25 Cdo 2082/2009
Datum rozhodnutí: 30.08.2011
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., § 237 odst. 3 o. s. ř., § 417 odst. 2 obč. zák.



25 Cdo 2082/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobců a) R. R. a b) B. R. , oba zastoupeni JUDr. Dagmar Strejčkovou, advokátkou se sídlem v Borkovanech 98, proti žalované E. Ch. , o odvrácení hrozící škody, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 8 C 740/2001, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. listopadu 2008, č.j. 14 Co 267/2007-221, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Břeclavi rozsudkem ze dne 6. února 2007, č. j. 8 C 740/2001-200, zamítl žalobu, jíž se žalobci domáhali uložení povinnosti žalované navést zeminu na tři terasy na jejím pozemku par. č. 1329/17 v Hustopečích u Brna, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud vyšel ze zjištění, že žalovaná na svém pozemku, který sousedí s pozemkem žalobců, od roku 1998 prováděla terénní úpravy a vybudovala 3 terasy, jež jsou zajištěny opěrnými zídkami z pražců. V prostoru zídky dochází k částečnému sesuvu půdy z pozemku žalobců. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování včetně znaleckého dospěl k závěru, že s vysokou mírou pravděpodobnosti hraničící s jistotou nemají provedené terénní úpravy vliv na vznik vlhkosti a na statické poměry sklepa žalobců, a jak vyplývá ze znaleckých posudků, vznik další škody nehrozí.

K odvolání žalobců Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 6. listopadu 2008, č. j. 14 Co 267/2007-221, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se s jeho závěry. Dosavadní ohledání poskytlo dostatečné podklady pro znalecké posudky, z nichž vyplývá, že terénní úpravy neovlivňují vlhkostní a statické poměry sklepa žalobců, a tyto závěry nebyly nijak zpochybněny ani doplňujícím vyjádřením soudního znalce Ing. Doležela. Bylo sice zjištěno, že došlo k sesednutí zeminy u plotu mezi pozemky účastníků na straně žalobců, avšak ani tato skutečnost nemá vliv na požadavek žalobců provést vhodné a přiměřené opatření k odvrácení hrozící škody dle ustanovení § 417 odst. 2 obč. zák., neboť nebylo prokázáno, že by na pozemku žalobců hrozil vznik další škody sedáním zeminy nebo sesunutí staveb na pozemku postavených.

Proti tomuto rozsudku podali žalobci dovolání, jehož přípustnost dovozují z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a podávají je z důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení. Namítají, že hrozí vznik dalších škod sedáním zeminy na jejich pozemku a sesunutím stavby sklepa, jejich sklep nadále vlhne, při každém trvalejším dešti nebo tání sněhu do něj zatéká a dochází k viditelnému prohlubování trhlin. Dovozují, že je třeba odvrátit hrozící škodu, neboť může dojít k sesuvu zeminy. Poukazují na to, že navrhli doplnění znaleckého posudku zaměřením nadzemních konstrukcí, k čemuž nedošlo, dle jejich přesvědčení je nutno znalecké posudky revidovat revizním znaleckým posudkem, neboť vzbuzují pochybnosti. Dovolatelé navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnými osobami - účastníky řízení, řádně zastoupenými advokátem ve smyslu § 241 odst. 1 o. s. ř., rozhodl o dovolání podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 srov. bod 12 čl. II zákona č. 7/2009 Sb.) vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 6. listopadu 2008.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se v dané věci řídí ustanovením § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají srov. § 241a odst. 3 o. s. ř.) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Dovolatelé právní otázku zásadního významu nevymezili a neshledal ji ani dovolací soud. Ve svém dovolání napadají závěr odvolacího soudu, že terénní úpravy provedené žalovanou nemají vliv na vznik vlhkosti a na statické poměry jejich sklepa a že nehrozí vznik dalších škod. Nesouhlasí tedy se závěrem o nedostatku příčinné souvislosti mezi stavební činností žalované a stavem jejich nemovitosti. Otázka existence příčinné souvislosti je otázkou skutkovou, nikoli otázkou právní (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit č. 14, ročník 2002, pod C 1025), neboť v řízení se zjišťuje, zda protiprávní úkon či škodná událost a vznik škody na straně žalobce jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku. Právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, a v tomto směru odvolací soud nepochybil.

Dovolatelé nesouhlasí především s tím, jak soudy obou stupňů zjistily skutkový stav v projednávané věci, a namítají nesprávnost skutkových zjištění a nesprávné hodnocení znaleckých posudků. Tyto námitky nejsou námitkami proti právnímu posouzení, tím méně pak mohou být právní otázkou zásadního významu ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. Pochybení při hodnocení důkazů a nesprávné skutkové zjištění je dovolacím důvodem podle § 241a odst. 3 o. s. ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), jenž lze uplatnit pouze, je-li dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., nikoliv v této věci. Nejde-li o procesní otázky zásadního významu, k namítaným vadám řízení podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (že znalecký posudek nebyl doplněn dle návrhu žalobců), lze v dovolacím řízení přihlédnout, jen pokud je dovolání přípustné.

Směřuje-li dovolání rovněž proti výroku, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné, neboť se nejedná o rozhodnutí ve věci samé a jeho přípustnost není založena ani ustanovením § 238, § 238a a § 239 o. s. ř., protože rozhodnutí o nákladech řízení není mezi tam vyjmenovanými rozhodnutími (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, publikované pod č. 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Z uvedeného vyplývá, že žalobci směřují dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobci, jejichž dovolání bylo odmítnuto, nemají na jejich náhradu právo a žalované náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. srpna 2011

JUDr. Marta Škárová, v. r. předsedkyně senátu