25 Cdo 2108/2013
Datum rozhodnutí: 30.10.2013
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.



25 Cdo 2108/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně Z. M., zastoupené JUDr. Janem Zůbkem, advokátem se sídlem Praze 1, Mezibranská 1579/4, proti žalovanému městu Kaplice, se sídlem úřadu v Kaplici, Náměstí 70, IČO 00245941, zastoupenému JUDr. Evou Machovou, advokátkou se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech 21, za účasti České pojišťovny, a. s., se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 5 C 269/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. ledna 2013, č. j. 22 Co 2928/2012-305, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
III. Ve vztahu mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):


Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. ledna 2013, č. j. 22 Co 2928/2012-305, není podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné, neboť uplatněné dovolací námitky nesměřují proti otázce hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí, nýbrž zpochybňují zejména skutková zjištění ohledně zajišťování zimní údržby komunikace, z nichž vychází rozhodnutí odvolacího soudu. Dovolatelka sice v obecné poloze formuluje právní otázku (odpovědnost vlastníka místní komunikace podle § 420 obč. zák. za porušení plánu zimní údržby), avšak její řešení konstruuje na základě jiného než soudem zjištěného skutkového stavu. Odvolací soud svůj závěr o nedůvodnosti žaloby založil na zjištění, že příčinou pádu žalobkyně nebyla závada ve schůdnosti a že zimní údržba komunikace byla žalovaným zajišťována, a při právním posouzení se neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 věty první a § 146 odst. 3 o. s. ř. a žalovanému nebyla náhrada nákladů dovolacího řízení přiznána podle § 150 o. s. ř. ze stejných důvodů jako v odvolacím řízení a vedlejšímu účastníkovi v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. října 2013

JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu