25 Cdo 2115/2014
Datum rozhodnutí: 29.09.2015
Dotčené předpisy: § 151 odst. 2 o. s. ř.



25 Cdo 2115/2014


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce O. M. , zastoupeného JUDr. Zuzanou Špitálskou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Plzeňská 232/4, proti žalované ČSOB Pojišťovně, a. s., členu holdingu ČSOB , se sídlem v Pardubicích, Masarykovo náměstí 1458, IČO 45534306, o 7.079.945,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 15 C 130/2005, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích ze dne 28. 11. 2013, č. j. 23 Co 262/2008-369, takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích ze dne 28. 11. 2013, č. j. 23 Co 262/2008-369, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 22. 2. 2008, č. j. 15 C 130/2005-248, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 7.079.945,- Kč a na náhradě nákladů řízení 171.858,- Kč, zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení vůči státu a o zaplacení soudního poplatku. Vyšel ze zjištění, že žalobce jako spolujezdec utrpěl v důsledku dopravní nehody, kterou zavinil řidič motocyklu L, K., jenž měl u žalované sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, škodu na zdraví s vážnými trvalými následky. Soud žalobci s přihlédnutím k jeho 15% spoluúčasti na vzniku škody a k tomu, že mu již bylo vyplaceno 1.193.910,- Kč, přiznal částku 7.068.090,- Kč na náhradě ztížení společenského uplatnění (při devítinásobném zvýšení ze zvlášť výjimečných důvodů hodných mimořádného zřetele podle § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb.) a 11.855,- Kč na náhradě účelně vynaložených nákladů na vypracování znaleckých posudků. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že podle § 3 odst. 1 bod 5 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb ( advokátní tarif ) - dále též jen přísudková vyhláška , přiznal úspěšnému žalobci vůči žalované na odměně advokáta 137.700,- Kč. Náhrada paušálních hotových výdajů činila podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále též jen advokátní tarif ) 4 x 75,- Kč a 7 x 300,- Kč, na náhradě za promeškaný čas přiznal podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu 8 x 1/2 hod iny po 50,- Kč a 21 x 1/2 hodiny po 100,- Kč a na cestovném 2.164,- Kč. To vše zv ýšeno o náhradu za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o.s.ř. činí celkem 171.858,- Kč.

Krajský soud v Hradci Králové pobočka v Pardubicích k odvolání žalované usnesením ze dne 28. 11. 2013, č. j. 23 Co 262/2008-369, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 141.841,- Kč, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Rozhodl tak poté, co jeho dřívější rozsudek ze dne 9. 12. 2008, č. j. 23 Co 262/2008-289, kterým změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 5.243.945,- Kč, ohledně 1.836.000,- Kč žalobu zamítl a na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně žalobci přiznal podle § 142 odst. 2 o.s.ř. jen 82.491,80 Kč, zrušil v části rozhodnutí o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně Ústavní soud nálezem ze dne 12. 9. 2013, sp. zn. III. ÚS 2365/11. Odvolací soud proto při vázanosti citovaným nálezem náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně posoudil podle § 142 odst. 3 o.s.ř. a na paušálních náhradách hotových výdajů, za promeškaný čas a cestovné přiznal podle advokátního tarifu (u částek 75,- Kč a 50,- Kč ve znění do 31. 8. 2006, u zbývajících částek ve znění od 1. 9. 2006) stejnou částku, jako původně soud prvního stupně. Při výpočtu odměny advokáta z přisouzené částky 5.243.945,- Kč přihlédl k tomu, že přísudková vyhláška byla v mezidobí zrušena Ústavním soudem. Advokátní tarif však v tomto případě, na rozdíl od rozhodnutí o náhradě nákladů odvolacího řízení, odvolací soud neaplikoval, neboť by to vedlo k absurdnímu výsledku vyšší přiznané odměny, než při použití přísudkové vyhlášky. Jestliže důvodem pro zrušení přísudkové vyhlášky byl závěr o tom, že její aplikace vede k přiznávání nepřiměřeně vysokých nákladů řízení za zastupování advokátem, tím spíše nelze podle advokátního tarifu vypočítávat ještě vyšší odměnu advokáta v řízení, které bylo zahájeno v době její platnosti. Proto žalobci přiznal náhradu nákladů v řízení před soudem prvního stupně spočívající v odměně advokáta dle pravidel zrušené přísudkové vyhlášky.

Usnesení odvolacího soudu o změně výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 o.s.ř. s tím, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Namítá, že odvolací soud rozhodoval podle právního předpisu, který v době vydání rozhodnutí již neexistoval. Žalobce má právo na odměnu advokáta podle právního předpisu, platného a účinného v době rozhodování odvolacího soudu, tedy podle advokátního tarifu, a nelze mu klást k tíži, že řízení zahájené v roce 2005 nebylo doposud skončeno. Hledisko přiměřenosti použité odvolacím soudem nemá oporu v právní úpravě, ostatně výše požadované náhrady se ani nejeví zjevně nepřiměřená výši plnění, které žalobce dosáhl při zastoupení právní zástupkyní. Navrhuje proto, aby bylo napadené rozhodnutí změněno tak, že žalobci bude v rámci náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně na odměně advokáta přiznáno celkem 345.643,- Kč.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o.s.ř., a je přípustné podle § 237 o.s.ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolání je proto i důvodné.

Nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 1 o.s.ř.) může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval. Právním předpisem může být i předpis procesní.

Podle § 151 odst. 2 věty první o.s.ř. při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud určí výši odměny za zastupování advokátem nebo notářem v rámci jeho oprávnění stanoveného zvláštním právním předpisem anebo patentovým zástupcem v rozsahu jeho oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem; jde-li však o přiznání náhrady nákladů řízení podle § 147, § 149 odst. 2 nebo odůvodňují-li to okolnosti případu, postupuje se podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

Právním předpisem stanovícím paušální sazby pro jednotlivé stupně řízení podle citovaného ustanovení byla vyhláška č. 484/2000 Sb., ta však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, publikovaným pod č. 116/2013 Sb., zrušena pro rozpor se zákonem i ústavním pořádkem České republiky ke dni 7. 5. 2013. V důsledku toho není možné postupovat podle § 151 odst. 2 části věty první před středníkem, neboť zvláštní právní předpis, který by pro rozhodnutí o náhradě nákladů soudního řízení paušálně stanovil sazby odměny za zastupování, není součástí právního řádu (nebyl již ani ke dni rozhodnutí odvolacího soudu). Neexistuje-li právní předpis, pod který by bylo možné podřadit (subsumovat) zjištěný skutkový stav, je na místě postup podle § 151 odst. 2 části věty první za středníkem o.s.ř., tedy určení odměny za zastupování podle advokátního tarifu (srov. zejména rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, publikovaný pod č. 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jímž byla praxe právě v této otázce sjednocena).

Odvolacímu soudu lze přisvědčit, že důvodem zrušení přísudkové vyhlášky byly některé disproporce mezi nízkou částkou uplatněného nároku a vysokými náklady řízení, které se objevovaly především u tzv. formulářových žalob; podle Ústavního soudu v těchto případech paušalizace nákladů zcela pomíjí věcnou a časovou náročnost sporu či účelnost vymáhání práva nebo bránění nároku. O takový případ se zde však nejedná, neboť předmětem řízení byla vysoká částka náhrady za ztížení společenského uplatnění, tedy věc, kterou není možno označit za jednoduchou či časově nenáročnou. I když důsledkem zrušení přísudkové vyhlášky může být zvýšení odměny advokáta ve složitějších sporech, nelze tím odůvodnit aplikaci zrušeného právního předpisu. Případné nepřiměřenosti výše odměn přiznávaných nyní na základě advokátního tarifu lze čelit aplikací výjimečného ustanovení § 150 o.s.ř., k jehož použití v dané věci však odvolací soud neshromáždil žádný skutkový podklad.

Jestliže tedy odvolací soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně neurčil odměnu za zastupování advokátem podle § 151 odst. 2 části věty první za středníkem o.s.ř. na základě advokátního tarifu, odchýlil se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a Nejvyšší soud shledal jeho usnesení nesprávným. Dovolací soud proto usnesení odvolacího soudu zrušil (§ 243e odst. 1 o.s.ř.) včetně závislého výroku o nákladech odvolacího řízení a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta první o.s.ř.).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí soud rozhodne i o náhradě nákladů dovolacího řízení (§ 243g odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. září 2015

JUDr. Petr Vojtek předseda senátu