25 Cdo 201/2013
Datum rozhodnutí: 26.11.2015
Dotčené předpisy: § 51 předpisu č. 458/2000Sb.




25 Cdo 201/2013


ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce PREdistribuce, a.s. , se sídlem v Praze 5, Svornosti 19a, IČO 27376516, proti žalovanému P. S. , zastoupenému Mgr. Václavem Vondráškem, advokátem se sídlem v Praze 3, Jičínská 29, o 230.094,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 38 C 108/2007, o dovolání žalobce a žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. listopadu 2011, č. j. 29 Co 171/2011-200, ve znění opravného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. prosince 2012, č. j. 29 Co 171/2011-215, takto:

I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. listopadu 2011, č. j. 29 Co 171/2011-200, ve znění opravného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. prosince 2012, č. j. 29 Co 171/2011-215, s výjimkou výroku, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 58.678,- Kč s příslušenstvím, se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. II. Dovolání žalobce se zamítá. Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 10. 12. 2010, č. j. 38 C 108/2007-158, uložil žalovanému zaplatit žalobci 230.094,50 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaný v období od 22. 12. 2005 do 15. 3. 2006 neoprávněně odebíral elektřinu v odběrném místě P. Soud po doplněném dokazování (jeho předchozí rozsudek ze dne 1. 4. 2008, č. j. 38 C 108/2007-58, byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2008, č. j. 29 Co 253/2008-76, s pokynem k provedení důkazů ke skutečnému rozsahu neoprávněného odběru) konstatoval, že nelze prokázat přesné množství, typ, výkon a užití elektrických spotřebičů v hrubé stavbě rodinného domu, který žalovaný trvale neobýval, ale zčásti jej vybavil výtahem, rehabilitačním stolem a bazénem a užíval jej v uvedeném období pro rehabilitaci zdravotně postižené nevlastní dcery. Výši škody, kterou je žalovaný povinen žalobci hradit podle § 420 obč. zák. ve spojení s § 51 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), proto soud určil na základě znaleckého posudku vypracovaného Ing. Ivanem Soukupem podle § 14 odst. 2 až 4 vyhlášky č. 51/2006 Sb., o podmínkách připojení k elektrizační soustavě (dále též jen vyhláška ).

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 11. 2011, č. j. 29 Co 171/2011-200, ve znění opravného usnesení ze dne 18. 12. 2012, č. j. 29 Co 171/2011-215, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci 171.417,- Kč s příslušenstvím, ohledně částky 58.678,- Kč s příslušenstvím žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Ztotožnil se se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, vyjma výpočtu výše škody, kde nebylo postupováno důsledně podle § 14 odst. 2 písm. b) bod 1 vyhlášky, jestliže nebyla použita jmenovitá hodnota nejslabšího jističe (tj. 160A), ale hodnota jednotlivých fází (tj. 160A, 200A a 225A). Odvolací soud proto výpočet upravil a na základě ceny celkového množství odebrané elektřiny v rozsahu 33.948 kWh došel k nižší částce.

Výrok rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žaloba byla částečně zamítnuta, napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., a které odůvodňuje tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Namítá, že odvolací soud nevzal v potaz závěry soudního znalce Ing. Ivana Soukupa ani provedené důkazy a ustanovení § 51 energetického zákona. Nevypořádal se totiž se skutečností v řízení prokázanou, a sice že v daném případě byl realizován třífázový neoprávněný odběr. Hodnota 160A, kterou odvolací soud použil, je proto relevantní pouze pro jedno ze tří neoprávněných napojení. Žalovaný naplnil skutkovou podstatu neoprávněného odběru elektřiny třikrát, jelikož se na distribuční soustavu napojil ve třech fázích (třemi kabely), na základě toho bylo možné odebírat elektřinu v jednotlivých fázích samostatně a zcela nezávisle na ostatních, kdy každá z fází byla jištěná jiným jistícím prvkem o hodnotách 160A, 200A a 225A, je proto nutné stanovit výši náhrady škody pro každou fázi samostatně. Odvolací soud tak učinil, ve všech třech případech však dosadil hodnotu 160A, a to i přesto, že tato pojistka nebyla ve dvou případech ani nejbližším, ani předřazeným jistícím prvkem ve smyslu § 14 odst. 2 písm. b) bod 1 vyhlášky. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Rozsudek odvolacího soudu napadl dovoláním rovněž žalovaný, a to část výroku I., kterým mu byla uložena povinnost zaplatit žalobci 171.471,- Kč s úrokem z prodlení od 10. 6. 2006 do zaplacení. Namítá, že bylo objektivně možné provést výpočet skutečné škody podle § 13 vyhlášky, neboť pracovníci žalobce provedli prohlídku předmětné nemovitosti, pořídili fotodokumentaci i videozáznam a z přítomných spotřebičů mohli prokazatelně zjistit údaje o odběru elektřiny, čemuž odpovídá i závěr znalce Ing. Jana Bydžovského, CSc. Postup podle § 14 vyhlášky je proto podle něj v rozporu se zákonem, navíc byl i proveden nesprávně. Všechny věci znalé osoby se před soudem vyjádřily tak, že nejbližším předřazeným jistícím prvkem byla spadlá pojistná skříň (typu SUC, pro odběrné místo žalovaného), v rozporu s tím žalobce pro výpočet náhrady vyšel z hodnoty jističů umístěných ve stojící pojistné skříni na ulici K., tedy ve skříni, která napájí více odběrných míst. V domě dovolatele je jistič 25A a větší hodnoty elektřiny by nebyly vpuštěny. Přívodní kabely navíc mají průřez 10 mm 2 , a ty by větší průtok než 40A nepropustily, větší množství by dráty poškodilo. Odebírání takového množství elektřiny nebylo technicky možné. Za této situace soud proto mohl postupovat podle § 14 odst. 2 písm. b) bod 2. vyhlášky (výpočet podle průřezu nejslabšího vodiče). Navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený výrok zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k novému projednání.

Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 1. 11. 2011, Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) postupoval podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 srov. čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. dále též jen o.s.ř. ). Po zjištění, že obě dovolání byla podána včas, osobami oprávněnými účastníky řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), zastoupenými advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání žalobce, které je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., není důvodné, zatímco dovolání žalovaného, které je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., je důvodné.

Nesprávné právní posouzení věci, které uplatňují oba účastníci jako důvod dovolání [§ 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.], může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.

Podle § 51 odst. 1 písm. e) zákona č. 458/2000 Sb. se za neoprávněný odběr považuje připojení nebo odběr z té části zařízení, kterou prochází neměřená elektřina.

Podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 297/2001 Sb., kterou se stanoví podmínky připojení a dodávek elektřiny pro chráněné zákazníky, účinné do 28. 2. 2006, při neoprávněném odběru elektřiny se skutečně vzniklá škoda vyčísluje na základě změřených nebo jinak prokazatelně zjištěných údajů o neoprávněném odběru dodavatelem. V případech, kdy nelze zjistit celkovou spotřebu elektřiny podle odstavce 5 a celkovou náhradu škody podle odstavce 6, postupuje se při určení náhrady škody podle tabulky uvedené v příloze č. 5.

Podle odstavce 2 tohoto ustanovení pokud nelze vyčíslit skutečnou škodu vzniklou neoprávněným odběrem elektřiny z distribuční soustavy, je možné stanovit výši náhrady škody písemnou dohodou mezi dodavatelem a odběratelem. Nedojde-li ke shodě, stanoví se způsobem uvedeným v odstavcích 3 až 9.

Podle § 13 vyhlášky č. 51/2006 Sb., o podmínkách připojení k elektrizační soustavě, účinné od 1. 1. 2006, při neoprávněném odběru elektřiny se skutečně vzniklá škoda stanovuje na základě provozovatelem přenosové nebo příslušným provozovatelem distribuční soustavy změřených nebo jinak zjištěných prokazatelných údajů o neoprávněném odběru elektřiny.

Podle § 14 odst. 1 této vyhlášky v případech, kdy nelze skutečně vzniklou škodu stanovit, a provozovatel přenosové nebo distribuční soustavy se s konečným zákazníkem nedohodne jinak, stanoví se výše škody výpočtem podle odstavců 2 až 5.

Při naplnění skutkové podstaty neoprávněného odběru elektrické energie podle § 51 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb. se nárok dodavatele proti jeho odběrateli na náhradu škody podle tohoto zvláštního právního předpisu řídí při stanovení výše náhrady podle prováděcího předpisu, tj. vyhlášky č. 297/2001 Sb., účinné před 1. 3. 2006 a pokrývající větší část nyní projednávaného nároku, vyhlášky č. 51/2006 Sb., účinné po tomto datu, a konečně i nyní účinné vyhlášky č. 82/2011 Sb.; vždy se vychází ze zásady, že výše škody se stanoví výpočtem stanoveným vyhláškou, pokud nelze výši škody zjistit měřením nebo z jinak zjištěných prokazatelných údajů o neoprávněném odběru a nedošlo ani k dohodě mezi odběratelem a dodavatelem. Tato úprava založená na fikci výše skutečné škody určené podle určité paušalizace údajů, odpovídá tomu, že v řadě případů neoprávněného odběru není objektivně možné dostatečně přesně zjistit množství odebrané elektřiny. Prováděcím předpisem stanovený výpočet pak nutně musí mít rysy určitého odhadu, který je nastaven tak, aby výsledná částka nebyla pro neoprávněného odběratele příznivá; není-li zde zahrnut jistý sankční prvek, je výpočet minimálně založen na zásadě, že nezákonné počínání spočívající v některém ze způsobů neoprávněného odběru se tomu, kdo porušil povinnost, nesmí vyplatit.

Ve vztahu k použití prováděcí vyhlášky upozornil Ústavní soud v usnesení pléna ze dne 1. 4. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 29/13, že soudce je podle čl. 95 odst. 1 Ústavy při rozhodování vázán zákonem a je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem, proto nesmí vyhlášku aplikovat mechanicky, nýbrž musí vždy zohledňovat specifické okolnosti případu, tak aby se zjištěná škoda blížila co nejvíce škodě skutečné, byť ji často lze v této oblasti zjistit jen velice obtížně (bod 48. usnesení). Soud proto v odůvodněných případech nemusí nutně paušálně akceptovat způsob výpočtu na základě vyhlášky o způsobu stanovení náhrady škody. Dospěje-li k závěru, že v daném případě by byl takový postup v rozporu se zákonem, a to například z důvodu, že by takový výpočet náhrady škody nezajišťoval pouze naplnění kompenzačního principu, nýbrž by jím mělo dojít, v rozporu se zákonným zmocněním, k jakési nad-kompenzaci poškozeného, či k určité formě sankce neoprávněného odběratele (neoprávněný odběr elektrické energie je již postihován trestním právem, neboť v konkrétním případě může naplnit skutkovou podstatu trestného činu krádeže podle § 205 trestního zákoníku), je obecný soud povinen v daném případě prováděcí právní předpis neaplikovat nebo jej aplikovat jen zčásti a ve zbytku postupovat podle obecné občanskoprávní úpravy, případně obsah prováděcího právního předpisu, za účelem určení skutečné škody způsobené neoprávněným odběrem elektřiny podle kritérií obecné občanskoprávní úpravy náležitě modifikovat (bod 49. usnesení). Dospěl-li tedy obecný soud na základě uvedených okolností k závěru, že za účelem zjištění skutečné škody způsobené neoprávněným odběrem elektřiny aplikuje vyhlášku o způsobu stanovení náhrady škody, resp. v ní obsažený způsob výpočtu výše škody jen zčásti nebo dokonce vůbec, může pro svůj závěr o výši škody vzít v úvahu například předchozí historii spotřeby energie neoprávněného odběratele elektřiny, pokud je tato k dispozici, nebo i výši škody, která byla určena prostřednictvím znaleckých posudků a provést výpočet pro spotřebitele spravedlivým způsobem, případně opatřit a provést takové důkazní prostředky, jimiž lze v konkrétním případě výši skutečné škody prokázat nebo se jí v maximální míře přiblížit (bod 50. usnesení).

