25 Cdo 2162/2001
Datum rozhodnutí: 16.01.2002
Dotčené předpisy: § 240 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.




25 Cdo 2162/2001

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně L. M., proti žalovanému J., o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 3 C 204/93, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 13. června 2000, č. j. 3 C 204/93-236, a proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. září 2001, č. j. 28 Co 284/2001-257, takto :

I. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. září 2001, č. j. 28 Co 284/2001-257, se odmítá.

II.Řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 13. června 2000, č. j. 3 C 204/93-236, se zastavuje.

III.Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Rakovníku rozsudkem ze dne 13. 6. 2000, č. j. 3 C 204/93-236, zamítl žalobu s návrhem, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 91.020,- Kč s 3 % úrokem od 15. 8. 1993 do 14. 7. 1994 a s 16 % úrokem od 15. 7. 1994 do zaplacení, zastavil řízení o žalobě na zaplacení částky 12.929,80 Kč s příslušenstvím, žalobkyni uložil povinnost zaplatit soudní poplatek z návrhu, z odvolání, a znalečné, žalovanému uložil zaplatit soudní poplatek z odvolání, a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky.



K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 9. 2001, č. j. 28 Co 284/2001-257, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ve věci samé a ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, změnil jej ve výrocích o povinnosti žalobkyně zaplatit soudní poplatek z návrhu a z odvolání a znalečné, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.



Proti rozsudkům soudů obou stupňů podala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce dovolání, v němž namítá, že oba soudy dospěly k chybnému právnímu závěru o promlčení jejího nároku, a navrhla zrušení rozsudků soudů obou stupňů a vrácení věci k dalšímu řízení.



Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že podle jeho názoru nemá rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam, a proto není dovolání přípustné. Navrhl odmítnutí dovolání.

Podle ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 - dále jen o. s. ř.).

Protože v souladu s ustanovením části dvanácté, hlavy I, bodu 15. zákona č. 30/2000 Sb. byla věc odvolacím soudem projednána a rozhodnuta podle dosavadních právních předpisů, je Nejvyšší soud ve shodě se shora citovaným ustanovením bodu 17. povinen podle dosavadních právních předpisů projednat a rozhodnout i o dovolání v této věci, a to včetně vymezení běhu lhůty k podání dovolání.

Podle ustanovení § 240 odst. 1 věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení. Podle ustanovení § 240 odst. 2 o. s. ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u dovolacího nebo odvolacího soudu.

Podle ustanovení § 57 odst. 2 o. s. ř. lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Podle ustanovení § 57 odst. 3 o. s. ř. lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.

Jak vyplývá z obsahu spisu, rozsudek odvolacího soudu byl doručen žalobkyni i žalovanému dne 25. 9. 2001, a tohoto dne tedy nabyl právní moci (§ 159 odst. 1 o. s. ř. ). Dovolání žalobkyně, sepsané dne 12.11.2001, bylo podáno na poštu dne 18. 11. 2001.

V dané věci běžela lhůta k podání dovolání ode dne právní moci rozsudku odvolacího soudu (nebylo vydáno opravné usnesení), tj. od 25. 9. 2001, a skončila dne 25. 10. 2001 (čtvrtek). Je tedy zřejmé, že jednoměsíční lhůta dodržena nebyla, neboť dovolání žalobkyně bylo podáno až po marném uplynutí zákonné lhůty k dovolání. Proto bylo podle ustanovení § 243b odst. 4, věty první, a § 218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odmítnuto.

Pokud žalobkyně dovoláním napadla také rozsudek soudu prvního stupně, bylo v této části nutno řízení zastavit. Z ust. § 236 odst. 1 o. s. ř., dle něhož je dovolání mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, totiž vyplývá, že dovoláním nelze rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání ( § 201 o. s. ř.); občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Tím, že žalobkyně směřuje dovolání přímo proti rozsudku soudu prvního stupně, uvedenou podmínku dovolacího řízení opomíjí. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení; Nejvyšší soud proto řízení o dovolání proti rozsudku soudu prvního stupně zastavil ( § 104 odst. 1, § 243c o. s. ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2, věty první (per analogiam) o. s. ř., neboť žalovanému náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne l6. ledna 2002

JUDr. Marta Škárová,v.r.

předsedkyně senátu