25 Cdo 2006/2004
Datum rozhodnutí: 24.11.2004
Dotčené předpisy: § 42 předpisu č. 99/1963Sb., § 79 předpisu č. 99/1963Sb., § 43 předpisu č. 99/1963Sb., § 30 předpisu č. 99/1963Sb., § 138 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.




25 Cdo 2006/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.Olgy Puškinové a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce V. B., zastoupeného advokátkou, proti žalované Z. R., zastoupené advokátem, o nejasné podání, vedené u Okresního soudu Brno - venkov pod sp. zn. 11 C 583/98, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. července 2003, č. j. 44 Co 148/2003 - 100, takto :

I. Dovolání se z a m í t á.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 450,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na účet advokáta.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se podáním ze dne 29. 7. 1996, doručeným Krajskému soudu v Brně dne 6. 8. 1996, nazvaným návrh na zahájení řízení o odškodnění za škody způsobené neoprávněným zásahem do práva na ochranu osobnosti § 16 obč. zák., odškodnění za ztížení společenského uplatnění následným plným invalidním důchodem , domáhal, aby žalované, která v roce 1982 vykonávala funkci předsedkyně sociální komise tehdejšího MNV v B., byla uložena povinnost zaplatit mu částku 35.000,- Kč.

Usnesením ze dne 31. 3. 1998, č. j. 24 C 52/96 - 29, vyslovil Krajský soud v Brně svoji věcnou nepříslušnosti s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu Brno - venkov, který je věcně příslušný k rozhodnutí o nároku žalobce na náhradu škody za ztížení společenského uplatnění.

Dne 30. 6. 1998 bylo Okresnímu soudu Brno - venkov doručeno podání žalobce ze dne 29. 6. 1998 nazvané doplnění návrhu na odškodnění za způsobené škody na zdraví V. B. a jeho dvěma dcerám § 420 o. z. s trvalými následky .

Vzhledem k tomu, že podání žalobce, jímž se zahajuje řízení, vykazovalo vady, pro něž nebylo možno v řízení pokračovat, byl usnesením Okresního soudu Brno - venkov ze dne 30. 9. 2002, č. j. 11 C 583/98 - 54, podle § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzván k opravě a doplnění podání ze dne 6. 8. 1996 a ze dne 30. 6. 1998 s poučením, že nebude-li podání opraveno nebo doplněno a soud nebude moci pro tento nedostatek pokračovat v řízení, bude podání v souladu s ust. § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítnuto. Dalším usnesením ze dne 30. 9. 2002, č. j. 11 C 583/98 - 56, Okresní soud Brno - venkov připustil změnu žalobního návrhu tak, že namísto, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 35.000,- Kč z titulu náhrady škody způsobené neoprávněným zásahem do práva na ochranu osobnosti, byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 35.000,- Kč z titulu náhrady škody na zdraví .

Poté, co žalobce na výzvu soudu reagoval podáním ze dne 16. 10. 2002, v němž mimo jiné uvedl, že k poškození zdraví žalobce a jeho čtyř dcer došlo zneužitím psychiatrie M. S., J. B. a žalovanou, a poukázal na skutečnost, že poté, co požádal o výchovu dcer, byl převeden z léčby na psychiatrické ambulanci do ústavní léčby a jmenovaní podali návrh na omezení svéprávnosti žalobce, následkem čehož se zhroutil a pádem na zem si zlomil ruku a byl dán do plného invalidního důchodu , Okresní soud Brno - venkov usnesením ze dne 7. 3. 2003, č. j. 11 C 583/98 - 80, podání žalobce došlé k soudu dne 6. 8. 1996, kterým se zahajuje řízení , podle § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítl a rozhodl o náhradě nákladů. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce sice žádal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit mu za ztížení společenského uplatnění částku 5.000,- Kč, za ušlou mzdu částku 30.000,- Kč, za zaplacený soudní poplatek 1.400,- Kč a další výlohy ve výši 287,- Kč, avšak svým podáním nedoplnil předcházející podání ve smyslu usnesení soudu ze dne 30. 9. 2002, č. j. 11 C 583/98 - 54, ohledně vylíčení rozhodujících skutkových tvrzení a návrhů na doplnění dokazování, přičemž zejména neuvedl, které jednání žalované mu mělo způsobit újmu na zdraví, a tato újma nebyla ani konkretizována, takže není zřejmé, zda žalobce se stal invalidním v důsledku utrpěné zlomeniny ruky či v důsledku psychického onemocnění.

K odvolání žalobce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30. 7. 2003, č. j. 44 Co 148/2003 - 100, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že podání žalobce vykazuje vady, k jejichž odstranění nedošlo ani po výzvě soudu ze dne 30. 9. 2002, č. j. 11 C 583/98 - 54, a které neumožňují, aby o něm bylo jednáno a rozhodováno; soud prvního stupně proto postupoval správně podle § 43 odst. 2 o. s. ř.

Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 239 odst. 3 o. s. ř., a podává je z důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Namítá, že řízení před soudy obou stupňů je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť došlo k porušení § 30 odst. 1 a 2, § 120 § 221 odst. 1 písm. a), b) a § 221 odst. 2 písm. a) o. s. ř. Poukazuje na to, že v době, kdy podal žalobu, byl již ve starobním důchodu, a i když zaplatil soudní poplatek, byly u něj splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a k tomu, aby mu byl ustanoven zástupce. Soud prvního stupně však nesplnil poučovací povinnost podle § 30 odst. 1 o. s. ř. o možnosti podat žádost o ustanovení zástupce a omezil se jen na sdělení, že má právo vyhledat odbornou právní pomoc. Žalobce se sice obrátil na Českou advokátní komoru o určení advokáta, avšak bezvýsledně. Jestliže okresní soud podle § 30 odst. 1 a 2 o. s. ř. nepostupoval a odvolací soud se s jeho závěrem o nutnosti odmítnutí podání ztotožnil, namísto aby rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, bylo porušeno právo žalobce na spravedlivý proces. Dále namítá, že i když se v žalobě zmiňuje o vzniku škody rodinným příslušníkům, je z ní zřejmé, proti komu směřuje, a jsou v ní rovněž uvedeny důvody, z jakých ji podal, a rovněž i výše škody, kterou požaduje nahradit. Jednotlivé nároky bylo sice nutno upřesnit, avšak soud prvního stupně mohl podle § 120 odst. 3 o. s. ř. - s ohledem na politický charakter vzniku škody žalobci v době totalitního režimu, kdy byl pronásledován pro své náboženské a politické přesvědčení - vyžádat potřebné lékařské zprávy, a o výši škody rozhodnout podle platných právních předpisů. Navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná ve svém písemném vyjádření k dovolání navrhla, aby dovolání žalobce bylo odmítnuto.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., věc projednal podle § 242 odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001 a dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle § 239 odst. 3 o. s. ř., není opodstatněné.

Řízení před soudem se zahajuje na návrh. Návrh (žaloba) musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat též náležitosti uvedené v § 79 odst. 1 o. s. ř., tedy mimo jiné i vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 43 odst. 1 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Podle § 43 odst. 2 o. s. ř. není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen.

Se závěrem odvolacího soudu, že na základě podání žalobce a dalších jeho přípisů nelze v řízení pokračovat pro vady žaloby, spočívající zejména v neurčitosti vymezení skutku, který má být předmětem řízení, se lze ztotožnit. Žaloba totiž postrádá tvrzení o skutečnostech, jimiž je vylíčen skutek (skutkový děj), na jehož základě je uplatněn nárok, tedy údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Ačkoliv k odstranění nedostatků žaloby a k doplnění skutkových tvrzení může dojít i v podaném odvolání proti usnesení o odmítnutí žaloby, žalobce ani dodatečně v celém průběhu řízení od doručení výzvy v říjnu 2002 do doby rozhodnutí odvolacího soudu v březnu 2003 vady svého podání neodstranil.

Podle § 30 odst. 1 věty první o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit.

Podle § 138 odst. 1 věta první o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zcela nebo zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.



Z ustanovení § 30 odst. 1 věta první o. s. ř. vyplývá, že soud je povinen účastníka poučit o tom, že může podat žádost o ustanovení zástupce podle § 30 odst. 1 o. s. ř. tehdy, jsou-li u něj předpoklady pro osvobození od soudních poplatků (§ 138) a současně je-li to třeba k ochraně jeho zájmů. I když to poměry účastníka odůvodňují, nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, jestliže jde svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva (§ 138 odst. 1 věta první o. s. ř). O zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva se jedná zejména tehdy, jestliže již z obsahu podání (aniž by bylo třeba provádět dokazování) je nepochybné, že mu ve věci nemůže být vyhověno. Není tudíž vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí, jestliže soud v souladu s procesními předpisy odmítl nejasné podání účastníka, aniž jej před tím poučil podle § 30 odst. 1 o. s. ř. o možnosti podat žádost o ustanovení zástupce za situace, kdy předpoklady pro osvobození účastníka od soudních poplatků podle § 138 odst. 1 o. s. ř. nebyly splněny z důvodu zjevně bezúspěšného uplatňování práva.

V daném případě se žalobce podáním ze dne 29. 7. 1996, doručeným soudu dne 6. 8. 1996, doplněným dalšími přípisy ze dne 30. 6. 1998 a ze dne 16. 10. 2002, domáhá, aby žalované, která v roce 1982 vykonávala funkci předsedkyně sociální komise tehdejšího MNV v B., byla uložena povinnost zaplatit mu na náhradě škody částku 35.000,- Kč. Vzhledem k tomu, že podání žalobce směřuje proti fyzické osobě za činnost, kterou vykonávala jako úředník státního orgánu v roce 1982, je nepochybné, že žalobci nemůže být vyhověno; předpoklady pro osvobození žalobce od soudních poplatků podle § 138 odst. 1 věta první o. s. ř. tedy nebyly splněny a soud proto neměl povinnost žalobce podle § 30 odst. 1 o. s. ř. poučit o možnosti podat žádost o ustanovení zástupce.

Navíc je třeba uvést, že v době, kdy podání žalobce bylo Krajskému soudu v Brně doručeno (dne 6. 8. 1996), neměl soud podle občanského soudního řádu účinného do 31. 12. 2000 povinnost účastníka poučit o tom, že může podat žádost o ustanovení zástupce (srov. § 30 o. s. ř. před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.).

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je správné, a proto Nejvyšší soud dovolání žalobce podle § 243b odst. 2, část věty před středníkem, a odst. 6 o. s. ř. usnesením zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť s ohledem na výsledek dovolacího řízení má žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které ses távají z odměny ve výši jednoho úkonu právní služby (vyjádření k dovolání). Odměna za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., činí 375,- Kč (§ 14 odst. 3 a 4, § 15 a ů 18 odst. 1 věta první). Vedle odměny přísluší zástupci žalované též náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 75,- Kč, tedy celkem 450,- Kč.



Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. listopadu 2004

JUDr. Olga Puškinová,v.r.

předsedkyně senátu