Podle dovolacího soudu jsou důvody pro takový postup založeny právě v posuzované věci. Ze skutkového stavu, o nějž se opírá napadené rozhodnutí a jehož správnost nepodléhá dovolacímu přezkumu, bez pochybností vyplývá, že zcela přesné určení množství neoprávněně odebrané elektřiny není možné (to ostatně není možné téměř nikdy); z provedených důkazů přitom bylo zjištěno, že odběrným místem byl nedostavěný rodinný dům (hrubá stavba), který nebyl v předmětném období trvale obýván a sloužil jen pro rehabilitaci pohybově postižené nevlastní dcery žalovaného, k čemuž byl vybaven výtahem, rehabilitačním stolem a bazénem. Je nesporné využití potřebných spotřebičů k tomuto účelu, zatímco využití některých dalších (soud prvního stupně zmiňuje lednice, mrazáky a nářadí pro opravu vozidel) nebylo prokázáno. Protože před obdobím neoprávněného odběru (22. 12. 2005 do 15. 3. 2006) nebylo odběrní místo oficiálně připojeno k síti, chybí zde srovnání s objemem předchozích odběrů. Jestliže ovšem za období 82 dnů neoprávněného odběru elektřiny činí paušální výpočet náhrady podle vyhlášky 171.471,- Kč při vypočteném odběru 33.948 kWh (žalobce dokonce vychází z částky 230.094,50 Kč a dovoláním zpochybňuje správnost odvolacím soudem korigovaného výpočtu), jde zjevně o částku zcela nepřiměřenou. To je patrné zejména s přihlédnutím k výpočtu znalce Ing. Jana Bydžovského, CSc., který při odhadu využití nesporných spotřebičů po dobu zhruba pěti hodin denně dospěl k maximálnímu množství celkově odebrané energie 1.394 kWh, tj. k částce 7.053,- Kč. I kdyby byla doba využití všech spotřebičů znalcem podhodnocena, jedná se o zlomkovou částku ve srovnání s výpočtem podle vyhlášky a zřejmě ani plné zapojení všech spotřebičů (včetně těch, které soud prvního stupně nepovažoval za prokázané) by zdaleka nedosáhlo odběru, který by odpovídal soudem přiznané částce.

Pak ovšem jde o odůvodněný případ, kdy by soud neměl akceptovat paušální způsob výpočtu na základě prováděcího předpisu ve smyslu citovaného usnesení Ústavního soudu, a není tedy v posuzovaném případě prostor pro aplikaci vyhlášky č. 51/2006 Sb. V obdobných souvislostech shledal důvod pro takový postup i Ústavní soud v nálezu ze dne 11. 8. 2015, sp. zn. I. ÚS 668/15, který v nevysvětleném nepoměru mezi předchozím legálním odběrem a vyhláškovou výší náhrady za odběr neoprávněný, dosahujícím osmi až desetinásobku, spatřuje nepřiměřené a nadměrné břemeno, a nikoliv spravedlivou rovnováhu mezi zájmem na ochraně majetku distributora a neoprávněného odběratele. V usnesení ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. I. ÚS 1676/15, pak Ústavní soud naopak za nepřiměřený nepovažuje necelý dvojnásobek vypočtené výše škody proti výši plateb za elektřinu v daném odběrním místě po skončení neoprávněného odběru. I když v posuzované věci není možné provést srovnání s rozsahem odběru oprávněného, je ze znaleckého posudku, který se pokoušel rozsah odběru určit výpočtem spotřeby prokazatelně využívaných spotřebičů, zřejmé, že i v dané věci jde o výrazný nepoměr mezi výší výpočtu a rozsahem potenciálního odběru. Rozsudek odvolacího soudu proto ve výroku dotčeném dovoláním žalovaného není správný a Nejvyšší soud jej zrušil (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř.) spolu se závislými výroky o náhradě nákladů řízení a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta první o.s.ř.).

Vzhledem k tomu, že z důvodů shora popsaných se neuplatní výpočet podle prováděcího předpisu, nejsou pro posouzení věci relevantní dovolací námitky žalobce ohledně nesprávné hodnoty jistícího prvku, který použil k výpočtu odvolací soud. Nejvyšší soud proto jeho dovolání zamítl.

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. listopadu 2015


JUDr. Petr Vojtek předseda senátu