25 Cdo 198/2002
Datum rozhodnutí: 25.04.2002
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 238 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 238a odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 239 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 239 odst. 2 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 239 odst. 3 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




25 Cdo 198/2002

25 Cdo 202/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce Č. T., a.s., proti žalovanému T., spol s r. o., zastoupenému advokátem, o 55.524,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. Ro 2172/2000, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 5. 2001, č. j. 8 Co 248/2001 32, a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 6. 2001, č. j. 11 Co 587/2001 38, takto:

I. Řízení o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 5. 2001, č. j. 8 Co 248/2001 32, se zastavuje.

II. Dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 6. 2001, č. j. 11 Co 587/2001 38, se odmítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresního soudu v Opavě usnesením ze dne 31. 1. 2001, č. j. Ro 2172/2000 20, zamítl návrh žalovaného na prominutí zmeškání lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu Okresního soudu v Opavě ze dne 30. 11. 2000, č. j. Ro 2172/2000 10, a tomuto návrhu nepřiznal odkladný účinek.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 14. 5. 2001, č. j. 8 Co 248/2001 32, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které podáním ze dne 13. 9. 2001, doručeným soudu prvního stupně dne 14. 9. 2001, vzal zpět, resp. v něm uvedl, že na projednání dovolání netrvá.

Vzhledem k tomuto procesnímu úkonu dovolatele, Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) podle ustanovení § 243b odst. 5 věty druhé o.s.ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001 dovolací řízení zastavil.

Usnesením ze dne 2. 1. 2001, č. j. Ro 2172/200 15, Okresní soud v Opavě odmítl odpor podaný žalovaným proti platebnímu rozkazu téhož soudu ze dne 30. 11. 2000, č. j. Ro 2172/2000 5, podle § 174 odst. 3 o.s.ř. s odůvodněním, že odpor byl podán opožděně.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 22. 6. 2001, č. j. 11 Co 587/2001 38, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl ke shodnému závěru, že žalovaný podal odpor proti platebnímu rozkazu soudu prvního stupně opožděně.

Proti tomuto usnesení podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a podává jej z důvodu podle § 241a odst. 2 o.s.ř. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že odpor proti vydanému platebnímu rozkazu podal opožděně, a vyslovuje názor, že odevzdal-li Okresní soud v Českých Budějovicích odpor nedopatřením mu zaslaný ve lhůtě orgánu, který je povinen jej doručit (poště), byla lhůta pro podání odporu zachována. Navrhl, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce ve svém písemném vyjádření k dovolání ponechal rozhodnutí na úvaze dovolacího soudu.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2001 (dále též jen "OSŘ"), neboť dovoláním je napadeno rozhodnutí odvolacího soudu vydané po 1. 1. 2001 a po řízení provedeném podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001 (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání žalovaného proti usnesení odvolacího soudu není přípustné.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Podle ustanovení § 238 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo

a) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení,

b) o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí (§ 235h odst. 1 věta druhá).

Podle ustanovení § 238a odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto

a) ve věci konkursu a vyrovnání,

b) o žalobě pro zmatečnost,

c) o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí,

d) ve věci zastavení výkonu rozhodnutí,

e) ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí,

f) o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí,

g) o povinnostech vydražitele uvedeného v § 336m odst. 2 (§ 336n) a v § 338za odst. 2.

Podle ustanovení § 239 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo

a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,

b) v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).

Podle ustanovení § 239 odst. 2 o.s.ř. je dovolání rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo

a) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle § 104 odst. 1,

b) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).

Podle ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§ 75a).

V posuzovaném případě žalovaný dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odporu proti platebnímu rozkazu pro opožděnost.

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o.s.ř. není dána, a to již z toho důvodu, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné podle ustanovení § 238 a § 238a o.s.ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovány. Přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení § 239 odst. 1 a 2 o.s.ř., neboť nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené. Přípustnost dovolání nelze důvodně dovozovat ani z ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř., neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle ustanovení § 43 o.s.ř. odmítnuta žaloba, popřípadě jímž byl podle tohoto ustanovení odmítnut jiný návrh na zahájení řízení, a nikoliv odmítl-li soud prvního stupně podle ustanovení § 208 odst.1 o.s.ř. odpor proti platebnímu rozkazu pro opožděnost.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 6. 2001, č. j. 11 Co 587/2001 38, směřuje proti takovému rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR proto jeho dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaný nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu nákladů právo a žalobci v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. dubna 2002

JUDr. Olga Puškinová, v. r.

předsedkyně senátu