25 Cdo 2218/2011
Datum rozhodnutí: 28.11.2012
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.




25 Cdo 2218/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce J. Š. , zastoupeného JUDr. Norou Štrajtovou, advokátkou se sídlem v Ostravě Porubě, Hlavní třída 1023/55, proti žalovaným 1) statutárnímu městu Ostrava městskému obvodu Slezská Ostrava, se sídlem úřadu v Ostravě Slezské Ostravě, Těšínská 35, 2) Dopravnímu podniku Ostrava a. s., se sídlem v Ostravě Moravské Ostravě, Poděbradova 494/2, IČO: 61974757, a 3) Správě silnic Moravskoslezského kraje, příspěvkové organizaci, se sídlem v Ostravě, Úprkova 1, IČO: 00095711, zastoupené JUDr. Markem Křížem, Ph.D., advokátem se sídlem v Karviné Fryštátě, Masarykovo náměstí 91/28, za účasti Kooperativy pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/21, IČO: 47116617, s adresou pro doručování Ostrava, Zámecká 19, jako vedlejšího účastníka na straně žalovaných 1) a 2), o 192.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 58 C 14/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. prosince 2010, č. j. 8 Co 427/2010-129, takto:

I. Dovolání se odmítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 20. 12. 2010, č. j. 8 Co 427/2010-129, potvrdil rozsudek ze dne 3. 6. 2010, č. j. 58 C 14/2010-84, jímž Okresní soud v Ostravě zamítl žalobu na zaplacení 192.000,- Kč se zákonným úrokem z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soudy obou stupňů shodně neshledaly důvodným nárok na náhradu škody na zdraví, kterou žalobce utrpěl dne 6. 12. 2005 v 9:36 hod. při pádu pod přijíždějící trolejbus. Z provedených důkazů dovodily, že hlavní příčinou pádu byla opilost žalobce, jemuž byla naměřena hladina alkoholu 3,06 g/kg; vliv alkoholu na způsobilost bezpečně se pohybovat po ulici byl doložen i dalšími důkazy (např. výpověďmi svědků popisujících nekoordinované počínání žalobce), nebylo proto vyhověno důkaznímu návrhu na vypracování znaleckého posudku k tvrzením žalobce, zpochybňujícím správnost měření krátce po nehodě a rychlost vstřebávání alkoholu. Řadou důkazů pak bylo vyvráceno i tvrzení žalobce, že prostor zastávky nebyl očištěn od sněhu a že stav chodníku byl příčinou jeho pádu. Škodu si proto podle § 441 obč. zák. zavinil sám žalobce a žádný ze žalovaných za ni neodpovídá.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a zásadní právní význam přisuzuje otázce posouzení míry chování osoby po bezprostředním požití alkoholického nápoje na koordinaci jeho pohybu a možnost ovládání jeho volních vlastností . Poukazuje na to, že odběrem krve po převozu do nemocnice byla zjištěna určitá hodnota obsahu alkoholu v krvi, ta však neodpovídá míře, v jaké bezprostředně požitý alkohol ovlivnil chování žalobce při nehodě. Nestandardní pohyb žalobce proto nebyl vyvolán požitým alkoholem, nýbrž špatným stavem chodníku pokrytého vrstvou sněhu a ledu. Soudům obou stupňů dovolatel vytýká, že nenechaly zpracovat znalecký posudek, který by objasnil dobu vstřebávání alkoholu a míru ovlivnění žalobce při nehodě, a že neprovedly další navrhované důkazy ke stavu chodníku. Proto navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Ostravě k dalšímu řízení.

Všichni žalovaní ve svých vyjádřeních k dovolání shodně považují rozhodnutí odvolacího soudu za věcně správné a s ohledem na absenci otázky zásadního právního významu v dovolání vesměs navrhují, aby bylo dovolání pro nepřípustnost odmítnuto.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně; dovolání tak může být podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Dovolací soud je zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o.s.ř.) a při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu § 237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel označil, za současného naplnění podmínky, že na takto označených právních otázkách (závěrech) rozhodnutí odvolacího soudu spočívá. Způsobilým dovolacím důvodem je tedy důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že nesprávně posoudil jeho podíl (spoluzavinění) na vzniku škody, jestliže nepřihlédl k tomu, že zjištěný obsah alkoholu v jeho krvi nemohl mít v době nehody zásadní vliv na jeho pohyb a že pád pod vozidlo mu způsobil špatný stav chodníku. Je tedy zřejmé, že dovolatel zpochybňuje skutkové zjištění o průběhu nehody založené na řadě důkazů a jejich hodnocení a o příčině jeho pádu pod trolejbus, tedy že ve skutečnosti uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Snaha dovolatele přesvědčit soud o tom, že množství požitého alkoholu jej v inkriminovanou dobu neovlivňovalo, se navíc nemůže dotknout skutkového závěru odvolacího soudu vylučujícího tvrzené vady schůdnosti chodníku. Ani formulací zásadně významné právní otázky ohledně průběhu vstřebávání alkoholu proto dovolání nemůže účinně zpochybnit skutkové zjištění, že rozhodující příčinou, proč žalobce spadl pod trolejbus, byla jeho opilost, nikoliv špatná schůdnost chodníku. Protože tedy dovolání není podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné, Nejvyšší soud je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. za situace, kdy žalobce nebyl v této fázi řízení úspěšný; žalovaným 1) a 2) ani vedlejšímu účastníku náklady nevznikly a náklady na sepis vyjádření advokátem žalovaného 3), je-li dovolání ze zákona nepřípustné, nelze považovat na účelně vynaložené náklady.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. listopadu 2012

JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu