25 Cdo 219/2009
Datum rozhodnutí: 27.04.2011
Dotčené předpisy: § 43 odst. 2 o. s. ř., § 79 o. s. ř.




25 Cdo 219/2009


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně J. F. , zastoupené JUDr. Jaroslavem Karlem, advokátem se sídlem v Plzni, Nerudova 25, proti žalovanému město Plzeň , IČO: 075370, se sídlem úřadu v Plzni, nám. Republiky 1, o 200.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň město pod sp. zn. 35 C 73/2008, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 10. 2008, č.j. 14 Co 534/2008-19, takto:

I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :


Žalobkyně se podáním doručeným soudu prvního stupně dne 29. 2. 2008 domáhala zaplacení 200.000,- Kč s příslušenstvím na náhradě škody na zdraví, způsobené pádem na neošetřeném přechodu přes komunikaci. Okresní soud usnesením ze dne 30. 4. 2008, č.j. 35 C 73/2008-7, žalobkyni vyzval, aby vymezila, co je předmětem řízení, jaký nárok v řízení uplatňuje a jaké rozhodnutí má být soudem vydáno, a to tak, aby uvedený požadavek měl oporu v hmotném právu, tj. aby bylo zřejmé, jaký nárok (bolestné, ztížení společenského uplatnění) je žalobou uplatňován, jak dospěla k výši požadované náhrady škody a jaké příslušenství požaduje (o jaké příslušenství se jedná, v jaké výši, od kdy, do kdy a z jaké částky), a vyzval ji, aby ke svým tvrzením předložila důkazy. Zároveň ji poučil o následcích neodstranění vad žaloby. Usnesení bylo 15. 5. 2008 doručeno žalobkyni prostřednictvím jejího zástupce, jenž požádal o prodloužení lhůty, přípisem ze dne 15. 7. 2008 soud opět vyzval žalobkyni k doplnění žaloby, žalobkyně na tuto výzvu nijak nereagovala a okresní soud usnesením ze dne 25. 8. 2008, č.j. 35 C 73/2008-12, žalobu odmítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 13. 10. 2008, č.j. 14 Co 534/2008-19, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že podání žalobkyně, kterým bylo zahájeno řízení, je neúplné, neboť postrádá vymezení, jaké konkrétní náhrady škody se domáhá, přestože poučení, jež se jí dostalo, je zcela konkrétní a vyčerpávající , a to i ve vztahu k příslušenství. Protože žalobkyně ani přes výzvu soudu nedostatky žalobního návrhu neodstranila, postupoval soud prvního stupně správně podle ust. § 43 odst. 2 o. s. ř., když žalobu odmítl.

Proti tomuto usnesení podala žalobkyně dovolání, jež odůvodňuje dle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Uvádí, že nemohla svůj požadavek na náhradu škody včas upřesnit, neboť žádala ošetřujícího lékaře o poskytnutí zdravotní zprávy včetně obodování postižení a lékařská zpráva byla předána jejímu právnímu zástupci až dne 20. 11. 2008. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a že je podle § 239 odst. 3 o. s. ř. přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné. Při projednání dovolání a rozhodování o něm postupoval dovolací soud vzhledem k tom, že dovoláním napadené usnesení bylo vydáno 13. 10. 2008 - podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 srov. čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).

Napadené rozhodnutí vychází ze závěru, že v řízení nelze pokračovat pro vady žaloby, spočívající zejména v neurčitosti vymezení toho, čeho se žalobkyně domáhá (ve vymezení kterých nároků na náhradu škody na zdraví a v jaké výši uplatňuje, a ve specifikaci příslušenství, jež požaduje).

Žaloba kromě vylíčení rozhodujících skutečností musí obsahovat vymezení práv a jim odpovídajících povinností v žalobním petitu, které musí být provedeno tak přesně a jednoznačně, aby po jeho převzetí do výroku soudního rozhodnutí mohl být nařízen a proveden výkon rozhodnutí (tedy aby byl v intencích § 261a o. s. ř. po materiální stránce vykonatelný). Soud totiž nemůže účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti, než jsou navrhovány, žalobní petit musí svým rozhodnutím vyčerpat a nesmí jej (s výjimkou případů dle § 153 odst. 2 o. s. ř.) překročit. Požaduje-li žalobce peněžité plnění, musí být ze žaloby patrno i to, jakou částku mu žalovaný má zaplatit, a nemůže-li žalobce svůj peněžitý nárok přesně vyčíslit, musí jej uvést alespoň v přibližné výši. Jedná-li se o více peněžitých nároků (jako je tomu typicky u nároku na náhradu škody na zdraví), musí žalobce v žalobě uvést u každého z nich peněžitou částku, kterou požaduje zaplatit.

Neobsahuje-li žaloba všechny stanovené náležitosti nebo je-li neurčitá nebo nesrozumitelná, předseda senátu usnesením žalobce vyzve, aby žalobu doplnil nebo opravil, určí mu k tomu lhůtu a poučí jej, jak je třeba doplnění nebo opravu provést (srov. § 43 odst.1 o. s. ř.). Není-li přes výzvu předsedy senátu žaloba opravena nebo doplněna a nelze-li pro tento nedostatek v řízení pokračovat, soud usnesením žalobu odmítne, jestliže žalobce byl o tomto následku poučen (srov. § 43 odst. 2 o. s. ř.).

V projednávané věci je třeba s odvolacím soudem souhlasit v tom, že podání žalobkyně nesplňovalo náležitosti návrhu na zahájení řízení (žaloby na plnění) tak, jak jsou vyžadovány ustanovením § 79 o. s. ř., a nedostatky tohoto podání, které nebyly v průběhu řízení ani přes výzvu soudu odstraněny, brání pokračování v řízení. Žalobkyně ani přes řádně doručenou výzvu, jejíž obsah je ve vztahu ke způsobu doplnění jejího podání srozumitelný i pro osobu, která nemá právnické vzdělání, nedoplnila žalobu v požadovaných směrech ani dodatečně (zejména neuvedla, v čem tvrzená vzniklá újma spočívá - např. bolestné, ztížení společenského uplatnění, ztráta na výdělku apod.), ačkoliv tak mohla učinit i v podaném odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby.

Vady řízení uvedené v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., ani jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nebyly dovolatelkou tvrzeny a ani z obsahu spisu nevyplývají.

Z uvedeného vyplývá, že je usnesení odvolacího soudu v části, jíž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby, správné, a proto Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle § 243b odst. 2, část věty před středníkem, a odst. 6 o. s. ř. usnesením zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně nemá s ohledem na výsledek řízení na jejich náhradu nárok a žalované v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. dubna 2011

JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu