25 Cdo 203/2017
Datum rozhodnutí: 22.02.2017
Dotčené předpisy: § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.



25 Cdo 203/2017


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Ivany Tomkové v právní věci žalobkyně J. H. , zastoupené JUDr. Františkem Loskotem, CSc., advokátem se sídlem v Hradci Králové, Československé armády 556/27, proti žalované I. T. , zastoupené JUDr. Jiřím Slezákem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Ulrichovo náměstí 737/3, o 110.487,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 10 C 116/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 10. 2016, č. j. 21 Co 232/2016-167, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Mezitímním rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 12. 4. 2016 č. j. 10 C 116/2014, bylo rozhodnuto, že žaloba je co do základu důvodná. Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 10. 2016, č. j. 21 Co 232/2016-167, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 1 293 Kč s příslušenstvím a že co do 109 194 Kč s příslušenstvím se žaloba zamítá, podala žalobkyně dovolání, a to do zamítavého výroku a do výroku, jímž odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního a druhého stupně. Namítá nesprávné právní posouzení věci a navrhla, aby byl napadený rozsudek odvolacího soudu změněn, popř. zrušen a věc mu byl vrácena k dalšímu řízení.

Žalovaná vyvracela důvody dovolání, ztotožnila se se závěrem odvolacího soudu, že žalobkyně neprokázala většinu svých tvrzení, a navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), v daném případě však dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.

Podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není dovolání podle ust. § 237 o. s. ř. přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Žalobkyně napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 109 194 Kč s úroky z prodlení. Uvedená částka je součtem částek nárokovaných na náhradě škody na jejím zdraví v důsledku úrazu dne 15. 6. 2012, jenž žalobkyně utrpěla v souvislosti s útokem psa žalované proti jejímu psu, a to ve výši 45 000 Kč na bolestném, ve výši 48 000 za ztížení společenského uplatnění, ve výši 7 267 na náhradě za ztrátu na výdělku, ve výši 4 550 a 3 500 na nákladech na znalecké posudky a 877 Kč na nákladech spojených s léčbou.

Jedná se o jednotlivé samostatné nároky, byť požadované jako důsledek jedné škodné události. Přípustnost dovolání proti rozhodnutí se proto posuzuje u každého nároku zvlášť bez ohledu na to, zda nároky byly uplatněny jednou žalobou a bylo o nich rozhodnuto v jednom řízení jedním rozsudkem (obdobně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 9/2000, popř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 9. 1999, sp. zn. 25 Cdo 2136/99, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 55/2000). Předmětem řízení před odvolacím soudem byly nároky, z nichž žádný nepřevyšuje 50 000 Kč. Přípustnost dovolání proti rozhodnutí o peněžitých plněních nepřevyšujících 50 000 Kč je vyloučena ustanovením § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., byť celkový součet výše požadovaného plnění z jednotlivých nároků uvedenou částku převyšuje.

Rovněž přípustnost dovolání proti výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 17 312,70 Kč a před odvolacím soudem ve výši 5 723,20 Kč je vyloučena ustanovením § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč.

Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud dovolání žalobkyně odmítl podle § 243c o. s. ř.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a náklady žalované spojené s podáním vyjádření, jejichž argumentace je ve vztahu k výsledku řízení bez významu, nelze považovat za účelně vynaložené (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. února 2017


JUDr. Marta Škárová předsedkyně senátu