25 Cdo 2006/2007
Datum rozhodnutí: 30.05.2007
Dotčené předpisy:





25 Cdo 2006/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobkyň a) J. Š., a b) Z. P., obou zastoupených advokátem, proti žalované České republice - Ministerstvu pro místní rozvoj ČR, zastoupené advokátem, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 5 C 334/2000, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 7. prosince 2006, č. j. 60 Co 295/2006-157, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud v Kroměříži rozsudkem ze dne 22. 11. 2001, č. j. 5 C 334/2000-92, zamítl žalobu, jíž se každá ze žalobkyň domáhala zaplacení částky 268.245,- Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. K odvolání žalobkyň Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 12. 1. 2004, č. j. 17 Co 78/2002-113, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, ve výroku o náhradě nákladů řízení jej zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu projednání.


Poté, co dovolání žalobkyň proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 7. 2005, č. j. 25 Cdo 936/2004-125, odmítnuto, Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne 22. 6. 2006, č. j. 5 C 334/2000-138, uložil žalobkyním povinnost nahradit žalované náklady řízení před soudem prvního stupně a soudem odvolacím ve výši 33.375,- Kč.


K odvolání žalobkyň Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, usnesením ze dne 7. 12. 2006, č. j. 60 Co 295/2006-157, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že žalované se vůči žádné ze žalobkyň náhrada nákladů řízení nepřiznává, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.


Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a odůvodňuje je s poukazem na nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem [§ 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.] chybnou aplikací ustanovení § 150 o.s.ř.


Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.


Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).


Podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].


V posuzovaném případě žalovaná dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo změněno usnesení soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení a kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o.s.ř., jak dovozuje dovolatelka, není dána, a to již z toho důvodu, že usnesením odvolacího soudu nebylo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Pojem věc sama je totiž právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně jako věc, která je tím předmětem, pro nějž se řízení vede. V řízení, v němž má být rozhodnut spor o právo mezi účastníky, kteří stojí proti sobě v postavení žalobce a žalovaného, je tedy za věc samu (v teorii se uvádí také věc hlavní) pokládán nárok uplatněný žalobou, o němž má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto - § 79 odst. 1 o.s.ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, publikované pod č. 61 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998).


Rozhodnutím ve věci samé se tedy rozumí takové rozhodnutí soudu, jímž se v tzv. řízení sporném na základě žaloby stanoví konkrétní práva a povinnosti účastníků vyplývající z žalobou uplatněného právního vztahu. V posuzovaném případě je věcí samou požadavek na zaplacení částky 268.245,- Kč s příslušenstvím pro každou žalobkyni, ohledně níž byla žaloba pravomocně zamítnuta rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 22. 11. 2001, č. j. 5 C 334/2000-92, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 12. 1. 2004, č. j. 17 Co 78/2002-113. Usnesení o náhradě nákladů řízení je proto rozhodnutím, které věcně neřeší práva a povinnosti účastníků uplatněná žalobou, a není rozhodnutím o věci samé (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, publikované pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003).


Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř., protože napadeným usnesením nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou taxativně vyjmenovány v ustanoveních § 238 a § 238a o.s.ř., a nejde rovněž o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v ustanovení § 239 o.s.ř.


Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR je proto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.


O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. za situace, kdy žalovaná s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalobkyním v tomto řízení žádné náklady nevznikly.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 30. května 2007


JUDr. Petr Vojtek, v. r.


předseda senátu