25 Cdo 2229/2006
Datum rozhodnutí: 27.09.2006
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 237 odst. 2 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb.





25 Cdo 2229/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce E., akciová společnost, zastoupeného advokátem, proti žalované JUDr. E. C., zastoupené advokátkou, o 20.269,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 11 C 228/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci ze dne 2. května 2006, č.j. 40 Co 1630/2005 117, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 8.075,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupkyně žalované.


O d ů v o d n ě n í :


Shora uvedeným rozsudkem Krajský soud v Ostravě pobočka v Olomouci potvrdil rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 6. května 2005, č.j. 11 C 228/2004 86, kterým byla žaloba, jíž se žalobce vůči žalované, jako bývalé správkyni konkursní podstaty úpadce AOZ O. s.r.o., domáhal z titulu náhrady škody zaplacení částky 20.269,- Kč s příslušenstvím. Odvolací soud uzavřel, že žalovaná za škodu neodpovídá, neboť pohledávka za podstatou, v jejímž nezaplacení žalobce spatřoval vznik škody, nebyla splněna proto, že by žalovaná porušila své povinnosti správce, nýbrž proto, že žalobce pohledávku u správkyně neuplatnil a ani nepodal žalobu v samostatném nalézacím řízení.


Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje ze zásadního významu rozhodnutí po právní stránce [§ 237 odst. 1 písm.c) o.s.ř.]. Vytýká v něm odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci, neboť jak se uvádí v dovolání - v nalézacím řízení se své pohledávky vůči žalované domáhal , tedy ji samostatně uplatnil.


Dovolání v této věci není přípustné.


Jelikož odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, jemuž jiné dřívější rozhodnutí nepředcházelo, může být dovolání přípustné jedině podle § 237 odst.1 písm. c) o.s.ř. a to za předpokladu, že Nejvyšší soud dospěje k závěru, že rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Současně ovšem platí podmínka podle § 237 odst. 2 písm.a) o.s.ř., že dovolání- i kdyby šlo o věc zásadního právního významu není přípustné, jestliže dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím v obchodních věcech 50.000,- Kč.


Protože dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 50.000,- Kč a protože jde o věc obchodní [spor věřitele úpadce se správkyní konkursní podstaty, srov. § 9 odst. 3 písm.t) o.s.ř.], není dovolání v dané věci přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a Nejvyšší soud je, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), odmítl podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř.


O náhradě nákladů řízení dovolací soud rozhodl podle ustanovení § 243b odst.5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř., neboť procesně úspěšná žalovaná má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení sestávajících z odměny za zastupování advokátem v řízení v jednom stupni. Ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., činí sazba odměny 7.750,- Kč (jeden úkon právní služby vyjádření k dovolání) a náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve výši 75,- Kč, celkem 8.075,- Kč.


Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 27. září 2006


JUDr. Jaroslav B u r e š, v. r.


předseda senátu