25 Cdo 2055/2009
Datum rozhodnutí: 17.06.2009
Dotčené předpisy:





25 Cdo 2055/2009


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce B. H., proti žalovanému Mgr. J. S., o 468.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 14 C 58/2007, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 10. února 2009, č. j. 56 Co 74/2009-104, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Odůvodnění:


Okresní soud Plzeň - město usnesením ze dne 3. 12. 2008, č. j. 14 C 58/2007 99, odmítl opožděné odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Plzeň - město ze dne 11. 9. 2008, č. j. 14 C 58/2007-91, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.


Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 10. 2. 2009, č. j. 56 Co 74/2009-104, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.


Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání. Namítá, že v písemném vyhotovení rozsudku, proti němuž odmítnuté odvolání směřovalo, bylo uvedeno, že je možné podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení, čímž rozuměl doručení skutečné, nikoli fiktivní. Jako dovolací důvod označil obecný zásadní význam . Navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu, jakož i usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil k dalšímu řízení.


Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.


Dovolatel sice není zastoupen advokátem, ani nedoložil, že by měl sám právnické vzdělání, avšak vzhledem k tomu, že jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, není tento nedostatek podmínky dovolacího řízení důvodem k zastavení řízení podle § 104 odst. 2 o. s. ř. Podle ustanovení § 241b odst. 2 o. s. ř. totiž platí, že není-li splněna podmínka uvedená v § 241 o. s. ř., postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2 o. s. ř.; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání přípustné.


Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.


Dovolání v této věci není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o odmítnutí odvolání není rozhodnutím ve věci samé.


Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že rozhodnutí o odmítnutí odvolání v jejich taxativních výčtech uvedeno není, a ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř. se nevztahuje na případy, kdy usnesením odvolacího soudu byl odmítnut návrh na zahájení odvolacího řízení (odvolání).


Z uvedeného vyplývá, že proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, není dovolání přípustné. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003, sešit č. 5, poř. č. 41; dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2005, sp. zn. 28 Cdo 1313/2005, publikované v časopise Soudní judikatura, roč. 2005, poř. č. 125).


Nejvyšší soud proto dovolání žalobce odmítl podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř.


O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 17. června 2009


JUDr. Marta Škárová, v. r.


předsedkyně senátu