-li totiž přípustnost dovolání na tom, zda napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, nemůže být způsobilým dovolacím důvodem námitka neúplně či nesprávně zjištěného skutkového stavu věci či pochybení soudu při hodnocení důkazů. Jak vyplývá přímo z ust. § 241a odst. 3 o. s. ř., lze dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování) uplatnit pouze, je-li dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. Namítá-li však dovolatel, že nebylo dostatečně prokázáno vlastnictví zvířete, zpochybňuje skutkové závěry soudu prvního stupně, které převzal i odvolací soud a na jejichž základě věc po právní stránce posoudil. Podstatou námitek v dovolání je nesouhlas s tím, jak byl na základě provedených důkazů zjištěn skutkový stav věci. Rovněž námitky, že soud měl vzít určitou skutečnost za prokázanou, že neměl přihlížet k určitým důkazům apod., se týkají zjištění skutkového stavu věci, tedy o dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. c/ o. s. ř., který slouží k nápravě případného pochybení, spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování.


Odvolacímu soudu nelze vytýkat nesprávné právní posouzení skutkového stavu podle § 415 obč. zák. a odpovědnosti majitele zvířete za škodu podle § 420 obč. zák., ostatně ani dovolatel tak nečiní. Rozhodnutí odvolacího soudu nepředstavuje tedy rozhodnutí po právní stránce zásadního významu.


Výtka nesprávného postupu při zjišťování skutkového stavu, konkrétně že nebyly provedeny důkazy k upřesnění vlastnictví zvířete, je dovolacím důvodem podle ust. § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci). Uplatnění tohoto dovolacího důvodu však přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládá a dovolací soud se jím může s ohledem na ust. § 242 odst. 3 o. s .ř. zabývat, jen je-li dovolání přípustné.


Jelikož není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam, je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.


Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle ust. § 234b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř.


O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaný nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení právo na náhradu nákladů a žalobci v dovolacím řízení náklady nevznikly.


Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 26. června 2006


JUDr. Marta Škárová, v. r.


předsedkyně senátu