25 Cdo 2079/2005
Datum rozhodnutí: 20.10.2005
Dotčené předpisy: § 241b odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb.




25 Cdo 2079/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně A. Z., zastoupené advokátem, proti žalovanému J. G., zastoupenému advokátem, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 9 C 320/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. dubna 2005, č. j. 28 Co 128/2005-145, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.



O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Benešově rozsudkem ze dne 19. 5. 2004, č. j. 9 C 320/2002-117, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 8.469,- Kč s příslušenstvím, návrh žalobkyně ohledně částky 27.736,- Kč s příslušenstvím zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání obou účastníků Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 4. 2005, č. j. 28 Co 128/2004-145, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce dovolání, v němž označila věc a rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, a jako důvody dovolání uvedla neúplnost řízení, nesprávné hodnocení provedených důkazů a nesprávné posouzení po stránce právní s tím, že dovolání doplní dodatečně. V doplněném podání žalobkyně blíže nespecifikovala, z jakých důvodů rozhodnutí odvolacího soudu napadá, ani je obsahově nevymezila, pouze vytýká soudům obou stupňů, že nezajistily její ochranu způsobem odpovídajícím zákonu a že ohledně termínu splatnosti nároku nerespektovaly řadu ustanovení občanského soudního řádu. Dovozuje z toho, že soudy obou stupňů tak samy zavinily zpoždění tohoto nároku , přičemž mezi uplatněním nároku (hmotné právo) nelze procesním způsobem odmítnout plnění v jiném škodním i splatném nároku, protože soud zavinil i odpovědnost za škodu, která vznikla prodlením vůči původnímu odškodnění . Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil k novému projednání.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) dospěl k závěru, že dovolání vykazuje nedostatky, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Podle ustanovení § 240 odst. 1 věty první o.s ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

Podle ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle ustanovení § 241b odst. 3 o.s.ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v § 241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§ 30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.

Neobsahuje-li dovolání všechny potřebné náležitosti, jde o vadné podání. Postupem podle § 43, § 209 a § 241b odst. 2, 3 o.s.ř. je třeba odstranit ty vady, které brání v pokračování řízení, tj. zejména nedostatek uvedení rozsahu, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, jestliže z obsahu dovolání nelze dovodit, které výroky rozhodnutí dovolatel napadá, a rovněž nedostatek označení dovolacích důvodů, které dovolatel uplatňuje. Uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. předpokládá, že dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že dovolací důvod je dán; pouhý odkaz na text zákona, anebo samotná citace skutkové podstaty některého z dovolacích důvodů uvedených taxativně v ustanovení § 241a odst. 2 a 3 o.s.ř. samo o sobě nestačí. Chybí-li tímto způsobem provedené označení dovolacího důvodu, není v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné věcně přezkoumat (srov. § 242 odst. 3 věta první o.s.ř.). Tuto vadu podání může odvolatel odstranit z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu jen do uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání. Ustanovení § 241b odst. 3 o.s.ř. tak zamezuje tomu, aby podáváním tzv. blanketních dovolání docházelo k faktickému prodlužování dovolací lhůty, které je častým důvodem průtahů v řízení (shodně srov. též důvodovou zprávu k zákonu č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, jehož prostřednictvím bylo uvedené ustanovení vtěleno do občanského soudního řádu). Marným uplynutím propadné (prekluzívní) lhůty podle ustanovení § 241b odst. 3 o.s.ř. se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými; dovolací soud proto k opožděnému doplnění dovolání nemůže přihlížet z úřední povinnosti. Protože v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, je třeba dovolání, které je nezpůsobilé zahájit dovolací řízení, za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 2 věty první o.s.ř. odmítnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, publikované pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2004).

V posuzovaném případě je z obsahu spisu zřejmé, že žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu, jehož stejnopis byl jejímu zástupci doručen dne 4. 5. 2005, podala ve dvouměsíční lhůtě (dne 1. 7. 2005) dovolání, v němž vymezila jeho rozsah, nikoliv však dovolací důvody, tj. pouze obecně zmínila neúplnost řízení, nesprávné hodnocení provedených důkazů a nesprávné posouzení po stránce právní bez bližší obsahové specifikace. Poslední den dvouměsíční lhůty k doplnění dovolání (§ 241b odst. 3 část druhé věty za středníkem o.s.ř.) připadl na pondělí 4. 7. 2005 (§ 57 odst. 2 o.s.ř.); dovolatelka doplnila odůvodnění svého dovolání prostřednictvím svého právního zástupce podáním odevzdaným na poštu dne 19. 7. 2005, tedy po marném uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty.

Protože rozhodnutí odvolacího soudu - jak uvedeno výše - lze zásadně přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání (§ 242 odst. 3 věta první o.s.ř.) a dovolání žalobkyně postrádá vymezení dovolacích důvodů, včetně jejich skutkového popisu, nelze v dovolacím řízení pro tyto obsahové nedostatky dovolání pokračovat. Vzhledem k tomu, že zákonná lhůta, během níž bylo možno náležitosti dovolání doplnit, marně uplynula dnem 4. 7. 2005, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně (aniž se mohl zabývat dalšími okolnostmi) podle ustanovení § 243c odst. 1 a § 43 odst. 2 první věty o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo a žalovanému náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. října 2005

JUDr. Petr Vojtek, v. r.

předseda senátu