25 Cdo 2054/99
Datum rozhodnutí: 13.06.2000
Dotčené předpisy:




25 Cdo 2054/99

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce O. s p. a j. z., spol. s r. o., proti žalovaným 1/ J. H. a 2/ E. Ch., o 800.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 9 C 253/94, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. května 1998 č.j. 11 Co 228/98-93, takto :

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Opavě rozsudkem ze dne 2. 10. 1997, č.j. 9 C 253/94-68, uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně 800.000,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Při svém rozhodnutí vycházel ze zjištění, že na základě smlouvy o půjčce uzavřené dne 23. 9. 1993 mezi účastníky poskytl žalobce žalovaným částku 800.000,- Kč, kterou žalovaní jako dlužníci v dohodnuté lhůtě žalobci nevrátili.

K odvolání žalovaných Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 6. 5. 1998, č.j. 11 Co 228/98-93, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že uložil žalovaným zaplatit žalobci 800.000,- Kč a zamítl návrh, pokud bylo na žalovaných požadováno plnit tuto částku společně a nerozdílně. Zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která zejména s ohledem na obsah listinných důkazů a výpovědí žalovaných shledal správnými, a shodně s ním posoudil tvrzení žalovaných, že při půjčce vystupovali pouze jako ručitelé, jako účelové a nepodložené. Vzhledem k tomu, že závazek žalovaných vyplývající ze smlouvy o půjčce, nebyl závazkem solidárním, odvolací soud v tomto směru rozsudek soudu prvního stupně změnil.

Proti tomuto rozsudku podali žalovaní dovolání z důvodu podle § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř., a jeho přípustnost dovozují z ustanovení § 238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. Namítají, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném posouzení věci, a dále že předchozí řízení trpí vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Soudy obou stupňů podle jejich názoru pochybily, když neprovedly výslech tří jimi navržených svědků, a v odůvodněních svých rozhodnutí se s tím dostatečně nevypořádaly, což způsobuje nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Tito svědkové měli prokázat dobrou víru žalovaných o tom, že smlouvu o půjčce uzavírali pouze jako ručitelé. Namítají, že závěr soudu prvního stupně o tom, že somatický stav žalované jí nebránil v uzavření smlouvy o půjčce, byl učiněn pouze na základě předložených lékařských zpráv a dovozují, že měl být vyžádán znalecký posudek z oboru zdravotnictví vzhledem k tomu, že žalovaná v době podpisu smlouvy byla po operaci srdce. Navrhli zrušení rozsudků soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že v dané věci dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.

Podle ust. § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ust. § 237 odst. 1 o.s.ř.

Dovolání je dále přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§ 238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§ 238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.).

Pro posouzení toho, zda je rozsudek odvolacího soudu rozsudkem měnícím ve smyslu ustanovení § 238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. není rozhodující, jak jej odvolací soud označil, ale jak ve vztahu k rozhodnutí soudu prvního stupně vymezil obsah posuzovaného právního vztahu účastníků, a zda práva a povinnosti účastníků stanovil oproti rozhodnutí soudu prvního stupně odlišně. Není proto významné, jak odvolací soud formuloval výrok svého rozsudku, nýbrž pro posouzení přípustnosti dovolání je podstatné porovnání obsahu obou rozhodnutí.

V posuzovaném případě soud prvního stupně svým prvním rozhodnutím ve věci (nemůže tedy jít o případ přípustnosti dovolání podle § 238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.) žalobě na zaplacení částky 800.000,- Kč proti oběma žalovaným v plném rozsahu vyhověl, odvolací soud sice formálně rozsudek soudu prvního stupně v tomto výroku změnil, avšak pouze tak, že zamítl požadavek žalobce, aby žalovaní byli zavázáni plnit solidárně, jinak žalobu na zaplacení částky 800.000,- Kč proti oběma žalovaným shledal důvodnou. Z porovnání obsahu rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá, že oba soudy žalobě v uvedeném rozsahu vyhověly, rozhodnutí odvolacího soudu je tedy rozhodnutím potvrzujícím a dovolání podle § 238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. proti němu není přípustné.

Podle § 239 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. Ve smyslu odst. 2 tohoto ustanovení jestliže odvolací soud nevyhoví návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.

Ve věci byl tedy potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, a to aniž byla vyslovena přípustnost dovolání ve smyslu § 239 odst. 1 o.s.ř. a aniž žalovaní vůbec návrh na vyslovení přípustnosti před vyhlášením rozsudku odvolacího soudu učinili (§ 239 odst. 2 o.s.ř.). Z hlediska ust. § 238 a § 239 o.s.ř. není tedy v této věci dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné.

Podle § 242 odst. 3 o.s.ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. K vadám uvedeným v § 237, a pokud je dovolání přípustné, i k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, však dovolací soud přihlédne, i když nebyly v dovolání uplatněny.

Dovolateli namítané vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, tedy vady uplatněné z důvodu podle § 241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř., však nezakládají přípustnost dovolání, neboť k jiným (tj. v ust. § 237 o.s.ř. neuvedeným vadám) dovolací soud přihlíží, jen pokud je dovolání přípustné.

Zbývalo tedy posoudit přípustnost dovolání z hlediska ust. § 237 odst. 1 o.s.ř., k nimž dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o.s.ř.). Podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže v řízení došlo k vadám v tomto ustanovení uvedeným. Dovolatelé netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad uvedených v ust. § 237 odst. 1 o.s.ř. Takovou vadu nezakládá ani námitka, že odvolací soud neprovedl některé z navržených důkazů. Je totiž věcí soudu, které z navržených důkazů budou provedeny (§ 120 odst. 1 věta druhá o.s.ř.) a toto platí i v odvolacím řízení (§ 211 o.s.ř.). Rozhodne-li soud, že některé důkazy nebudou provedeny (např. proto, že nejsou pro rozhodnutí podstatné), nejde o nesprávný postup soudu, kterým by byla účastníku řízení odňata možnost jednat před soudem (§ 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř.).

Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.

Nejvyšší soud proto dovolání žalovaných odmítl podle § 243b odst. 4 věty první, a § 218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaní neměli v dovolacím řízení úspěch a žalobci náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 13. června 2000

JUDr. Marta Š k á r o v á , v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová