25 Cdo 2234/2009
Datum rozhodnutí: 17.06.2009
Dotčené předpisy:





25 Cdo 2234/2009


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobce J. P., zastoupeného advokátkou, proti žalované K. p., a.s., V. I. G., o zaplacení 7.935,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 42/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. prosince 2008, č.j. 58 Co 450/2008-48, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 12. 2008, č.j. 58 Co 450/2008-48, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. 3. 2008, č.j. 23 C 42/2007-30, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu s návrhem, aby byla žalované uložena povinnost uhradit žalobci 7.935,20 Kč s 9% úrokem z prodlení z této částky od 1. 3. 2006 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.


Žalobce podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, v němž navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.


Žalovaná ve svém vyjádření k dovolání navrhla, aby dovolání žalobce bylo odmítnuto, neboť je podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. nepřípustné.


Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.


Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení § 237 o. s. ř.


Podle ust. § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].


Podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.


Jelikož napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění ve výši 7.935,20 Kč s příslušenstvím, tedy o peněžitém plnění nedosahujícím zákonné hranice 20.000,- Kč, je přípustnost dovolání vyloučena.


Nejvyšší soud proto podle § 218 písm. c) ve spojení s § 243b odst. 5 větou první o. s. ř. dovolání odmítl.


O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.


Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 17. června 2009





JUDr. Robert Waltr, v. r.


předseda senátu