25 Cdo 2218/2000
Datum rozhodnutí: 24.10.2000
Dotčené předpisy:




25 Cdo 2218/2000

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně D. K., proti žalovanému O. N., o zaplacení 10.596,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jíčíně pod sp. zn. 7 C 39/99, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. června 2000 č. j. 19 Co 312/99 - 60, takto:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Jíčíně rozsudkem ze dne 31. 3. 1999 č. j. 7 C 39/99 - 44 zamítl žalobu o zaplacení 10.595,- Kč s 21% úrokem z prodlení od 9. 12. 1998 do zaplacení a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 6. 6. 2000 č. j. 19 Co 312/99 - 60 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, v němž soudům obou stupňů vytýká, že jejich rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení věci. Dále namítá, že jí byla odňata možnost jednat před soudem, když soud prvního stupně neprovedl výslech jí navržených svědků, čímž žalobkyni znemožnil prokázat její tvrzení. Navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu a soudu prvního stupně byl zrušen a aby byla věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( § 10a o.s.ř.) po přezkoumání věci ( § 242 odst. 1 a 3 o.s.ř.) dospěl k závěru, že v dané věci dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.

Podle ust. § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř.

Dovolání je též přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé změněn ( § 238 odst. 1 písm.a/ o.s.ř.), nebo jímž byl potvrzen rozsudek, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil ( § 238 odst. 1 písm.b/ o.s.ř.). Podle § 238 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. není dovolání podle odstavce 1 tohoto ustanovení přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč.

Podle § 239 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud vyslovil ve výroku svého potvrzujícího rozsudku, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu.

Podle § 239 odst. 2 o.s.ř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Podle ust. § 239 odst. 3 o.s.ř. platí ust. § 237 odst. 2, § 238 odst. 2 a § 238a odst. 2 obdobně.

V dané věci žalobkyně napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 10.595,- Kč. Vzhledem k tomu, že dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč, je přípustnost dovolání vyloučena již samotným ustanovením § 238 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (§ 239 odst. 3 o.s.ř.).

Zbývalo posoudit otázku přípustnosti dovolání z hlediska ust. § 237 odst. 1 o.s.ř., tedy zda v řízení došlo k vadám uvedeným v tomto ustanovení, neboť omezení uvedené v ust. § 238 odst. 2 písm.a/ o.s.ř. zde neplatí. Dovolatelka výslovně uplatňuje dovolací důvod dle ust. § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř..

Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.

Přípustnost dovolání z hlediska ust. § 237 odst. 1 o.s.ř. však není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu (případně rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud odvolací soud vadu řízení v tomto ustanovení uvedenou neodstranil) je postiženo některou z vad uvedených v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává pouze tehdy, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu vadou uvedenou v ust. § 237 odst. 1 o.s.ř. skutečně trpí.

Odnětím možnosti jednat před soudem (§ 237 odst. 1 písm.f/ o.s.ř. se rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu občanský soudní řád přiznává (např. právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy apod.). Účastník řízení zatížený povinností tvrdit právně významně skutečnosti a navrhovat k jejich prokázání důkazní prostředky však nemá v procesním slova smyslu právo na to, aby byl soudem proveden jím navržený důkaz (např. výslech svědka podle § 126 o.s.ř.), neboť soud rozhoduje podle své úvahy o tom, které z navržených důkazů provede (srov. § 120 odst. 1 věta druhá o.s.ř.). Případné neprovedení důkazu navrženého ve sporném řízení procesní stranou zatíženou důkazním břemenem k prokázání okolnosti důležité pro rozhodnutí o věci samé tedy nemůže představovat vadu řízení uvedenou v ust. § 237 odst. 1 o.s.ř. (srov. též usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 1. 1998 sp. zn. 23 Cdo 75/98 publikované v časopise Soudní judikatura 20/98, pod č. 146); mohlo by se jednat jen o vadu řízení (jinou než uvedenou v § 237 odst. 1 o.s.ř.) při provádění dokazování před soudy obou stupňů, která by naplňovala dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm.b/ o.s.ř., avšak k ní lze v dovolacím řízení přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.).

Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle § 243b odst. 4 věty první a § 218 odst. 1 písm.c/ o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá žalobkyně právo na náhradu svých nákladů řízení žalovanému v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 24. října 2000

JUDr. Olga P u š k i n o v á, v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Romana Říčková