25 Cdo 1979/2012
Datum rozhodnutí: 10.01.2013
Dotčené předpisy: § 420a obč. zák., § 415 obč. zák., § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.




25 Cdo 1979/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobců a) J. Š. a b) A. Š. , obou zastoupených JUDr. Daliborem Čertokem, advokátem se sídlem Praha 4, Hodkovická 767, proti žalované CRANESERVICE BRNO, s.r.o. , IČO 49450204, se sídlem Brno, Nad Kašnou 42, zastoupené JUDr. Václavem Sedlářem, advokátem se sídlem Brno, Údolní 5, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 18 C 364/2007, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2011, č.j. 29 Co 352/2011-210, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :

Žalobci se domáhali na žalované náhrady škody ve výši 266.374,- Kč, která jim měla vzniknout dne 18. 1. 2007 v důsledku pádu věžového otočného jeřábu na zahradní domek žalobců, přičemž došlo nejen k poškození uvedené stavby, ale též ke zničení věcí v ní umístěných.

Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 19. 4. 2011, č.j. 18 C 364/2007-183, žalobu zamítl, žalované nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení a žalobcům uložil povinnost zaplatit státu znalečné. Soud prvního stupně poté, co jeho předchozí zamítavé rozhodnutí v dané věci bylo odvolacím soudem zrušeno, postupoval v řízení podle pokynů odvolacího soudu vyjádřených ve zrušovacím usnesení ze dne 16. 3. 2010, č.j. 29 Co 596/2009-138, a řízení v potřebném rozsahu doplnil. Na základě provedeného dokazování došel k závěru, že žalobcům vznikla škoda v důsledku pádu věžového otočného jeřábu, jehož byla žalovaná provozovatelem a který instalovala pro společnost Průmyslové stavitelství Brno v souvislosti s výstavbou bytového domu v ulici O. v P. Pádem jeřábu došlo ke zničení zahradního domku a v něm umístěných věcí ve vlastnictví žalobců. Pád jeřábu byl způsoben extrémně silnými poryvy větru (přes 35 m/s), jimž navzdory dodržení všech bezpečnostních opatření a podmínek stanovených výrobcem nebyl jeřáb schopen odolat. Škoda tedy byla způsobena v rámci provozní činnosti žalované neodvratitelnou událostí, která neměla původ v provozu, kterou žalovaná nemohla předvídat při vyvinutí veškeré péče a nemohla ji odvrátit ani při vynaložení všeho myslitelného úsilí, proto se žalovaná odpovědnosti za škodu zprostila podle § 420a odst. 3 obč. zák.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 11. 2011, č.j. 29 Co 352/2011-210, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a nepřiznal žalované právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že dostatečně zjištěný skutkový stav posoudil po právní stránce správně, dospěl-li k závěru, že žalovaný se zprostil odpovědnosti za škodu vzniklou žalobcům, jelikož bylo prokázáno, že škoda byla způsobena neodvratitelnou událostí nemající původ v provozu. Za takové situace ovšem nepřipadá v úvahu, že by se žalovaná chovala v rozporu s § 415 obč. zák., protože předpoklady pro zproštění odpovědnosti podle § 420a odst. 3 obč. zák., jakožto ustanovení speciálního ve vztahu k obecnému § 415 obč. zák., v sobě pojmově zahrnuje i obecnou povinnost předcházet vzniku škody zakotvenou v § 415 obč. zák. S otázkou možnosti žalovaného zabránit vzniku škody se v řízení před soudem prvního stupně vypořádal znalec a soud ze závěrů jeho posudku, jelikož šlo o otázku ryze odbornou, také vycházel.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost dovozují z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podávají je z důvodu nedostatečného skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Mají za to, že je nepřípustná úvaha odvolacího soudu, že § 420a odst. 3 obč. zák. v sobě pojmově zahrnuje i obecnou povinnost předcházet vzniku škody zakotvenou v § 415 obč. zák. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že škoda byla způsobena neodvratitelnou událostí nemající původ v provozu, a tak nepřipadá v úvahu, že by se žalovaný choval v rozporu s § 415 obč. zák. Jsou přesvědčeni, že žalovaná měla generální povinnost prevence při instalaci jeřábu na veřejném prostranství. Žalovaná též nedostatečně zakročila proti hrozící škodě podle § 417 obč. zák. Žalovaná navíc v řízení neprokázala, že by se snažila zabránit vlivu nepříznivých povětrnostních podmínek, čímž měla porušit svoji prevenční povinnost. Namítají, že znalecký posudek, z něhož vycházely soudy, se nedostatečně vypořádal s otázkou možnosti zabezpečení pádu jeřábu. Dovolatelé navrhují, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníky řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelů (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), avšak směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno před 1. 1. 2013, Nejvyšší soud o něm rozhodl podle dosavadních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 srov. čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. dále jen o. s. ř. ).

Přípustnost dovolání proti rozsudku, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, upravuje ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený v § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. v daném případě nejde (odlišné rozhodnutí soudu prvního stupně v důsledku vázanosti právním názorem vyjádřeným ve zrušovacím rozhodnutí odvolacího soudu) a Nejvyšší soud neshledal ani přípustnost dovolání podle písmene c), které vyžaduje, aby napadené rozhodnutí bylo rozhodnutím zásadního právního významu. Toto ustanovení bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušeno uplynutím dne 31. 12. 2012, do té doby však bylo součástí právního řádu, a je tedy pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 nadále použitelné (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11).

Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.

Ačkoli dovolatelé výslovně neuvádějí dovolací důvod ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. nesprávné právní posouzení věci, které může spočívat v tom, že soud na správně zjištěný skutkový stav věci aplikoval nesprávný právní předpis nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, z obsahu dovolání vyplývá, že namítají rovněž nesprávnou aplikaci § 420a obč. zák. na zjištěný skutkový stav.

Podle § 420a odst. 1 obč. zák. každý odpovídá za škodu, kterou způsobí jinému provozní činností. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení škoda je způsobena provozní činností, je-li způsobena a) činností, která má provozní povahu, nebo věcí použitou při činnosti, b) fyzikálními, chemickými, popřípadě biologickými vlivy provozu na okolí, c) oprávněným prováděním nebo zajištěním prací, jimiž je způsobena jinému škoda na nemovitosti nebo je mu podstatně ztíženo nebo znemožněno užívání nemovitosti. Podle odstavce 3 odpovědnosti za škodu se ten, kdo ji způsobil, zprostí, jen prokáže-li, že škoda byla způsobena neodvratitelnou událostí nemající původ v provozu anebo vlastním jednáním poškozeného.

Ke zproštění odpovědnosti pro naplnění tzv. liberačního důvodu upraveného v § 420a odst. 3 obč. zák. může dojít za situace, že konkrétní okolnosti, jimiž byla škoda způsobena, nejsou tímto provozem vyvolány a vznikly mimo vlastní provozní činnost. Neodvratitelnou událostí nemající původ v provozu je okolnost, která objektivně nemá svůj původ uvnitř provozu a která nesouvisí s organizací, řízením a realizací provozu. Může jít o události způsobené zejména vnějšími přírodními silami, např. o živelní událost, které nemohlo být provozovatelem zabráněno ani nemohla být objektivně odvrácena, a to ani při vynaložení takového úsilí, jež by bylo možné vynaložit. V takových případech jde o zásah zvenčí , nikoliv o okolnost mající původ ve vlastním provozu. Jde v podstatě o tzv. kvalifikovanou (nikoliv prostou) náhodu, neboli vyšší moc (vis maior). Byla-li příčinou vzniku škody tzv. vnitřní škodná událost, nepřichází v úvahu zproštění odpovědnosti provozovatele z důvodu neodvratitelné události bez ohledu na to, zda škodě mohlo či nemohlo být zabráněno (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2008, sp. zn. 25 Cdo 529/2006, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek, vydávaném nakladatelstvím C.H.Beck, pod C 5791).

Pokud za neodvratitelnou událost nemající původ v provozu soudy považovaly extrémní poryvy větru, které způsobily pád věžového otočného jeřábu, jenž byl jinak podle skutkových zjištění správně založen a zabezpečen v souladu s příslušnými předpisy (tj. ČSN ISO 1248, ČSN 270103), jakož i s projektovou dokumentací a též s návodem výrobce jeřábu, přičemž provozovatel jeřábu neměl možnost během 24 hodin před škodnou událostí učinit žádná technická opatření, která by vedla ke zvýšení stability jeřábu, je jeho právní posouzení věci správné. Námitka dovolatelů, že odpovědnost žalované vyplývá z porušení prevenční povinnosti podle § 415 obč. zák., popřípadě zakročovací povinnosti podle § 417 obč. zák. není přiléhavá. Jestliže rozhodnutí odvolacího soudu stojí na závěru, že výlučnou příčinou pádu jeřábu byla neodvratitelná událost (extrémní poryvy větru) a že žalovaná nemohla vznik škody odvrátit ani při vynaložení veškerého úsilí, pak je logicky vyloučeno uvažovat o tom, že škoda byla způsobena porušením jakékoli povinnosti žalovanou (včetně povinnosti prevenční či zakročovací).

V dovolání tak žádná otázka zásadního právního významu formulována není. Zpochybňují-li dovolatelé znalecký posudek doc. Ing. Miroslava Škopána, CSc., zejména jeho nedostatečnost ve vztahu k projednávanému předmětu řízení, nezpochybňují tím právní posouzení věci, nýbrž skutková zjištění soudů, na jejichž základě byla věc posouzena po právní stránce. Nesprávné skutkové zjištění představuje dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., který však přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládá.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání není přípustné; Nejvyšší soud je proto podle § 234b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobci nemají na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalované žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. ledna 2013

JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu